Vražda v Orient expresu (S12E03)

Jeden z nejsilnějších a dost možná že i nejlepších filmových Suchetózních Poirotů (zlehka máváme jisté dvouhvězdičkové knihovnici, kterou tímto litujeme, že si nemohla Vraždu v Expresu užít a krom toho jsme se rozhodli, že začínáme užívat pluralis maiestaticus), který brilantně těží z neskutečně silné atmosféry, syrovosti a jisté zasněžené pochmurnosti, kterou dodává jak zvolené prostředí, tak především (jak jinak) děj a předloha. Prostě a jednoduše je zábavné pozorovat Poirota v takových stavech, ve kterých se zde objevuje, ve své vážnosti a v rozjímání nad etikou smrti. Výsledku hrozně pomáhá mimo jiné výtečná hudba, která je mnohem lepší, než v drtivé většině dalších Poirotovek. (12.08.2014)

Davida Sucheta jako Hercule Poirota moc dobře znám, ale nekoukám na něj zase tak pravidelně. Když na mě Česká televize o půlnoci vystřelila, div ne možná nejznámější, detektivku, co Agatha Christie napsala, rozhodl jsem se, že jí zkusím. A ono opravdu...vůbec nevadilo, že na něj nekoukám tak pravidelně. Philip Martin to totiž natočil naprosto geniálně. On ten příběh sám o sobě je geniální, ale výborný David Suchet to ještě umocnil spolu s úžasně ledově temnou atmosférou, ve které zaručeně nepočítejte s tím, že vrahem by byl zahradník. Pohled Davida Sucheta coby Hercula Poirota v závěrečné scéně mě bude mrazit ještě hodně dlouho po shlédnutí. (02.01.2015)

Jeden z nejzajímavějších a zároveň nejodlišnějších příběhů slavného belgického detektiva. Hercule Poirot je celý film velmi vážný, skoro by se dalo říci až naštvaný, což krásně koresponduje s nezvykle výrazně ponurou atmosférou celého příběhu. Svým spolucestujícím (s podle mého pohledu velmi pochybnými úvahami) často představuje své názory na pozemskou (a u Poirota trochu překvapivě také Boží) spravedlnost, vždy když se v rozhovoru dostává k jejímu nějakým způsobem problematickému uplatnění. To vyvrcholí při myšlenkově i v ohledu detektivního napětí úžasném rozuzlení případu... Viděl jsem už hodně adaptací tohoto snad nejznámějšího Poirotova příběhu, ale tato je ve všech ohledech jednoznačně nejzajímavější. (22.04.2014)

Je niečo neskutočné, kam až sa spočiatku bežná kriminálka môže vyvinúť. Keď si porovnáme, ako je Poirot naštvaný na úplnom začiatku filmu, tak na konci je to desaťkrát viac a celkom iným spôsobom. Jeho počiatočné moralizovanie nad dôležitosťou spravodlivosti podľa zákona pri ukameňovaní moslimskej nevernice na ulici v Istanbule dostáva na konci filmu celkom iný význam a veľký Poirot musí so zvrašteným obočím poprieť sám seba a dať priechod svojej ľudskosti. Tak ako každý film z novšej série Poirotov, aj tento je celkom mimoriadny svojou nezvyčajnou atmosférou, ktorej budovanie je neuveriteľné, a ani prehnaná vykonštruovanosť situácie mi po druhom videní nebráni v maximálnom hodnotení. (04.08.2013)

Královská disciplína adaptací madam Agathy - Vražda V Orient Expresu (ten spojovník nepochopím...) v troufám si říct naprosto nedostižném provedení. Je jiné než dřívější verze, působí realističtěji (zimu ve stojícím vlaku je skoro cítit na vlastní kůži), a také podstatně temněji a osobněji. Tísnivosti atmosféry napomáhá i hudba Christiana Hensona. Jsou tu drobné změny v rozložení úloh, a také přibyly velmi silné rozhovory na téma boží, zákonné a lidské spravedlnosti. A z iluze pozvolna se exponujících fotografií dokreslovaných popisem Casettiho skutku z Poirotových vzpomínek tentokrát tuhne krev v žilách, stejně jako z proslovu nejmenovaného vraha k jeho oběti. Zmínil jsem to kdysi u Stalo Se Za Bílého Dne - vražda dítěte byla ještě nepříliš dávno zcela oprávněně vnímána jako nepředstavitelně odporný zločin, ale my už jsme značně otupěli. Tento Poirot dokáže ty krajně nepříjemné pocity vzbudit, a o to je vzácnější. Nemůžu jinak - za ten sevřený žaludek v poledne horkého letního dne - 100%. (11.08.2014)