Vražda v Orient expresu (S12E03)

Je ospravedlnitelné a morální zabít vraha? S tím se musí vypořádat slavný belgický detektiv v další adaptaci známého příběhu. Jako vždy strašidelná hudba, temné obrazy nočního vlaku uhánějícího zimní krajinou a nebývale brutální vražda. Poirot je více než kdy jindy rozkolísán ve svých názorech a ani konečné vyšetření vraždy mu klidu nepřidá. Ruka svírající růženec a slzy v očích detektiva...zoufalství, zloby či snad prohry? (31.12.2010)

Po takových 80 minut je tato verze slabší než ta klasická ze 70. let s Albertem Finneym, což se ostatně dalo očekávat, protože ta je bezchybná. V tomhle případě zkrátka tvůrci věděli, že se pouští na hodně tenký led a proto si tento díl nechávali až na úplný závěr - popasovali se s tím každopádně více než dobře. Věděli, že musí jít na obra jinudy, aby to srovnávání pro ně neskončilo úplným debaklem. Vždyť už jen herecké obsazení je nesrovnatelně slabší, chválabohu za nepřeknatelného Sucheta. A opět musím podotknout - zvolili velice dobrou cestu, díky níž přidávám nakonec i tu pátou hvězdu. Originální verzi jsem viděl asi pětkrát, tuhle teprve podruhé a opět mě u ní dostal naprosto ultimátní závěr, kterým Finneyho Poirota v něčem i překonávají. A to v charakteru Poirotovy postavy - tady je závěrečný Poirotův výsledek šetření (pro jeho znalce a fanoušky) uvěřitelnější, lidštější a pochopitelnější. Nechci spoilerovat, ale tady ta jeho závěrečná řeč a argumentace s podezřelými i finální odchod od vlaku prostě více sedí k Poirotovi jakožto absolutnímu zastánci spravedlnosti za každou cenu. (03.01.2015)

Morálně nejsilnější a nejtíživější poirotovka, kterou jsem (zatím) viděl. Nad slavnou a hvězdně obsazenou verzí ze 70. let tato vítězí především dokonale vyhroceným závěrem, jenž vás opravdu donutí zamyslet se nad podstatou spravedlnosti a toho, kam až by měla mít "civilizovaná" společnost právo zajít v rámci jejího naplnění. Vidět (obvykle zcela sebejistého) geniálního detektiva takto vnitřně rozpolceného a nuceného volit mezi dvěma "zly" je zážitek v podstatě nezapomenutelný... 90 % (25.03.2016)

Dost rozpuroplné, alespoň co se mě týče. Miluji jakékoliv adaptace Poirota, kam se hrabou CSI a podobné s prominutím srágory... Miluju Sucheta, jehož výkon je tady excelentní. Geniální kamera, zajímavý vizuál (na TV film). Ale ten scénář a samotné plynutí děje mě prostě nezabavilo. Prvních 30 minut se nic neděje, ten "akční" začátek s vystříknutím krve a kamenováním je možná líbivý pro současné diváky, ale z mého pohledu tam neměl co dělat, tohle je Poirot ne Bourne. Samotná vražda a vyšetřování je pak směšně krátké, náhle přichází odhalení vraha a pak přichází 15 minut nábožensko-filozoficko žvástů. Je to sice efektní, ještě doplněné zajímavou hudbou, ale čekal jsem o mnoho více. Něco mezi 3* a 4* a jen tak ze "soucitu" dávám 4*. Především za Sucheta. (08.01.2011)

Se sklonkem Poirotovy kariéry i seriálu jsem se právě na „Vraždu v orient expresu“ těšil nejvíc; ač jsem o jejím ději nic bližšího nevěděl, patří mezi ty nejznámější a své vykonalo i zdejší vysoké hodnocení. Tento díl je předně mistrovsky natočený, v duchu těch lepších z nových dílů. Prostředí Orient expresu se svou různorodou vznešenou společností, luxusem, krásnou ubíhající krajinou a obzvlášť stísněností je pro Poirotův případ jako stvořené; film překypuje tajemstvím, jež s sebou jednotliví cestující nesou, napětím, je temný a vhodně dramatizovaný (zejména hudbou). Má spokojenost však vyprchala úměrně odhalování zápletky; nečekal jsem, že právě takto ceněný příběh bude možná úplně nejvíc trpět tím největším nedostatkem Christiiných předloh - nesmírnou nepravděpodobností. Její míra je zde tak vysoká, že děj prakticky opustil pozemskou skutečnost a stal se spíš podobenstvím, což je jednak krajně nezvyklé (ale ne nutně špatné), jednak konkrétně zde pochybné. Zatímco soudní porota by měla (sic) rozhodovat nestranně na základě faktů, ta zdejší je na celé věci osobně zaujatá, koná z emocionálních pohnutek a její trest představuje hlavně odplatu; Poirot na jedné straně odmítá spravedlivý trest provedený prostým lidem, protože by se tím společnost navrátila do barbarského středověku, na druhé straně však hájí ukamenování cizoložnice zběsilým davem, neboť překročila zákon. Úvahy o morálce a pozemském/božím trestání do Christiiných příběhů nesedí a výsledek na mne působí nejvíc jako nepřirozený konstrukt, jehož účelem je nabídnout závěrečnou nesmírně dramatickou a efektní scénu váhání a těžkého rozhodování modlícího se (sic) Poirota. „Vražda v orient expresu“ tak je jedním z jeho nejzajímavějších případů, ku prospěchu jí to však příliš není. (17.05.2015)