Na Hromnice o den více

"Nemáte déjà vu?" - "Podívám se do kuchyně." Stoprocentně milý film s naprosto úžasným Billem Murraym. Jeho reportér Phil je sice jeden velký chodící sarkasmus, ale je to sympaťák a naštěstí pro něj a pro diváky i dost inteligentní člověk, který velmi dobře pochopí, jaké výhody všeho druhu mu hromnicová časová smyčka přináší, a okamžitě je začne objevovat a využívat. A je radost se na to dívat. O trochu menší radost je sledovat, jak si naopak Phila vyhledávají nevýhody smyčky a jak jeho počáteční cynický údiv a málem klukovské řádění pomalu střídá deprese a odevzdanost - ovšem pozor, i to je pořád vtipné! Takže nezbývá než mu držet palce, držet palce a držet palce, no a ačkoliv je moralizování pravděpodobně to poslední, oč téhle komedii jde, stejně si z ní nakonec můžete leccos užitečného odnést. Stačí chtít. (30.07.2019)

Zaujímavá vynaliezavosť podobne jednoduchého nápadu by vo veľa chvíľkach a na malých maličkostiach mohla úplne prepadnúť. To ale nie je Ramisov prípad. V časovej smyčke bola ale vynalizavosť a nápaditosť splnená do posledného detailu až po pár opakovaniach, čiže prvú polhodinku je to len akési oťukávanie. Ale potom, keď sa to všetko rozbehne, si ani neuvedomíte, že je to posypané romantickým, nevtieravo-trblietavým pozlátkom. 80%. (08.12.2007)

"Hromnice kdysi v tomhle městě něco znamenaly. Dřív toho sviště vytáhli z nory a snědli." Tak kolikátého to dneska máme? 2. 2.? To je stejně jako včera. Co mám dělat? Dělej si co chceš, Phile. Něco se nauč, pořádně se najez, někoho osoulož, zabij kolegu meteorologa sviště, pořádně chlastej, zabij sebe, něco ukradni nebo cokoli jiného. Mě to bude vždycky bavit. (05.08.2011)

Spoiler: Co je mi na Groundhog Day v konečném závěru nejsympatičtější, je fakt, že do života egocentrického hrdiny nezasáhl osud proto, aby z něj udělal lepšího člověka. Narozdíl od Freaky Friday, kde matka a dcera musí dosáhnout smíření, není úkolem Billa Murrayho zachránit někomu život, stát se lepším člověkem nebo porozumět lidem ve svém okolí. Jeho zasetknutí v jediném dnu je produktem pouhé náhody a je tedy čistě na něm, co si z věčnosti plné příležitostí, které na nikom nezanechají následky, vlastně odnese. Což v konečném důsledku činí jeho transformaci o to pronikavější a sympatičtější. (15.11.2016)

Když jsem viděl tuhle „nadpřirozenou“ komedii prvně, nijak zvlášť mě neoslovila a nechápal jsem, proč je tak vychvalovaná, když jde o ukázkový příklad nevyužitého potenciálu. Od té doby uběhlo spoustu let a když jsem jí teď viděl zhruba pošesté, musím obrátit. Originální námět je nejen nesmírně zajímavý a nutí diváka myslet na „Co bych dělal já?“, ale je opravdu využit a vymačkán do poslední kapky. Skvělý Murray v jedné z posledních rolí jeho „staré“ kariéry, než se vrátil na výsluní jako přemýšlivý postarší bohém, předvádí uvěřitelný přerod postavy z nafoukané primadony, přes zoufalou trosku až po napraveného dobráka. Andie McDowell hraje svou klasickou nevýraznou a rozhodně nijak femmefatalózní oduševnělou romantickou hrdinku alá Zelená karta. Naštěstí ačkoli je vztah těchto dvou hrdinů hlavní kostrou příběhu, nemá ve filmu moc prostoru. Mnohem zábavnější jsou eskapády člověka, kterému se stále dokola opakuje tentýž den, on zažívá stále stejné situace, ale trochu jinak a postupně ztrácí zábrany. Prostřední část filmu je jasně nejvtipnější, nicméně humor je zde spíše jen úsměvný než výbušný. 8/10 (07.01.2008)