Stůj při mně

Fakt, že seriálový hit Stranger Things (2016), který recykluje a intenzifikuje styl a prvky osmdesátkových hororů pro děti, teenagery i dospělé, vzdává na mnoha úrovních hold Stephenu Kingovi, není pouhým projevem náklonnosti jeho tvůrců vůči tomuto spisovateli. King, coby tehdy hojně čtený a nejvíce adaptovaný autor, představoval do jisté míry emblém dobové hororové popkultury. V jeho příbězích často vystupují děti či teenageři, ale ne tolik v rolích obětí, jako spíše coby hrdinové nebo monstra, mnohdy vládnoucí nadpřirozenými schopnostmi. Fantaskní motivy ale King využíval k tomu, aby tematizoval dospívání s jeho úzkostmi a temnými stránkami, vázanými nikoli na iracionální strachy, nýbrž na šikanu či domácí násilí. To je případ jeho ikonických románů Carrie (1974), Osvícení (The Shining, 1977) a To (It, 1986), ale také nehororových, a o to mrazivějších příběhů Rage (Hněv, 1977) a Tělo (1982). Poslední jmenovaná povídka se stala předlohou filmu Stůj při mě, jenž bývá Kingovými příznivci, ale i jím řazen mezi nejzdařilejší adaptace. Vedle dokonalého hereckého obsazení měl na melancholicky jímavý výsledek vliv fakt, že režisér Rob Reiner – mimo jiné Kingův vrstevník – do filmu projektoval své zážitky a pocity z dospívání. Kvůli svému zasazení do 50. let bývá film řazen do početné skupiny osmdesátkových snímků, které se s nostalgií či retro přístupem vracejí k této dekádě. Nicméně svými ponurými tóny a vážnými motivy, ale i situováním většiny děje do exteriérů venkovské krajiny má Stůj při mě pramálo společného s campově rozvernými retro snímky jako Hairspray či Návrat do budoucnosti (Back to the Future, 1985). Pro Reinera, ale ostatně také Kinaga se jednalo o mnohem osobnější vyprávění, které nevzpomínalo toliko na konkrétní historickou dobu, jako spíše na určité období v dospívání, spojené s koncem dětské nevinnosti i ideály přátelství. [psáno pro LFŠ 2018] (03.07.2022)

Mládí je nejkrásnějším obdobím života, ale nejdříve musíme zestárnout, abychom to poznali.. Přesvědčiví Will Wheaton a River Phoenix, nezapomenutelná scéna s železničním mostem a volně plynoucí vzpomínka na nezletilost plnou dobrodružství, snů a nevinnosti. “No I won't be afraid / no I won't be afraid / just as long as you stand, stand by me..” (09.09.2008)

Nostalgická instrumentálka Stand by me a čtyři dvanáctiletí kluci jdoucí za horkého letního dne po kolejích vstříc mrtvole a dospělosti. Reiner, který později úspěšně adaptoval ještě Misery, vytěžil Kingovu novelu dokonale a stvořil krásně melancholickou a autentickou vzpomínku na dětství a odstřihávání se od něj. Když mě bylo dvanáct, měl jsem tytéž kamarády, starosti i nadávky. Kde je tomu všemu konec... Jedna z nejlepších adaptací Kinga a jeden z nejlepších dětských filmů vůbec. Pokud se vám film líbil, můžete zkusit i jeho dívčí verzi Navždy spolu (1995) nebo Reinerovo pozdější Flipped. (20.09.2006)

Padesátky naplno, kingovské propriety taky, ale ústřední čtyřka bez chemie a Reinerovo vyprávění vlastně taky. Tohle klučičí dobrodružství táhne jednoduchým dějem, ale odrazuje povídkářskou unylostí, která stopáž subjektivně natahuje na dvojnásobek, protože těch problémů, které kluci řeší ještě před tím, než se jim začnou líbit holky, by se našlo tucet navíc, ale namísto puberťáckého prozření se koná nekonečná kamerová potulka bez vášně a dramatu. (19.03.2017)

Z filmového hlediska se jedná o klenot pojednávající o dětství a přátelství, z hlediska adaptování knihy je to velmi důstojné převedení na stříbermé plátno. Kniha samotná je ještě o něco osobnejší a dojemnější, Kingovo mistrovské dílo. Herci jsou perfektně vybraní a příběhu dodávají přesně tu potřebnou dávku důvěrnosti. River je tu v jedné ze svých nezapomenutelných rolí. Byl a stále je nenahraditelným hercem. (05.04.2008)