Vražda Rogera Ackroyda (S07E01)

Filmová či televizní adaptace anglické detektivky je vždycky složitá věc. Předlohy totiž nejsou akční, ale záleží na brilantní úvaze detektiva, což je věc, která se do filmové podoby přenáší nesmírně těžko. Zvlášť dobře patrné to je v případě, kdy dojde k natočení celé filmové série. Poirot je zářným příkladem obého a je nutné poblahopřát tvůrcům k tomu, že se jim daří tenhle problém velmi dobře řešit. Jejich zbraněmi v boji se stereotypy jsou skvělé herectví, velká invence ve výběru lokací, kostýmů, scén a také roztomilé pohrávání si s podivínským charakterem slavného detektiva. V tomto konkrétním dílu například skvostný nápad s dvojicí hodin odbíjejících naprosto stejně. Osvěžující je také způsob, jak se, zcela nečekán, na scéně zjeví Philip Jackson jako inspektor Japp. Ještě jednou věcí mě ale (nejen) tento díl fascinuje. Neuvěřitelnou prací s dobovými reáliemi dvacátých a třicátých let. Tolik skvostné (a tehdy svrchovaně moderní) architektury a designu ve vkusné směsici funkcionalismu a art deca se jen tak nevidí. Roztomilé je i to, jak se tvůrci poprali s Poirotovým odpočinkem (a následným návratem). Tyhle drobnosti samozřejmě nelze brát smrtelně vážně (ostatně celá anglická detektivka je navýsost stylizovaný, primárně zábavný a oddechový žánr) ale o to zábavnější jsou. Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: woody, Kulmon, Zazie, bloom, July (22.01.2010)

Když ten Skot z Edinburghu poslal svého detektiva na venkov chovat včely, tak já toho svého pošlu na venkov pěstovat dýně. Nad originalitou Agathy se sice někdy tají dech, ale zde, v tomto místy až dojemně vzpomínacím příběhu, nad tím mávnu rukou. Setkání s Jappem po letech a zvláště prohlídka Poirotova londýnského bytu, kde je vše přikryté a čeká na návrat legendy, je emotivnější, než další zapíchnutý boháč. Člen služebnictva rozšmelcovaný stylem "přejedu a cófnu" zamrzí a připomene Agathin cynismus ve vztahu k zabíjení kolem stojících neurozených panáčků a panenek. Závěrečná přestřelka v chemické továrně má atmosféru Terminátora 2, jen je škoda, že nakonec je mrtvola postříkaná vodou, nikoli kyselinou (jak naznačuje jedna scéna na začátku dílu). V neposlední řadě je třeba upozornit, že tento díl obsahuje HOAX s telefonem, až se k němu dostane Antidesinformační odbor Ministerstva vnitra, jistě poputuje do trezoru: Pokud chcete být rebelové, vytvořte si digitální kopii a uschovejte ji ve škvíře mezi trámy na půdě. Jako já :-) (21.01.2017)

Odpočinek, na kterém Poirot svádí boj se zahradou místo se zločinci, je nenadále přerušen. Ano, i na venkově, kde se na vás lidé usmívají a kde zpívají ptáci, se dějí vraždy. Tato je obzvláště temná, ale ne zase tak zamotaná, jak by se na první pohled mohlo zdát (postav není zase až tolik). Narativní kostra je postavená na deníku vraha, který Poirot čte a s tím se prolínají scény, které děj ukazují v reálném čase. Všechno je perfektní. 2 mladé herečky anglickým způsobem pohledné, komorník dostatečně podezřele úslužný, exteriéry i interiéry vynikající, dokonce se dočkáme i akční scény, atmosféra by se místy dala krájet, et cetera. Zamrzí snad jen vratký motiv vraha, naopak potěší velká porce přítomnosti Jappa a celkově jakési "rozlučkové" provedení. Závěrečná scéna odchodu z banky (vězení, soudu?) je dokonalá a od Sucheta dokonale zahraná. Je v kontrastu s banálními slovy, které zaznívají jako podkres. Jestli se takto chtěla ACH rozloučit s Poirotem, tak je asi moc dobře, že se k němu vrátila a psala dál, protože uzavření TV série v díle Opona je rozhodně mnohem hlubší a osudovější. Summa summarum nadprůměrný díl. PS: Kostkův dabing je nezvyk, ale není špatný. (02.03.2016)

45 % --- [TV] --- Nemám nic proti filmům o Poirotovi s Davidem Suchetem. Bohužel "Vražda Rogera Akroyda" je napsána tak (nebudu říkat jak, protože bych potencionální čtenáře připravil o to nejlepší), že filmařům případnou adaptaci trošku komplikuje. Tvůrci této adaptace se bohužel s touhle překážkou vypořádali po svém (rozuměj, nevypořádali) a "Vražda Rogera Akroyda" je jen "dalším tuctovým případem" do počtu. Škoda. (15.11.2007)

Tenhle díl mě zaujal nejen zapeklitým případem, ale hlavně poirotovou osobní rovinou. Navíc vždycky jsem považovala inspektora Jappa za ňoumu, ale zde mi připadal skutečně milý a dobrosrdečný a že má Poirota vlastně hodně rád a že to s ním myslí vážně dobře - z jiných dílů to na mě tak nepůsobilo. Ocenila jsem motiv deníku a funkcionalistický vzhled vily, kde bydlel pan Ackroyd. (18.06.2018)