Režie:
Petr SlavíkKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Michal PavlíčekHrají:
Karel Roden, Regina Rázlová, Antonio Šoposki, Zuzana Kanócz, Simona Postlerová, Eva Leinweberová, Miroslav Babuský, Natálie Hejlová, David Depta, Jiří Rendl (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V příběhu inspirovaném skutečnou událostí žije uzavřený Karel (Karel Roden) ve světě řádu a striktních pravidel, ve kterém nezbývá mnoho místa pro empatii. Svou extrovertní a bohémskou matku Matyldu (Regina Rázlová), bývalou barovou zpěvačku, navštěvuje víceméně z povinnosti. Matylda přijde nečekaně o byt a Karlovi nezbyde než ji vzít k sobě. Jejich soužití je ale pro něj katastrofou. Zvlášť když vyjde najevo, že u Matyldy propuká Alzheimerova choroba. Jako možné řešení se nabízí, že o svéráznou babičku bude pečovat Karlův syn Pavel (Antonio Šoposki), nezodpovědný floutek pohrdající otcovou profesí exekutora. Společná domácnost tří rozdílných temperamentů různých generací přináší řadu humorných momentů, s postupujícími příznaky nemoci spíš tragikomických. Na první pohled bezvýchodná situace převrátí rodině život vzhůru nohama, ale tím, že to nevzdají, udělají něco důležitého nejen pro Matyldu, ale i sami pro sebe. (Bontonfilm)
(více)Videa (2)
Recenze (162)
A pak že to nejde. Kategorii komedie bych k snímku asi neuvedl, přesto jsem rád, že jsme s ženou film na večerní pohodu vybrali. Po všech těch trapných českých taškařicích se v českém filmovém rybníčku opět blýskla krásná rybka, která je skutečnou lahůdkou. Herecké výkony na té nejvyšší úrovni(hlavní duo), dobře zvolená hudba, místy skutečně skvělá kamera a hlavně většina dialogů měla hlavu a patu. Za filmy podobné kvality se mají utrácet peníze a ne za rychlokvašky typu Jedeme na teambuilding, kdy je Vám u filmu až trapně. ()
Lehce nadhodnocuju a vlastně ani nevím pořádně za co. Možná za Rodena, možná za Rázlovou a možná taky za to, že mi to jen prostě a jednoduše sedlo. Asi to bude od všeho něco, každopádně, kdyby bylo víc nových, českých filmů aspoň z poloviny kvalitních, jako tenhle, začal bych se na ně víc dívat. Tomu ale zatím moc nevěřím. ()
V prvních dvou třetinách jsem opět škubal všemi končetinami, protože chování ústředních postav a jejich dialogy byly naprostá hrůza. Zpočátku mě to iritovalo jen u těch scén, kdy se autoři snažili nahlédnout do světa a myšlenkových pochodů "mladých" - a samozřejmě vykreslili nejvíc kýčové situace (jako je tuctuc hudba v klubu + dlužíš mi prachy vole, anebo škemrání o kapesné a způsobení dopravní nehody) - nicméně záhy mě sralo i mnoho dialogů mezi dospělými, takže zde jsem zkrátka potěšen nebyl. Poslední třetina naštěstí výsledný dojem z filmu vylepšuje, protože už se v ní nikdo nesnaží vymejšlet žádný vztahový kotrmelce či situace uměle vykonstruované asi jako procesy v letech 1949-1952. Film v této třetině už jen servíruje působivý a nevyhnutelný smutek a bol, jenž prostřednictvím Rodena prožijeme. Je to silné hlavně proto, že podobná trápení prožívá se svými rodiči či prarodiči mnoho z nás, a právě tento film nás trochu uklidňuje v tom, že se takto netrápí jen ta naše rodina, ale že je nás v tom víc. Rodenův výkon táhne celý film, Rázlová je spíše nekonzistentní. Vizuál supr, neboť Štrba klasa... P.S. Anežka Rusevová bude už asi navždy hrát sestřičky a Eva Leinweberová sociální pracovnice/úřednice :) aneb trochu "na první dobrou kást". ()
V kolika verzí, kolik zpěváků, v kolika stylech a aranžmá u jedné písně, Waltzing Matilda; a právě tolik - ne-li mnohem víc - je variant milostného trojúhelníku: matka, její syn a jeho žena, ale tahle píseň se jmenuje Stárnutí k smrti (Alzheimer je jen subvarianta). Slavík v zájmu košatosti příběhu přibírá vnuka (ti většinou v chybí) a ošetřovatelky (v širším smyslu, ty chybí jen zřídka). Vyuštěním jsou jen dvě možnosti: matka zemře doma, matka zemře v ústavu. Pokud zemře doma, potom v mezidobí dojde k rozchodu muže a ženy. Žena argumentuje: když v obou případech zemře, proč ji mít doma? Protiargumentace je obtížná. Pokud se zdaří, následuje další argument: proč si tím ničit vlastní života? Na to se už sotva co dá říct. ()
Na začiatku som sa potešil, že to bude zaujímavý film o živote exekútora, ale napokon sa z toho vykľul takmer výlučne príbeh o nástrahách Alzheimera. Nieže by aj táto téma nebola až taká zaujímavá, ale predsa len, tá o exekútorovi by bola originálnejšia. Aj keď sa tento film definuje ako komédia, tak až na zopár situácií to bola skôr smutná dráma. Postava Karela mi bola veľmi sympatická, no mal to veru ťažké - ako s chorou matkou, tak aj s ľahkovážnym synom. Celkovo to však bolo také nevyvážené a v štýle "čo už, taký je život". Slabšie 3* ()
Galerie (13)
Zajímavosti (4)
- Otec Karla Jaroše (Karel Roden) zemřel podle náhrobku v roce 1984, tedy před 40 lety. V čase 30:36 své přítelkyni (Zuzana Kanócz) vypráví, že otec zemřel před 30 lety. Scénář se v tomto bodě rozchází s výpravou. (klukluka)
- Film podpořil Státní fond kinematografie částkou 8 milionů korun. (SONY_)
- „Nápad na snímek vznikl před více než sedmi lety, ještě za života mé matky trpící Alzheimerovou chorobou,“ prohlásila scenáristka Nataša Slavíková. (Duoscop)
Reklama