Tancuj Matyldo

Jedno z těch lepších rodinných dramat, která se tu za poslední léta urodila. Herecky naprosto perfektní a i scénáristicky to dávalo nejen smysl, ale i to vytvářelo celou řadu emocí. Tedy vše takové, jaký by správný evropský dramatický film měl být. Joo, kéž by se v Česku více otevíraly tyto na první dojem běžná lidská témata nás všech. Natočené s citem, logicky a s úctou ke všem, co něco podobného dnes a denně prožívají. (15.04.2024)

Lehce nadhodnocuju a vlastně ani nevím pořádně za co. Možná za Rodena, možná za Rázlovou a možná taky za to, že mi to jen prostě a jednoduše sedlo. Asi to bude od všeho něco, každopádně, kdyby bylo víc nových, českých filmů aspoň z poloviny kvalitních, jako tenhle,  začal bych se na ně víc dívat. Tomu ale zatím moc nevěřím. (13.04.2024)

Musím dát plný počet. Již několik týdnů ve mně tento film rezonuje a já stále marně hledala slova, kterými bych vyjádřila svůj vztah k němu. Není to největší filmový zážitek všech dob, dokonce to rozhodně není ani film roku, ale je to neskutečný citový zásah pro nás, kolem kterých prošlo něco podobného. Prožít si svůj film vytvoří možná silnější pouto, než by dokázalo vytvořit to největší umělecké dílo. Moje maminka mě přivedla k všemu krásnému, co může umění nabídnout. Dala mi nahlédnout do tajů literatury, představila mi hudbu a seznámila mě s filmem. Byla mým trpělivým průvodcem po křivolakých stezkách umění vinoucích se mezi haldami nevkusu. Nebála se mi ukázat to špatné, abych ho dokázala odlišit. Na sklonku svého života prodělala operaci a narkóza ji připravila o ducha. Nebylo to postupné, tak jako v případě Matyldy. A já možná Karlovi tak trochu závidím, že měl čas se s tím vyrovnat, že měl možnost ještě ve světlých chvilkách své mámy najít její původní já. Filmového Karla situace hodně změnila, z nesmlouvavého exekutora se stal chápající člověk. Připouštím, že tenhle přerod mi přijde poněkud umělecky nadnesený. Ale je to jediná drobná vada, kterou na snímku nacházím. Regina Rázlová vyzrála v naprostou hereckou špičku. Majitelka jedněch z nejkrásnějších nohou československého filmu sedmdesátých let se nezdráhá promenovat před kamerou rozčepýřená, s vykasanou noční košilí a bez mejkapu zakrývajícího brázdy vrásek. Ve chvílích, kdy je Matylda zmatená, máte chuť ji nabídnout pomocnou ruku a odvést si ji domů, tak zoufale působí. I když jsou filmů s podobnou tématikou spousty, jen hrstce z nich se daří to, co se povedlo Waltzing Matildě, vystříhat se citovému vydírání a patosu. (01.05.2024)

Je smutné, že pomyslné spravení chuti mi musí prokázat až takováhle drsná záležitost. Už dlouho jsem z našich luhů a hájů neviděl co se týče stříbrného plátna vzejít něco kloudného. Tancuj Matyldo sice zprvu vypadalo jako pilot k Přišla v noci, ale já dobře věděl, že tady se půjde hlouběji a až na dřeň. Říkám to pořád, ať to byla Matka příroda či Bůh kdo nás stvořili, stáří se jim sakra nepovedlo. Z inteligentních soběstačných lidí se náhle stávají na cizí pomoc odkázané bytosti, mnohdy ještě prolezlé chorobami, s bolestmi atd... Prostě hrůza. A tak si někdy říkám, jetli by nebylo v nějakém rozumném věku, kdy člověk ještě o sobě ví dostat prostě tam od shora flakem na kabinu a mít to hned za sebou. Jestli mne něco opravdu děsí tak je to dlouhá a pomalá smrt někde ve špitále, kde člověka lékařská věda a přístroje dokáží udržovat v chodu prakticky jakkoliv dlouho, pokud to nezabalí jeho mozek. Jak skončili naše prababičky a pradědové nebo babičky a dědové si moc většinou nepamatujeme.  Ale konec svých rodičů zažije každý z nás. A každý se k jejich péči v jejich posledním čase bude muset postavit čelem. A být v tom vzorem a inspirací dětem. Náhle přibude další neočekávaná starost, podobně jako to poznal Karel. A momenty, které nikdy neřešil. Tenhle film úžasně zadrnkal na niterní strunu každéhoz nás, kdo ještě má rodiče a tiše v duchu sleduje jak mu zvolna ale nekompromisně  stárnou. Herecké výkony byly naprosto bezchybné, Karel Rodenpodal elitní výkon, stejně tak paní Rázlová a super byl Antonio Šoposki se kterým jsem ještě neměl tu čest - až dnes. Ze Zuzany Kanócz vyrostla nádherná ženská, zrovna nedávno jsem si říkal co tahle herečka vlastně dneska dělá. Vždyť od dob s Pažoutem uteklo už 20 let. Nejedna květinka za tu dobu odkvetla či nakypěla do zeppelínovských rozměrů, ale tahle půvabná kráska tedy ne. Scénář prakticky neměl chybu a i když divák tuší kam to celé spěje, jeho zájem o těžkou situaci u Karla v rodině neupadá. U filmu jsem si uvědomil také zajímavou skutečnost a to, že exekutoři jsou v podobné kůži jako byli dříve kati. I oni vykonávali soudem vynesené rozsudky, byli jen prodlouženou rukou zákona, vykonavatelé. Přesto to byli oni na koho se pohlíželo jako na nečisté a jakési lidské zrůdy z nichž šel strach. Jasně, exekutoři nikoho nečtvrtí, ani nelámou kolem, ale jejich práce je mnohdy stejně krutá a nemilosrdná. Leckdo tu napadá onu katarzi Karla, ale já sám už v životě zažil, že leckdo v mém okolí (a vlastně i já sám) po vážných životních otřesech pootočil kurz svého chování a myšlení mnohdy do směrů na které by dříve ani nepomyslel. Za mne to bylo uvěřitelné už jen kvůli tomu pejsánovi, byť jako milovník psů jsem trpěl.  Dávám za 5 starých fotek z Normandie. * * * * * (19.07.2024)