Na Hromnice o den více

SPOILERŮ plný pokus o interpretaci. Film na téma carpe diem. Mrzutý, nadutý reportér Bill Murray je odsouzen stále dokola prožívat týž zimní den v zapadlém pensylvánském městečku. Po počátečním hněvu se rozhodne vysát z těch dvaceti čtyř hodin bez následků maximum. Odhodí sebekontrolu a užívá si. Nepříjemnému pojišťovákovi dá pěstí, přejí se koblih, vyspí se s fešnou třicátnicí z kavárny. A možná to takhle zkusí mnohokrát… ale nakonec přijde únava. Rád by dostal do postele i nedobytnou, idealistickou produkční, která ho na cestě provází, ale to se mu ani po mnoha pokusech nezdaří. Dospěje daleko, ale naléhání vždy skončí fackou. Následuje deprese, únava, znechucení, pokusy o sebevraždu. Všechno je vyzkoušeno. Pak najednou zlom. Carpe diem neznamená nutně jen den vysát, učinit si z něj potravu, ale naopak: stát se potravou. Murray se naučí být ve správnou chvíli na správném místě a všude drobnými skutky (jak terezičkovské!) sloužit. Začne to tím, že přinese svým spolupracovníkům kafe. Pak smíří rozhádané, zachrání dusícího se, opraví stařenkám píchlou pneumatiku. Naučí se maloměsto zprvu nenáviděné znát a milovat (obojí jde ruku v ruce). Teprve, když se mu stále se opakující 2. únor stane příležitostí k sebeztrácení, přestane se opakovat. Srdce milované získá, až když se přestane soustředit na ni a začne vidět potřeby lidí kolem. Celý film je jakousi hrou na očistec již na tomto světě. A ústředním principem je tu křesťanský paradox ztráty a nalezení. „Kdo svůj život ztratí, ten jej nalezne.“ Neplatí to jen o velkých gestech, ale především o „malých“ každodenních skutcích. (01.02.2011)

Zaujímavá vynaliezavosť podobne jednoduchého nápadu by vo veľa chvíľkach a na malých maličkostiach mohla úplne prepadnúť. To ale nie je Ramisov prípad. V časovej smyčke bola ale vynalizavosť a nápaditosť splnená do posledného detailu až po pár opakovaniach, čiže prvú polhodinku je to len akési oťukávanie. Ale potom, keď sa to všetko rozbehne, si ani neuvedomíte, že je to posypané romantickým, nevtieravo-trblietavým pozlátkom. 80%. (08.12.2007)

Velice dobrá romantická komedie, jedna z nejlepších z období 90. let, která se může pochlubit výborným scénářem, nepostrádajícím vtip, originalitu a absurditu. Režisér Ramis zároveň obsadil do hlavních rolí ideální dvojku - předního charakterního herce a komika Billa Murraye a půvabnou a sympatickou Andie MacDowell, pro níž byl film patrně vyvrcholením kariéry. Náročnější byla pochopitelně role Murraye a ten se jí díky dlouholetým zkušenostem zhostil se ctí. Jeho Phill je cynický, sebestředný, unuděný a životem unavený profesionál, který je přesvědčený, že ho už nic nemůže překvapit...Jeho postava pak prochází vývojem a na konci je někdo jiný. Díky zápletce postavené na práci s časovým paradoxem je možné film považovat i za komediální sci fi. Celkový dojem 80 %. (30.12.2007)

Fenomenální Bill Murray hrající jako bůh (ostatně nebyl on v tomto filmu vlastně bůh?) :-) Nádherný příběh s hlubším poselstvím, má nejoblíbenější americká komedie všech dob. I po 20 shlédnutí nacházím jemné Billovo herecké niance a drobnosti, které mne opět dostanou a rozesmějí až do slz. A nad myšlenkou, že i tam, kde to nenávidím, lze nakonec najít štěstí a lásku, mi oči vlhnou opět. Snímek má celou řadu humorných scén vypointovaných k dokonalosti... (05.08.2005)

V jednoduchosti je krása. Nemůžu říct nic negativního. Snímek je to moc pěkný a pro mě, jako milovníka filmů, kde se děje něco s časem bylo tohle jako stvořené. Vtipná komedie, která ukazuje, že i nesmrtelnost nemusí být skvělá, ale zopakovat si jeden den na nějakém pěkném místě by nemuselo být tak špatný. (09.08.2015)