Obyčejní lidé

Kdybych si nepřečet všechny ty oslavný komentáře a nevěděl bych, že film dostal asi 10 oskarů, nejspíš bych to vůbec nedokoukal. Od první minuty začne nuda a ta přetrvá až do úplnýho konce. Občasný oživení přinesou akorát hysterický výlevy matky a nějaký ty návštěvy u cvokaře. Redforda mam docela rád jako herce, ale co jsem viděl filmy, který režíroval, tak mě to moc nebavilo. (15.02.2015)

Něco bylo špatně. Nedokoukal jsem a po půlce dvouhodinového filmu to vypnul ve stavu hlubokého a extrémního znudění. Nemohu říct, že bych po té hodině vůbec věděl, o co tam šlo a je mi to už jedno. Herci hráli dobře a i to dobře vypadalo, ale Oscara za scénář a režii asi nepochopím. Dokoukávat nebo to rovnou celé opakovat už rozhodně nehodlám. Toť vše. (07.07.2013)

Hluboký a  nekompromisní ponor do bolesti, kterou každý zvládáme po svém a jinak. Vstoupí-li něco takového pak do jinak soudržné rodiny, je podrobena zkoušce, na kterou se nelze v žádném případě připravit.  Obyčejný a poklidný začátek pak prakticky nenapovídá, co diváka v dalším průběhu čeká. Nevnímáte-li tedy až hrozivý zjev syna v podání Timothyho Huttona. Redford pak postupně odkrývá váček plný bolesti, aby jej v závěru nemilosrdně rozřízl a své protagonisty v jeho obsahu nechá bez smilování vykoupat a muž, žena a dítě očištěni od veškeré přetvářky a sebeklamu stojí tváří tvář zejména sami sobě. Katarze nikoliv filmová, ale vlastně osobní a skutečná.  Láska zfilmována natolik upřímně a bez jakéhokoliv patosu, až to bere u srdce. Pětihvězdičkový zážitek, který jen tak nevyprchá a asi zase jednou zreviduju svou filmovou topku. (23.02.2023)

Jeden velký domeček z karet, který bohužel již dávno spadl. Ústřední trojice si toho ovšem ještě nestihla všimnout a každý se topí ve své vlastní kaluži problému a předsudků, které se nakonec musí slít jedna do druhé a smíchat se. Výsledkem může být buď jedna velká, silnější skupina, nebo hotová chemická reakce. Obyčejní lidé nabízejí emotivní zážitek obou příkladů zároveň. (24.01.2010)

A půl. Excelentně a velmi výmluvně zpracovaný snímek na téma "když se nemluví." Robert Redford je skvělý herec a pro mě možná ještě lepší režisér. Touto svou prvotinou již tehdy všem dokázal, že jeho ambice a talent jsou nesporné a nám zase to, že už ve svém prvním filmu projevil velký cit pro režii, hloubku a důležitost vyprávění a svůj styl. A vše dokázal i svou další režisérskou tvorbu udržet na stejně kvalitní úrovni. Skvělé výkony celé "rodiny." Mě však nejvíce dostal Timothy Hutton. Jeho výkon je výborný a jako Conrad mě zkrátka dostal. Jeho bolest, výčitky, strach, vše, co udělal, neudělal, nebo měl udělat, všechno, co ho uvnitř sžírá a pronásleduje. Takové postavy jsou mi velmi blízké. Situace mezi samotnými manžely je rovněž vystavěna mistrovsky, ale když už rozbroje mezi nimi začínaly být značně ostré a vyhrocené (manželské hádky o vině a nevinně, kdo za co může) uvažovala jsem, že je to naprosto vynikající, ale už jsem čekala, kdy bude na scéně opět Timothy:) Myslím, že děj stál hodně právě na něm. Obyčejní lidé mi dopřáli velmi silný zážitek. (03.02.2012)