Stůj při mně

Fakt, že seriálový hit Stranger Things (2016), který recykluje a intenzifikuje styl a prvky osmdesátkových hororů pro děti, teenagery i dospělé, vzdává na mnoha úrovních hold Stephenu Kingovi, není pouhým projevem náklonnosti jeho tvůrců vůči tomuto spisovateli. King, coby tehdy hojně čtený a nejvíce adaptovaný autor, představoval do jisté míry emblém dobové hororové popkultury. V jeho příbězích často vystupují děti či teenageři, ale ne tolik v rolích obětí, jako spíše coby hrdinové nebo monstra, mnohdy vládnoucí nadpřirozenými schopnostmi. Fantaskní motivy ale King využíval k tomu, aby tematizoval dospívání s jeho úzkostmi a temnými stránkami, vázanými nikoli na iracionální strachy, nýbrž na šikanu či domácí násilí. To je případ jeho ikonických románů Carrie (1974), Osvícení (The Shining, 1977) a To (It, 1986), ale také nehororových, a o to mrazivějších příběhů Rage (Hněv, 1977) a Tělo (1982). Poslední jmenovaná povídka se stala předlohou filmu Stůj při mě, jenž bývá Kingovými příznivci, ale i jím řazen mezi nejzdařilejší adaptace. Vedle dokonalého hereckého obsazení měl na melancholicky jímavý výsledek vliv fakt, že režisér Rob Reiner – mimo jiné Kingův vrstevník – do filmu projektoval své zážitky a pocity z dospívání. Kvůli svému zasazení do 50. let bývá film řazen do početné skupiny osmdesátkových snímků, které se s nostalgií či retro přístupem vracejí k této dekádě. Nicméně svými ponurými tóny a vážnými motivy, ale i situováním většiny děje do exteriérů venkovské krajiny má Stůj při mě pramálo společného s campově rozvernými retro snímky jako Hairspray či Návrat do budoucnosti (Back to the Future, 1985). Pro Reinera, ale ostatně také Kinaga se jednalo o mnohem osobnější vyprávění, které nevzpomínalo toliko na konkrétní historickou dobu, jako spíše na určité období v dospívání, spojené s koncem dětské nevinnosti i ideály přátelství. [psáno pro LFŠ 2018] (03.07.2022)

Nedávno zpěvák Seal přezpíval starý hit Stand By Me a já si při poslechu nové verze vzpomněl na tenhle film, který se mi napoprvé moc nelíbil, ale druhá šance se vyplatila a já se ponořil do dobrodružného příběhu. Na konci nechyběly ani emoce ani pár slziček. Příběh plný dobrodružství, přírody, přátelství a věrnosti se mi opravdu líbil, vynikající stopáž, vynikající muzika a vynikající River Phoenix, který to mohl dotáhnout opravdu daleko. __ A když jsem u toho Seala, tenhle film by se dal taky vystihnout názvem písničky Its A Mans Mans Mans World, kterou taky přezpíval. Prostě chlapská záležitost! (16.11.2008)

Jedna z nejlepších a nejvěrnějších filmových adaptací Stephena Kinga. Povídka "Tělo" patří v jeho tvorbě snad mezi jediný klenot, který nepatří mezi horor. King touto povídkou dokazuje, že jeho představivost je nedostižná. Ač patří mezi jednoho z nejlepších a nejplodnějších hororových spisovatelů vůbec, jeho talent není omezen pouze na hororový žánr. King má neuvěřitelný cit pro vytváření rozmanitých lidských charakterů a dokonale dokáže zpracovávat jejich myšlenkové a emocionální pochody, postoje a vývoj jejich povahy. Tento film obsáhl ve scénách, atmosféře a hercích to, co King dokázal vytvořit pomocí slov. Snímek mohl být klidně i trochu delší, ale kdo povídku četl, tak ví. Nádherný film o bezstarostném dětství, přátelství, svobodě a nezapomenutelných zážitcích jednoho horkého léta. Úžasný výběr všech čtyř dětských herců, z nichž každý je ve své roli zcela přirozený a skvělý. Všichni dokonale zapadli do postav, které King vytvořil a když si povídku občas pročítám, vybavím si vždycky jejich tváře. River Phoenix v roli Chrise Chamberse je jedinečný. Dokázal do této role vnést jistou vážnost, upřímnost, rozvahu i zranitelnost. A takový byl možná i on sám... Zvláště u něj je v průběhu filmu vidět, jak dospíval. Ze začátku vypadá jako malý kluk a postupem času jakoby zvážněl a vypadal více jako dospělý. Jakoby se propojila jeho postava s ním samým... Dále exceluje mladý Kiefer Sutherland v jedné ze svých četných rolí mladistvých vůdců gangu a drsňáků. I já jsem zažila, po návratu z mnoha událostí, že město, a vůbec všechno, co jsem v tu chvíli viděla, mi připadalo neskutečně malé, oproti tomu, co jsem prožila. Jako kdybych všechno získala, a najednou mi to někdo vzal a už nikdy mi to nevrátí tak, jak to bylo poprvé. Dokonalý hudební soundtrack, atmosféra bezstarostného mládí a doby, která byla tak vzdálená této. Doby, kdy přátelství, dobrodružství a zážitky byly nade vše. Žádní lidi čumící do telefonů a líná, digitálně zakrnělá mládež zhýčkaná technickými vymoženostmi a materialismem, která má všechno a přitom si myslí, že potřebuje ještě víc. Žádní lidi, kteří se tak snaží lišit, aby nakonec všichni skončili v jednom stádu. Bolestný kontrast. Tento film ukazuje mnoho, vyjadřuje ještě víc a zanechává nesmazatelné. (21.01.2008)

(1001) Cesta za pokladem. Pořád mě to dojímá. Jeden ze zástupců kategorie uměleckých děl, která ve mně vzbuzují touhu být chlapcem ve starém světě. Představuji si, že všechny filmy s dětmi jsou plné takhle dobrých dětských herců. Historka o soutěži v jezení koláčů, ach. Vern přinesl hřeben. A čím jsem starší, tím mi to přijde lepší. ♥♥♥ -"I knew the $64,000 question was fixed. There's no way anybody could know that much about opera! (...) Wagon Train's a really cool show, but did you notice they never get anywhere? They just keep wagon training." (18.06.2010)

Opravdu procítěně zfilmovaná povídka Stehena Kinga "The Body". Velmi pěkný příběh o kamarádství a velikém dobrodružství jedné klukovské party, která se vydala hledat jednoho ztraceného chlapce, potažmo jeho pozůstatky. Tenhle film jsem viděl kdysi jako malý kluk, když ještě dávali v Neděli dopoledne podobné Disneyovky. Tohle je ale daleko zralejší příběh o přátelství a dospívání. O změnách v nás, kterým nejde zabránit. 85% (06.01.2011)