Ztraceno v překladu

Jako by to byly dva filmy, které k sobě nepatří. První polovině bych dal dost vysoké hodnocení, ale po odchodu Charlottina muže se film nepochopitelně láme a do té doby nešťastná osamocená dívka má náhle plno kamarádů a známých, s kterými chodí do heren a barů (neskutečně dlouhá a především zcela zbytečná scéna). Bill Murray hraje svého stárnoucího pozapomenutého herce přirozeně, je vidět, že má se svou postavou hodně společného. Jenže co na tom, když scénář je děravý jak ementál. Sofinka evidentně bude dobrá režisérka, ale psaní by měla přenechat někomu jinému (muži :)). (11.10.2005)

Nádherně křehké vyprávění o sdílení samoty, vykořenění a existenciální nejistoty uprostřed excesivního blahobytu. Film o povrchnosti, který nás nechává nahlížet pod povrch a objevovat tam krásu. A také dvě hodiny ve společnosti někoho, komu se na začátku trochu smějete a na konci cítíte, že už navždy bude součástí vašeho života, i pokud se už nikdy neuvidíte. (17.09.2022)

Nalezeno v krasosmutnění. Žádný jiný film se nemohl více trefit do mého současného psychického rozpoložení, s žádnými jinými filmovými postavami jsem nemohl soucítit tak dokonale jako s Bobem a Charlotte. Nelze vytknou zhola nic. Vše je perfektní. Japonsko, Bill Murray, Scarlett Johansson, křehkost, odloučení, sblížení, smutek, radost, nostalgie, cit, přirozenost, zadumanost, čistota, hloubka, mnohoznačnost, umění... OPRAVDOVÝ filmový briliant, esence filmové poezie, pohlazení po duši. (05.03.2009)

From Tokio with love.. Unavený Peter Venkman už zkrotil všechny duchy světa, na jeho Scarlett O´Harovou teprve opravdové strasti čekají, stejně jako společná léčba okoralých srdcí, jenž lační po napumpování nové krve života.. Dcera slavného otce servíruje komorní příběh, neustále jemný, místy úsměvný, občas hořký, často nedoslovný či ztracený v šepotu a hlavně varující před životem v iluzi podobné golfovému trenažéru. S.Coppola mohla občas o něco dřív zakřičet po vzoru japonských reklamních režisérů: „Katto! Katto! Katto!“, ale já nemohu přihodit pátou hvězdu kvůli jiné věci - prvnímu záběru filmu. Bylo to pozadí v průsvitných růžových kalhotkách S.Johansson, nebo jen dublérky? Bylo to celé k divákovi citově upřímné, nebo šlo jen o chytré artové divadlo s využitím jména a tehdejší žánrové poptávky? A když je nejedno divákovo srdce pohlazeno, není to vlastně všechno úplně jedno..? (14.06.2011)

Film, který v dnešní době chyběl. Film o lidech s lidmi. Naprosto dokonalé herectví obou hlavních představitelů. Absurdita japonska obdivujícího a žijícího fenoménem jménem Amerika. Krásná kamera, obraz hudba.,.. a režie. Ta slečna to má v krvi ale stejně už nic podobného nikdy nenatočí. Takový film může být jen jeden. Jen jednou dokáže naprsoto pohltit a vším co říká člověka zaujmout a donutit k přirovnání sebe k postavám v tomto filmu. Tento film mě dostal. Pocit na konci se dá jen stěží popsat, musíte ho prožít a nejlépe si ho i užít ;-) stojí to za to ;-) kdo naslouchá hodně se doslechne :) (10.10.2004)