Opona - Poirotův poslední případ (S13E05)

Vskutku impozantní závěr, k němuž už ostatní napsali vyčerpávající množství superlativů. Co dodat? Opět mě nadchlo, jak Britové pracují se scenérií (i příroda pláče) a že architektura není jen pouhou stafáží, ale umocňuje celkový dojem; Poirotově zchátralosti odpovídá i zchátralost kdysi honosného zámku Styles. Mimochodem, jak to, že David Suchet nedostal za Poirota aspoň cenu BAFTA, když ne rovnou Oscara? (15.02.2015)

Přichází to pomalu a plíživě smutně s detektivem, který je i se svými šedými buňkami uvězněný na vozíček. Zhruba po hodině, když čekáte sentiment a slzy, přijde největší twist za 25 let a jedna z nejlepších Suchetových hereckých etud (shots in the dark). Seversky vyšeptalé barvy, dokonalý cit pro rámování, náramný záporák, prostě precizně rozdané karty. Žádná pamětnická partie hraná na jistotu, ale morální dilema překonávající slovutný Orient Express Philipa Martina. Skvělá "rozlomená" kompozice druhé půle si TEN malý sentiment v roztomilém šálku schovává na poslední možný okamžik, když už se opona skoro dotýká jeviště. They were good days. They have been good days. Do posledního. Je to opojný pocit, když letitý souputník životem odchází důstojně, bez sebelítosti a přitom ve vás zanechá pocit, že jste ho do poslední chvíle tak úplně neznali. [90%] (27.11.2013)

Excelentní závěr série, excelentní Suchet, předávající vše do rukou té jediné pravé Spravedlnosti. Zfilmování ještě předčilo předlohu. Bravo! A také smutek, že žádný další díl už nebude. Ale všechno jednou skončí. Kéž bychom i my při té naší oponě mohli říci: They were good days. They have been good days. (25.12.2013)

Bohužel musím souhlasit s těmi, kterým se tento díl jako zakončení seriálu nelíbí. Že je zdejší případ velmi nezajímavý a s mnoha matnými postavami, to sice nebývá u Hercula zvykem, ale chápu, že tady šlo hlavně o rozloučení se slavným detektivem. Jenže způsob jeho odchodu je něco, co prostě neberu. Neznám knižní předlohu, tak nemohu posoudit, jak moc to bylo překroucené, možná kniha činí víc, aby se dosáhlo zdání, že jinak to prostě nešlo, ale celkem o tom pochybuji. Celá premisa, že vysoce morální Poirot by někoho zabil (jsem tady jediný, kdo si vzpomněl na konec Nástrah zubařského křesla, kdy Poirot řekl vrahovi, že jeho život je stejně důležitý jako život jeho obětí?) je pro mě prostě naprosto nepřijatelná. Navíc ani nezabil vraha, ale člověka, který šířil drby a ponoukal druhé k vraždě. Že jde o chudáka je jasné, ale není to nikdo, kdo by měl Poirota a jeho profesi nějak zajímat. A ti skuteční vrahové asi chudáci nejsou za své činy nijak odpovědní, vždyť je ten syčák přece naváděl a to jim nedalo jinou možnost. Možná měl nějakou kouzelnou moc a tou je k tomu donutil... Jinak Hastings je tady napsaný stejně pochybně jako Poirot a jak jsem normálně  míval radost, že je vidím ve společném filmu, tak tady bych Hastingse radši neviděl, i jejich vzájemný vztah je tu napsaný dost nepříjemným způsobem. Jsem celkem rád, že další významné postavy z Herculova univerza (Japp, slečna Lemonová, madam Olivierová...) tuhle závěrečnou ostudu promeškaly. (06.12.2022)

Téměř slza ukápla... Strávili jsme solu tolik času, Hercule... ale je dobře, že už to končí... Už evidentně nebylo kam jít... Jsem za tenhle seriál ráda a ráda se k němu vracím, ale opravdu stačilo a jsem ráda, že i to rozloučení bylo celkem důstojné... My co máme Hercula prokouknutého jsme si hned říkali, že to předstírá a čekala jsem, kdy z křesla vyskočí... Jen mě opravdu nenapadlo, za jakým účelem... A i když byl padouch psychopat, nějak mi nedosahoval Poirotovi úrovně, aby to byl soupeř rovnocenný... To je jediná výtka. jinak - merci, mon ami! (27.06.2014)