Tancuj Matyldo

A pak že to nejde. Kategorii komedie bych k snímku asi neuvedl, přesto jsem rád, že jsme s ženou film na večerní pohodu vybrali. Po všech těch trapných českých taškařicích se v českém filmovém rybníčku opět blýskla krásná rybka, která je skutečnou lahůdkou. Herecké výkony na té nejvyšší úrovni(hlavní duo), dobře zvolená hudba, místy skutečně skvělá kamera a hlavně většina dialogů měla hlavu a patu. Za filmy podobné kvality se mají utrácet peníze a ne za rychlokvašky typu Jedeme na teambuilding, kdy je Vám u filmu až trapně. (06.04.2024)

Sám vím jaké je to žít se starší generací a zaplaťbánbůh se jich žádný stařecký choroby netýkají miluju je vše je snažší. V tomhle případě jsem příběh o bezempatickém synovi nuceně se starající o svoji nemocnou matku bral jako výzvu proti Simoně Pekové a její invazi do bytu mladých. Herecky skvěle zvládnuté zvlášť od profíka Karla, který to posunuje výš. Mladej byl někdy na sestřelení, ale měl to ve scénáři a chudák Regínka se protrápila Alzheimerem a stejně ji cena při lvu unikla. Bohužel snad jindy.. 70% (28.04.2024)

„Tady zadáš adresu a ono tě to pak dovede, kam potřebuješ. Kdyby ses náhodou zase ztratila. Dáváš pozor?!“ - „Proč bych se měla zase ztrácet?! Ty se mnou mluvíš jako s malým děckem. Kájo, já jsem stará, ne blbá!“ Přestože Slavík není začátečník, po pár televizních filmech si troufl debutovat na celovečerním poli s dost těžkým tématem. Nutno dodat, že se ctí. Jednodušší to měl v tom, že se mohl plně opřít o ústřední hereckou dvojku. Právě Rázlová a Roden celý film táhnou do nadprůměru (a zvlášť v případě první jmenované se jen potvrdilo, jak moc záleží, čemu se herec upíše aneb pachuť z nedávných Žab bez jazyka přetrvává). Samotné téma mi přišlo zpracované solidně, ačkoliv největší kaňkou filmu (krom toho, že Kanócz musela kdoví proč mluvit česky) je závěr vyznívající asi hezky, ale na můj vkus až příliš idealisticky. Dávám slušné 4*. „Ona už za chvíli nebude ona. To, co jsi na ní měl rád i to, co tě štvalo, zmizí. Nebude nic vědět, nebude tě poznávat, nebude rozumět tomu, co říkáš!“ - „Ty seš zdravá a taky mi nerozumíš.“ (12.04.2024)

Pred troma rokmi sa mi neľahko pozeral oscarový film Otec s Anthonym Hopkinsom, lebo v tom čase už moju babku trápil alzheimer. A ani teraz sa nemôžem na podobný film pozerať s odstupom, keď už to má babka za sebou. Bez ohľadu na kvalitu spracovania je dobré, že takéto filmy vôbec vznikajú a robia osvetu. Alzheimer býva terčom nie kvalitných anekdot o Nemcovi, ktorý schováva babkám veci, ergo synonymom pre vtipné zabúdanie. Ale ako môžeme vidieť, je to naozaj strašná choroba. Film Otec pozeral na demenciu z pohľadu postihnutej osoby, Matylda je skôr pohľadom rodiny pacienta. Téma bola spracovaná celkom verne, ale po filmárskej stránke to až také slávne nie je. Človek sa celé dve hodiny nezbaví pocitu, že sleduje film. Dialógy šuštia papierom, scenáristi tlačia postavy do vykonštruovaných scén. Rodena sme tiež už videli v autentickejších snímkach. P.S. Keď nám babka utiekla raz a to len z druhého poschodia bytovky na prízemie, považovali sme to za strašný prúser. Matylda utečie asi päťkrát, sama sa túla po Prahe a syn s vnukom len doma čakajú, než im niekto zavolá. (19.04.2024)

Přetěžké závaží, které nic neváží. Syn Matyldy ze své profese ví, jak to chodí se závazky, ale dosud nepoznal, jaké to je, když dlužíte svému svědomí.. Aspekty devalvace části vlastního života kvůli sklonku života bližního jsou sice v některých momentech podány až příliš divácky přístupně a způsoby charakterizace postav občas vykazují známky tvůrčí lenosti (novinář zpovídající exekutora), ale ze škatulky vlastního hereckého projevu vykukující Roden a Regina Rázlová, co zůstala bez Českého lva jen kvůli jiné nezvladatelné důchodkyni, ty pochyby dovedou v rámci celku rozptýlit. Hned po titulcích jsem si šel pustit Roda Stewarta.. (19.08.2024)