Opona - Poirotův poslední případ (S13E05)

Stopáž 89 minut jsem dalece přesáhla, protože jsem snad co pět, deset minut pozastavovala děj a rozdýchávala ten fakt, že tohle je POSLEDNÍ POIROT ever after... Co říci k ději, knižní předlohu jsem četla minimálně pětkrát, takže každou odchylku od děje jsem nesla těžce, každopádně se s tím Britové popasovali jak jinak než skvěle a v závěru mohli klidně ještě pár minut přidat. Nebo to bylo jen moje přání, aby Opona nikdy nespadla? Na zámku ve Styles příběh začal a zde i skončí a je to rozloučení více než důstojné a na úrovni, samotného vraha bych přirovnala k Sherlockovu protivníkovi Charlesi Augustu Milvertonovi (ve filmové podobě Magnussen). Vzdejme čest brilantnímu Davidu Suchetovi, který téměř čtvrt století BYL Hercule Poirot. (15.04.2014)

Důstojné rozloučení. Suchet je geniální, to jak se choulí ve svém kolečkovém křesle, bylo působivé. Hastings jako obyvkle nechápe až do chvíle, kdy mu celou záhadu jeho parťák objasní. A miluju chvíle, kdy vždy zdvořilý Poirot uráží Hastingsovo chování anglického gentelmana. Návrat na Styles a Hastingsova dcera byly už jen příjemný bonus. (07.03.2014)

Díky Davidu Suchetovi, díky Hugh Fraserovi, všem ostatním hercům a lidem ve štábu za všechny ty Poiroty, které za těch přibližně pětadvacet let natočili. Každý z nich byl skvělý a to stejné platí i pro poslední díl, tedy pro Oponu. A hned na úvod musím říct, že se jedná o skvělý příběh. Svým způsobem velice smutný a plný nostalgie, ale skvělý. Navíc, mnou zmiňovaný smutek tam není nijak vyumnělkovaný, žádné násilné vnucování, což je jedině plus. A vzhledem k tomu, že jsem zatím nečetl knižní předlohu, závěrečné rozuzlení mne absolutně dostalo. Dokonce bych jej označil za takový "poslední majstrštyk" Poirota. Dovolím si tvrdit, že by byla spokojena dokonce i Agatha. (21.12.2013)

Závěrečná půlhodina posledního Poirotova případu je skutečně něco skvostného a na poli staromilských konzervativních detektivek nevídaně odvážného a unikátního. Tolik zvratů, a přitom snad ani jeden z nich nepůsobí vyloženě hloupě (i přestože hlavní padouch se dle mého názoru dá odhalit, jedná se o skvěle napsanou a dokonale využitou postavu). Ani první hodina není špatná, i když nářezovosti finální třetiny se rovnat opravdu nemůže. Každopádně ale rozloučení ve velkém stylu. (31.12.2014)

Přichází to pomalu a plíživě smutně s detektivem, který je i se svými šedými buňkami uvězněný na vozíček. Zhruba po hodině, když čekáte sentiment a slzy, přijde největší twist za 25 let a jedna z nejlepších Suchetových hereckých etud (shots in the dark). Seversky vyšeptalé barvy, dokonalý cit pro rámování, náramný záporák, prostě precizně rozdané karty. Žádná pamětnická partie hraná na jistotu, ale morální dilema překonávající slovutný Orient Express Philipa Martina. Skvělá "rozlomená" kompozice druhé půle si TEN malý sentiment v roztomilém šálku schovává na poslední možný okamžik, když už se opona skoro dotýká jeviště. They were good days. They have been good days. Do posledního. Je to opojný pocit, když letitý souputník životem odchází důstojně, bez sebelítosti a přitom ve vás zanechá pocit, že jste ho do poslední chvíle tak úplně neznali. [90%] (27.11.2013)