Jmenuju se Dolemite

O tři roky později a Eddie Murphy si opět střihl roli, která rozhodně stojí za shlédnutí a opět se mírně odlišuje od toho, v čem ho všichni tak dobře známe. Dolemite je pro mě pojem, o kterém jsem nikdy neslyšel, ale už teď mi je jasné, že ho zařadím do seznamu filmů, kam patří například kousky Ed Wood nebo The Disaster Artist. A originál jednou rozhodně budu chtít vidět! Po filmové stránce je to dlouho na tři hvězdy, ale jakmile se samotný Dolemite začne natáčet, silně mi film začne připomínat Trhák pana Bowfingera. Eddie se i naprosto stejně ksichtí a stejně tak i paroduje kung-fu. Nevím, jestli mě tento melancholický návrat k Bowfingerovi trošku nezastínil kvality filmu, ale ve výsledku jsem skončil u solidní čtyřhvězdy, kterou si tento film podle mě prostě zaslouží. (18.12.2019)

Nejak sa nám roztrhlo vrece s filmami, čo slúžia ako backstage k filmom z dôb dávno minulých. Čo môžeme vidieť tu? Ambiciózneho čáva, čo sa nevzdal, začiatky standupu v Amerike, veľa ľudí pohlcujúcich svetlo a Eddieho, ktorý mi prvu polku filmu neskutočne liezol na nervy. Nebolo to zlé, niečo sa človek dozvie, ale druhý krát by som si to dobrovolne nedal. 2 z 5 (13.11.2019)

Kdo tvrdí, že Eddie Murphy v posledních 10ti a více letech nic nepřevedl, měl by si naordinovat pecku Mr. Church. Fakticky si dal tvůrčí pauzu, aby nyní natočil své vysněné filmy a vrátil se ke klasikám (Policajt z BH 4, Cesta do Ameriky 2). Dolemite je rozhodně film pro úzkou cílovou skupinu, osobně jsem ztrácel, jelikož o subžánru Blackpotation nic nevím, ale dá se to brát jako pohodový netflixovský feel good s dobrými herci ve vedlejších rolích. Nic, co bych si za pár let chtěl zopakovat, ale za nahlédnutí pod pokličku a několik humorných scén díky...7/10 (26.12.2019)

Po pravdě, už v průběhu filmu mě napadlo, že vlastně sleduji černošskou verzi The Disaster Artist Jamese Franca, s podobnou zápletkou a tématikou, pojednávající tedy o člověku, u kterého vítězilo nadšení a vůle, nad talentem a sebekritičností, i když abych zas ale v tomto ohledu až příliš nekřivdil Rudymu Ray Moorovi, neboť ten na tom totiž nebyl zas až tak katastrofálně, jako Tommy Wiseau, nicméně oba se rozhodli prorazit ve světě filmu, a přestože jejich osudy toho neměli příliš společného, tak zápletky těchto dvou filmů ano. Dolemite je ale každopádně natočen skutečně především pro afroamerické publikum, které jak skutečnou postavu R. R. Moora, tak tento životopisný film vnímá zcela jinak, dovolím si říci vstřícněji a přirozeněji, nicméně i já jsem si ho ale užil rozhodně příjemněji, než jsem očekával. Samozřejmě je to celé dost ukecané, hektické a živelnější, prostě zpracováno v klasickém černošském stylu, hodně se zde ale i fuckuje, nicméně dialogy jsou fakt zábavné, dost mě oslovila i působivá dobová atmosféra a vizuál, a samozřejmě obsazení, v čele se skvělým Eddie Murphym, který se tu herecky vážně vytáhl. Má to ale jinak i spád a koule, humoru se tu pak sice moc neobjeví, ale pokud už ano, tak je funkční a podobně je to i s dramatickými a emočními scénami, není jich moc, ale jejich kvalita filmu rozhodně neubližuje. Dolemite Is My Name je tak zkrátka takové odlehčenější životopisné drama, které sice v paměti neutkví, ale za pozornost rozhodně stojí, prostě nenudící, netuctová a hlavně zajímavá podívaná. (16.05.2020)

Za posledních 20 let se objevil kdysi tolik populární černý tlučhuba Eddie ve dvou obstojných rolích, a to coby Mr. Church a nyní Dolemite. Je to dobře a přeji mu to, protože to v sobě pořád má, stejně jako třeba Wesley. Celkem "půvabný" film s vynikajícím soundtrackem. Hned se jdu mrknout, jestli se dá někde splašit Dolemite z roku 1975 :-D ... 75% (22.02.2020)