Na Hromnice o den více

Bill Murray, zprvu lehce arogantní a nevrhlý, později neodolateně šarmantní a úžasně sympatický předvádí ve svém nejlepším filmu (a ano znám i Lost in Translation) doslova spanilou jízdu, ve které se snaží dobýt srdce překrásné Andie MacDowell a my nemůžeme jinak, než mu s konstantním úsměvem na tváři držet palce... Originální námět, vychytaný scénář a inteligentní humor jsou základní ingredience této nezapomenutelné komedie, která snad až na jeden trochu patetický výlev lásky v posteli (bez sexu samozřejmě, tak hluboko bychom zase neklesli) nemá chybu. 9/10 (14.08.2008)

Fajnová podívaná, ale na plné hodnocení to není. Kdo by neměl rád časové smyčky. Je to parádní téma jak v dramatech, tak také, jako v tomto případě, v komediích. Pěkné, romantické, zábavné, ale ne až tak zábavné a zajímavé, aby to bylo něco, na co bych nedokázal zapomenout. Za pár let si dám tuto komedii určitě s chutí znovu. 80% (24.06.2010)

SPOILERŮ plný pokus o interpretaci. Film na téma carpe diem. Mrzutý, nadutý reportér Bill Murray je odsouzen stále dokola prožívat týž zimní den v zapadlém pensylvánském městečku. Po počátečním hněvu se rozhodne vysát z těch dvaceti čtyř hodin bez následků maximum. Odhodí sebekontrolu a užívá si. Nepříjemnému pojišťovákovi dá pěstí, přejí se koblih, vyspí se s fešnou třicátnicí z kavárny. A možná to takhle zkusí mnohokrát… ale nakonec přijde únava. Rád by dostal do postele i nedobytnou, idealistickou produkční, která ho na cestě provází, ale to se mu ani po mnoha pokusech nezdaří. Dospěje daleko, ale naléhání vždy skončí fackou. Následuje deprese, únava, znechucení, pokusy o sebevraždu. Všechno je vyzkoušeno. Pak najednou zlom. Carpe diem neznamená nutně jen den vysát, učinit si z něj potravu, ale naopak: stát se potravou. Murray se naučí být ve správnou chvíli na správném místě a všude drobnými skutky (jak terezičkovské!) sloužit. Začne to tím, že přinese svým spolupracovníkům kafe. Pak smíří rozhádané, zachrání dusícího se, opraví stařenkám píchlou pneumatiku. Naučí se maloměsto zprvu nenáviděné znát a milovat (obojí jde ruku v ruce). Teprve, když se mu stále se opakující 2. únor stane příležitostí k sebeztrácení, přestane se opakovat. Srdce milované získá, až když se přestane soustředit na ni a začne vidět potřeby lidí kolem. Celý film je jakousi hrou na očistec již na tomto světě. A ústředním principem je tu křesťanský paradox ztráty a nalezení. „Kdo svůj život ztratí, ten jej nalezne.“ Neplatí to jen o velkých gestech, ale především o „malých“ každodenních skutcích. (01.02.2011)

Kdysi dávno jsem byl z tohoto snímku v kině nadšen. Nedávno jsem ho viděl znovu na HBO. Mé hodnocení asi bude ovlivněno tím, že jsem byl nucen se dívat na dabovanou verzi. Dabingzcela vymazává komediálnost Billa Murraye. Jestliže v originále Murray září, tak v dabované verzi pouze je a to sráží film tak minimálně o 50%. Dabing je zlo. Jinak si myslím, že nápad s opakujícím se dnem mohly být o něco využitější. (09.07.2007)

V jednoduchosti je krása. Nemůžu říct nic negativního. Snímek je to moc pěkný a pro mě, jako milovníka filmů, kde se děje něco s časem bylo tohle jako stvořené. Vtipná komedie, která ukazuje, že i nesmrtelnost nemusí být skvělá, ale zopakovat si jeden den na nějakém pěkném místě by nemuselo být tak špatný. (09.08.2015)