Část VI (E06)

Když se objevili informace o tom, že se v seriálu Obi-Wan Kenobi dojde k odvetě Obi-Wana Kenobiho a Dartha Vadera a tato nevyhnutelná opětovná konfrontace byla předem avizovaná jako odveta století, bylo předem jasné, že si tvůrci ukousli velké sousto. Vyrovnat se osudové konfrontaci Obi-Wana a Anakina Skywalkera na planetě Mustafar není snadná úloha, ale přesto se to Deborah Chow povedlo. Především proto, že v tomto souboji nešlo jen o efektivní machání světelnými meči a konečně plné opětovné spojení Obi-Wana Kenobiho se silou, ale především v ní šlo o emoce a osudové vyhrocení celého souboje, které nejen elegantně dokáže zahladit potencionální plot holy v časové lince, ale skutečně dodat důstojné uzavření jednoho z nejdůležitějších vztahů světa předaleké galaxie.   Finále seriálového Obi-Wana Kenobiho ovšem i krom stěžejního souboje funguje jako přesně to nabité finále, kde v jádru především bojuje o budoucnost galaxie. I na planetě Tatooine tak dojde k poměrně solidní akci, která především dokáže Owena Larse v podání Joela Edgertona konečně vykreslit nejen jako zatvrdlého morouse z Nové naděje (i když k tomu má své důvody), ale předvést, že jde skutečně o milujícího strýce, který Lukea Skywalkera bere jako součást rodiny. Už v Klony útočí mohl zafungovat emocionální moment, kdy Owen Lars označil Anakina za svého bratra a Owen i jeho žena Beru dokáží v rámci této epizody předvést, že Yoda přesně věděl, kam malého Lukea poslat a dokáže to celé vyvolat pocit, že Luke skutečně žil v milovaném prostředí.   Osobně jsem si po celou dobu na seriálu vychutnával všechny ty malé detaily, které více vykreslují postavy, jejich vztahy a nějaký ten vývoj a šestá epizoda toho v tomto ohledu předvádí prakticky nejvíc. Všichni hateři Revy v podání Moses Ingram nejspíš nebudou spokojeni, rázem se ovšem v rámci šesti epizod vykreslil její poměrně funkční příběhový arch, který se především dočkává toho nejlepšího možného rozuzlení, které nejen dává naprostý smysl, ale je snadné se do Revy snadno vcítit. Jeden stěžejní moment ukazuje, že se sice Reva přiklonila k temné straně síly, v jádru ovšem odmítá zajít tak daleko a stát se tím, kdo jí vypustil na cestu pomsty. A přesně její cesta je na konci 6. epizody zakončena důstojným způsobem. I když pravděpodobně pouze prozatím.   Osobně nadále nevidím problém ve vizuálních ani praktických efektech, pořád si dokážu stát za tím, že by Obi-Wan Kenobi v této formě obstál na velkém plátně. Šestá epizoda ovšem v rámci seriálu přináší hezkých záběrů, zmíněný parádní souboj stojí především na skvělé choreografii a nadále silném emocionálním výkonu Ewana McGregora.   Stěžejní fakt je ovšem ten, že to celé skutečně dokáže evokovat Star Wars v té nejčistší podobě. Jako Millenium Falcon tato epizoda prolétá 12 parseky, aby nadělila zběsilé finále, které ovšem skutečně dokáže evokovat na všech frontách. Soundtrack Natalie Holt evokuje Star Wars, finále dokáže působit osudově i přes fakt, že znalci Star Wars loru vědí, kam se jednotlivé důležité postavy mohou maximálně posunout a v jádru dochází i ke dvěma milým překvapením, přičemž minimálně jedno dokáže splnit vlhký sen. A naznačit, že by se tento sen mohl ještě dočkat nějaké té podoby v budoucnu.   Finále Obi-Wana rozhodně nezklamalo a to i přes fakt, že pro spousty lidí pořád půjde o selhání a bodnutí do zad jejich dětství. Při sledování různých reakcí ovšem nejde ignorovat lehké pokrytectví a výtky, které jdou v podstatě směřovat už k prapůvodní originální Star Wars trilogii. Vzhledem k faktu, že jsou fanoušci Star Wars ovšem prakticky nejvíc toxičtí fanoušci na celém světě stačí jen dodat, že snad budou v nejbližších letech více a více spokojeni, aby si ti ostatní mohli nové Star Wars projekty užít i skrze absenci příliš hnidopišského a někdy vyloženě směšného rýpání... (22.06.2022) (méně) (více)