Opona - Poirotův poslední případ (S13E05)

Poslední díl, těšil jsem se skutečně ne velké finále, ale přišlo vůbec první poirotovské zklamání - a to dost velké. Pravda, neznám knižní předlohu. Ale ať už je jakákoliv, tohle mi nesedí ani k jednomu ze všech předchozích poirotů se Suchetem, i k těm jiným. Provedení je sice stále stejně na vysoké úrovni, ale Poirot už nějak není ten starý dobrý Poirot. Kdyby jen tím podivným vztahem k Hastingsovi, ale především mi tam vadil celkově morální rozměr pointy, obzvlášť když se to tak týká osoby Hercula, který je ve většně předchozích dílů vykreslen opačne - to jest mnohem ctnostněji, obzvláště v takovéto věci. Pár kontroverzních momentů by se tam sice našlo, ale tohle už je jinde. Stejný herec, stejné všecko, jen povaha se změnila, a je to jediný rozdíl, jinak je to pořád ve stejném duchu, včetně humoru. Snad by to šlo omluvit zčásti stářím, jenže to, jak se ukáže, tak úplně nejde. Nicméně je tu i velký a silný okamžik - Poirotův konec, pro mě nečekaný. Definitivní tečka. (23.07.2014)

Excelentní závěr série, excelentní Suchet, předávající vše do rukou té jediné pravé Spravedlnosti. Zfilmování ještě předčilo předlohu. Bravo! A také smutek, že žádný další díl už nebude. Ale všechno jednou skončí. Kéž bychom i my při té naší oponě mohli říci: They were good days. They have been good days. (25.12.2013)

Závěrečná půlhodina posledního Poirotova případu je skutečně něco skvostného a na poli staromilských konzervativních detektivek nevídaně odvážného a unikátního. Tolik zvratů, a přitom snad ani jeden z nich nepůsobí vyloženě hloupě (i přestože hlavní padouch se dle mého názoru dá odhalit, jedná se o skvěle napsanou a dokonale využitou postavu). Ani první hodina není špatná, i když nářezovosti finální třetiny se rovnat opravdu nemůže. Každopádně ale rozloučení ve velkém stylu. (31.12.2014)

Nehněvejte se, mon ami. Hercula miluji a televizní zpracování sleduji pokaždé se zatajeným dechem, byť znám mnohé díly zpaměti, ale nemohu se ubránit zklamání. Příběh, který zakončuje dlouholetou kariéru bravurního detektiva, bezúhonného pána, jenž všechny své šedé buňky plně a vždy využíval k odhalování a potlačení zločinu, se zaobírá tím, jak ten samý muž předstíraje nemohoucnost bez výčitek vraždí. Román vyšel až v polovině sedmdesátých let, ale Christie jej sepsala už v letech čtyřicátých, zhruba v polovině své literární dráhy. Možná měla tehdy o ještě neúplně vykreslené postavě jistou představu, jíž chtěla být věrná i v době, kdy se Poirot stal doslova ikonou spravedlnosti. Podle mě udělala chybu, stejně jako třeba RobinTedovsky posedlí tvůrci How I met your mother (jakkoliv "kvalitativně" se série srovnávat nedají). Proto se omlouvám všem zarytým fanoušků, kteří schvalují každý krok svého oblíbence. Není otázkou, co bychom učinili my, otázkou je, co by neměl udělat jediný hrdina, jenž může násilí odkrývat, odsuzovat či mu dokonce zabránit. Takhle si najednou z celé ságy vezmu to, že mstít se je zkrátka lidské a oko za oko je prostě jediný způsob, jak na to. To znám ze života, fikce by snad mohla dát naději a trochu poučit:) (01.01.2015)

Téměř slza ukápla... Strávili jsme solu tolik času, Hercule... ale je dobře, že už to končí... Už evidentně nebylo kam jít... Jsem za tenhle seriál ráda a ráda se k němu vracím, ale opravdu stačilo a jsem ráda, že i to rozloučení bylo celkem důstojné... My co máme Hercula prokouknutého jsme si hned říkali, že to předstírá a čekala jsem, kdy z křesla vyskočí... Jen mě opravdu nenapadlo, za jakým účelem... A i když byl padouch psychopat, nějak mi nedosahoval Poirotovi úrovně, aby to byl soupeř rovnocenný... To je jediná výtka. jinak - merci, mon ami! (27.06.2014)