Hellraiser II: Svázaný s peklem

Ešte na začiatku sa to hralo, ako na zaujímavý nápad. Lenže potom to prestrelilo a už to išlo všetkými možnými smermi a na 110% Lenže bez toho, aby to skutočne niečo zaujímavé vypovedalo. Cesta do pekelného sveta mohla mať také množstvo zaujímavých scén, nápadov a vyústení. Stala sa z toho len prostoduchá záležitosť, ktorá síce v rámci kauzálnosti fungovala, ale tú dušu a napätie pôvodnej Barkerovej predlohy to skrátka stratilo. Ako príbeh, čo by mal celý ten vesmír rozvíjať, je to trestuhodne nevyužité. Až tak, že každá veľká scéna a zvrat je v zásade natoľko v rámci kontextu predvídateľný až sa pri svojej veľkoleposti predstaviť určitý aspekt tohto univerza stáva, nudným. Posledných dvadsať minút som prezýval. Takže niekde na pol cesty. Hlavne stále kvôli maskám a hudbe. Ale úpadok oproti predchádzajúcemu dielu je citeľný. (20.10.2022)

Samozřejmě nemělo smysl moc dlouho otálet a tak jsem se ihned po prvním dílu vrhl na ten druhý. Tentokrát jsem však již nedbal ohlasů typu „dvojka je ještě lepší než jednička“, jelikož ani původní Hellraiser nepovažuji za bezchybnou podívanou. Ano, šlo o nadprůměrný divácký prožitek, ale během sledování jsem narazil na několik slabších pasáží, které mi trošku pokazily celkový dojem z jinak solidního filmu. Navíc tentokrát Barker přenechal režisérské křeslo někomu jinému – z čehož jsem měl taky trošku obavy. Nakonec se ale ukázalo, že až tak razantní krok to nebyl, ba jsem se u dvojky doopravdy bavil o trošičku víc, než tomu bylo u jedničky. Bylo to zapříčiněno hlavně tím, že mi to celkově přišlo více brutální a bizarní, no a navíc se konečně přesuneme do světa Cenobitů. Nejdříve jsem si však vychutnal krvavý návrat Julie, který byl opravdu povedený. Pořád stejná mrcha, jen tentokrát ještě mnohem proradnější. Atmosféra poté nabrala příznivý (ponurý) vítr, který nás neopustil téměř po celou dobu. Dočkáme se poodhalení minulosti Pinheada, čeká nás slušná proměna doktora Channarda a dojde i k několika bizarním scénám v podobě „svlékání z kůže“. Což bylo samozřejmě super. To vše opět za vynikajícího hudebního doprovodu Christophera Younga. Závěr byl sice trošku zbytečně natahován, ale já byl ve finále spokojený. On celkově ten nádech tajemna byl na velmi slušné úrovni, dokonce nechyběl ani černý humor – takže i v tomto případě dávám nadprůměrné hodnocení. O pověstný chloupek jsem se bavil více, než u jedničky. 80% (02.06.2018)

Tony Randel se do toho oprel teda paradne. Styklovani pekelne atmosfery pomoci ruznych zanrovych prostredku certifikovanych svym predchudcem funguje, da se rici, bezchybne. Ikdyz na muj vkus se zbytecne v nekterych fazich Hellbounda Rendel urputne drzi ciste surrealistickeho vypraveni, nakonec vydava veledilko, nad nimz uznale tleskam. Je jen dobre, ze se nesnazi nekompromisne protlacit sve inovativni napady tykajici se brutality a okazale akce , ke ktere maji tvurci "dvojek" sklony, ale sympaticky navazuje na Barkeruv zaklad vypraveni (fantaskni podobu pekla a postavu letajiciho serdžna si ale klidne mohl odpustit)... O minimum slabsi nez jednicka, avsak stale elitni horror, jehoz pribeh exponencialne graduje a konzument se ani sekundu nenudi. 9/10 (25.09.2008)

Jiné, než jednička, překvapivě pořád dobré. Možná protože jsou zachováni skoro všichni herci z jedničky a příběh na ní nepřímo navazuje, takže hodně z původní atmosféry se přeneslo i do dvojky. Peklo se sice liší od mých představ, ale pojaté je zábavně a zajímavě, bohužel ne moc děsivě. Odhalí se také původ cenobitů, jenom se mi moc nelíbil druhý záporák v podobě plachtícího doktora s hadicí na hlavě. Ovšem má tam pár vtipných replik. (07.10.2009)

Tohle jsou osmdesátky v nejlepší formě- tedy bez trapných účesů (ty vole, ten kdo vymyslel trvalou, by měl hnít v tom Pineheadově pekle), bez trapných vohozů a vůbec bez dalších uhozeností z let osmdesátých (miluju léta osmdesátý, kurde však jsem se v nich narodil :-), ale s pořádnou dávkou temnýho a krvavěkrvavýho hororu. To, co Pinehead a jeho věrní kamarádi cenobité rozjeli v jedničce, je tu mnohem drsnější a prostě mnohem... mnohem mnohem :-) Shit, tohle se fakt těžko popisuje, tohle se musí vidět... No mám před sebou dlouhou cestu, hlavně na ty kousky v odstínu šedi (ještě že jich není padesát... teda těch kousků :-) se už mooc těším. (14.02.2015)