Trabantem z Indie až domů

Z této cesty "Trabantů" opět cítím ono dobrodružné kouzlo objevování, jaké si vybavuji u cesty Jižní Amerikou. Austrálie byla celkem utrpení, jak pro posádku, tak pro diváka, ale tady se opět podařilo nás vtáhnout do děje a krásných scenérii i vyprávět určité dílčí příběhy všech zúčastněných. Problémů a krizových situací bylo habaděj, ale zcela jednoznačně převážila touha cestu dokončit a ukázat lidem zase jiný kus světa. Byla to radost se dívat! (07.12.2019)

Velká škoda, že větší minutáž dostal až seriál z té nejméně zajímavé cesty... Za mě Trabanti vyvrcholili Jižní Amerikou, která byla zdaleka nejpestřejší. O chlup méně zajímavá Austrálie to aspoň vynahradila troškou dramatu a netradiční sestavou cestujících... Indie mi přijde jen jako odškrtnutí posledního políčka na checklistu, odbytou povinnost, samozřejmě zachycenou profesionálně a plnou pěkných záběrů (ještě aby ne, napopáté), která ale jinak neobsahuje nic navíc. Škoda. (14.12.2019)

Asi nejslabší trabantí výprava co se obsahu i posádky týče. Noví i staronoví účastníci mi moc k srdci nepřirostli, a někteří mi byli přímo nesympatičtí, no a ten největší týpek se tam objeví až na konci :). Hodně mě ale překvapilo, že výpravu mezi Kargystánem a Slovenskem pravděpodobně vůbec netočili, a to je škoda. Bylo by zajímavé srovnání, co se za těch deset let v těch zemích změnilo, mohli navštívit nová/jiná místa, nehledě na to, že název z Indie až domů je hodně klamavý. (17.12.2019)

K tomu se asi nedá moc co říci. Je to stálice a klasika. Kluci se vydali na cestu i formou seriálu potřetí a nemohu říct, že bych byl zklamán. Ani za nic. je docela zajímavé, že hodnocení může skákat sem a tam, i když stále tvrdě nad průměrem, tak mi přijde, že ta kvalita od prvního dílu Jižní Ameriky až do posledního dílu už doma v Česku se vůbec nezměnila. Ale to je subjektivní. Co říci? Z pohodlí doma přes půlku světa na Trabantu, Maluchu a Jawě. To vše s nahlédnutím do kultury, do humoru, projedeme svět. Myslím, že se tomu nedá, co říci. Začalo to nějak více známě po roce 2011 a dnes na konci dekády se s Trabanty loučíme. Je mi jasné už z potitulkové scény filmu, že se náš cirkus ještě nějak vrátí. Uvidíme, co to bude. Je to zvláštní, jde o loučení, ale vlastně i o nový začátek. (31.12.2019)

Po předchozím zaneřádění zbytku světa čmoudícími východoněmeckými dvoutakty vyrazil Žlutý cirkus do Indie - ono také už ostatně na zeměkouli nezbývá mnoho míst, která by se s jejich výfukovými zplodinami důvěrně neseznámila, snad s výjimkou Antarktidy. Obvykle značně nesourodá parta byla tentokrát ochuzena o oba Poláky, a tak si cirkusáci museli vystačit jen se svérázem náčelníkova dirigování. První dva díly byly vlastně zbytečné – až od třetího dílu se polský Maluch (s českou posádkou), česká Jawa (se slovenským jezdcem) a obě BB* s Danem v čele vydávají na cestu. Oproti poutavé cestě napříč Jižní Amerikou je to v podstatě nuda, potvrzující předpoklad, že jde pouze o další, již několikrát vyvařený guláš. Navíc s posádkou, narychlo doplněnou dvěma nováčky, bez patřičně prostořekých a všeho schopných Poláků, se jedná o One man show letitého trabantového guru Dana Přibáně.  *bakelitové bestie (13.04.2020)