Opona - Poirotův poslední případ (S13E05)

Po dvaceti čtyřech letech a po několika desítkách seriálových epizod a filmů nastal čas pro poslední případ Hercula Poirota s příznačným názvem Opona. Hercule Poirot (David Suchet) i kapitán Hastings (Hugh Fraser) se vracejí na místo, kde to všechno kdysi začalo - na zámek Styles. Ten se sice proměnil v penzion, ale opět se zde schyluje k tragédii...Hercule Poirot je však již oslaben staří a nemocí a tak se hlavním hrdinou stává kapitán Hastings, také díky tomu, že na zámku je jeho dcera se kterou nemá úplně idylické vztahy. Pro mne jako fanouška belgického detektiva bylo příjemné zase vidět spolu pány Sucheta a Frasera, holt nostalgie je nostalgie,nicméně i bez dávky sentimentu se dá na snímek dívat zcela bez problémů, příběh je dostatečně zajímavý, byť také tradičně vyprávěný, aby udržel pozornost a závěrečný twist celý zážitek ještě umocní, což činí z Opony opravdu zapamatovatelné dílo v kariéře Hercula Poirota v podání Davida Sucheta. (01.07.2014)

Asi nejdepresivnější díl s Poirotem jaký jsem viděl. Vše je chladné, smutné, bez života, Poirot sedí na kolečkovém křesle a je to jen stín muže, kterým dřív býval. Poslední případ se vrací tam, kde to všechno začalo – na zámek Styles, přítomen je i Hastings, který má starostí nad hlavu. Žádné exotické lokace, žádná smrt v oblacích nebo na Nilu apod. Je to důstojné rozloučení s oblíbeným detektivem, které se veze na vlně melancholie a tušení neodvratného konce. (16.08.2016)

Uf!... Bez spoilerů... Byly to krásné časy... Takže trochu rekapitulace... Začalo to seriálem v roce 1989, od té doby vzniklo celkem 13 filmových sérií. Pro člověka, který viděl všechny díly, a tak trochu se zajímá o myšlení a filozofii Poirota, je vědomí, že s dílem nastává konec, velmi smutný. Konec je to ovšem geniální, velmi vhodně vybraný tip pro záporáka, návrat Hastingse, návrat na zámek Styles, morální dilema a především jedno z nejlepších závěrečných rozuzlení vůbec... Důkaz, že ne vždy bychom měli chtít vidět světlo a je dobré zůstat v temnotě. Důkaz, že konat dobro může být depresivní. A otázka váhy lidského života... A teď už jen pár poděkování. Děkuji A. Christie za postavu nejlepšího detektiva vůbec. Děkuji Britům, že 25 let točili tuto komplexní sérii a drželi se, v dnešní době pro mnohé "nudné," ale inteligentní formy příběhů vesměs dle předlohy. Děkuji Davidu Suchetovi, že 25 let vydržel hrát Poirota, a to tak dobře, že se jím stal, Jaromíru Medunovi a Petru Kostkovi za dabing, televizím Prima a ČT za vysílání v ČR. Děkuji Christopheru Gunningovi za hudbu pro Poirota v letech 1989-2005 a Christianu Hansonovi, který v posledních dílech na Gunninga navázal, ale přidal na vážnosti. Děkuji za důstojný konec. Au revoir... Opona spadla... (23.06.2014)

Musím se přiznat, že jsem byl vůči sérii Poirota velmi zdrženlivý. Teď jsem si pustil od začátku první - poslední díl a byl jsem mile překvapen. Sice hned na počátku je děj rozvrstvován do různých sekvencí přítomnyvších postav a Poirot působí velmi egoisticky a zbytečně mluví o svých předtuchách, ale geniálně vytvořený případ právě na konci bere rychlý spád a precizní vypravěčský um Agathy Christie je zde výborně představován. Vůbec bych nic nečekal, ovšem přesto tu byla velká míra zdrženlivosti, občasné nudnosti, zbytečných hovorů a nemístných vtípků, které se do fantastického krimidramatu nehodily! 82% (09.07.2014)

Hahá, Poirot Tě měl celou dobu prokouknutého, ty monstrum, které nesnese na světě srovnání (a že jich Poirot pěknou řádku zlikvidoval)... to jako vážně? Jako promiňte, ale jakkoliv David Suchet dokonale zvládl vykreslit Poirota jako starce nad hrobem, tak zakončit celé grandiózní putování nejslavnějšího Belgičana tímto světem v příběhu s takhle uhozeným scénářem, to jsem nepřekousnul. Je to šokující, ale jsou věci, které nezachrání ani Helen Baxendale (a věřte, že její Rachel v Cold Feet jsem v letech svého dospívání opravdu zbožňoval;)). 70%... z piety. (05.10.2019)