Hraje skupina Spinal Tap

Rockumenty mám samozřejmě rád, ale tentokrát někde došlo k chybě. Patrně budou na vině slabé reproduktory, neboť Spinal Tap mým uším v ničem nepřipomínali „nejhlasitější rockovou skupinu světa“. Hudba mi přesto byla sympatická, stejně jako pozérská debilita hudebníků, ale určitě jsem čekal větší nářez. (13.08.2012)

Spinal Tap jsou bozi! Všem těm Stounům, Beatlesákům, Floydům, Bowiem, a Zeppelinům pořádně nakopali prdel! Tvůrci si ze všech jmenovaných dělají takovou srandu, že pokud máte jen trochu nakoukané jejich nabubřelé megalomanské šou a ,,pravdivé" dokumenty ze zákulisí, dost možná při eskapádách Spinal Tapů spadnete smíchy ze židle. Stačí jen jmenovat: pumpa lásky, basák uvězněný ve škebli, miniaturní Stonehenge, zesilovač, co má 11 stupňů, epický nástup na pódium pokažený blouděním v zákulisí, filosofické hovory členů kapely... a hlavně nesmím zapomenout na dokonalé hity (Big Bottom, Gimme Some Money)! Skutečně milé překvapení. Takhle jsem se nepobavil (ale i nedojal) hodně, hodně dlouho! (19.10.2013)

Vlastně dost chytrá parodie o stereotypech v metalu a populární hudbě vůbec, ve které najdete i několik dobrých narážek na skutečné situace (byla Jeanie Yoko? Vsadil bych si na to). Bavilo mě od začátku do konce, některé texty jsou geniální a u scén s Nigelovými kytarami jsem pravidelně slintal. A samozřejmě, aparáty Marshall s možností vohulit to až na 11, to je přesně to, co bych od nejhlučnější kapely Anglie čekal! (22.05.2016)

"Stop wasting my time, You know what I want, You know what I need, Or maybe you don't"... Hudební skupinu Spinal Tap zná snad každý, stejně jako jejich geniální texty, které navždy změnily tvář rock´n´rollu. Pokud snad patříte mezi těch pár, kteří netuší o čem je řeč, sežeňte si tenhle dokument a na vše vám bude odpovězeno. (Nebo že by to celé bylo jinak? ;) 8/10 (27.10.2009)

Comin' live, direct from hell... Spinal Tap! David St Hubbins! Derek Smalls! Mick Shrimpton! Viv Savage! Nigel Tufnel! Spinal Tap byla ta nejhlučnější heavy metalová skupina pod sluncem a tohle je rockument jenom a pouze o ní! Tihle borci to skutečně uměli rozjet (jako jediní měli aparaturu nastavitelnou až na jedenáct!), jejich vystoupení nepostrádala moment překvapení (jakým může být třeba nečekaný zjev napodobeniny Stonehenge) a úžasná sóla (Nigel zahraje na kytaru třeba i houslemi). Historie skupiny je velice poutavá, celkem se v ní vystřídalo 37 členů, mnozí zemřeli za nevyjasněných okolností („udusil se zvratky, ale ne svými, vlastně se nikdy nezjistilo čí to byly zvratky“), své první duchaplné songy prezentovali její členové již počátkem 60. let („You know what I want. You know what I need. Or maybe you don't“) a pokud na ně v letech osmdesátých přišlo desetkrát méně lidí než v dobách největší slávy, pak jedině z důvodu jisté vyhraněnosti – nebudou přeci pořád hrát pro masy. V rockumentu mimo jiné uvidíte a uslyšíte rozhovory s jednotlivými členy, kteří se prezentují jako opravdoví myslitelé (- What does the end feel like? - It's like saying when you try to extrapolate the end of the universe. If the universe is indeed infinite, then what does that mean?), ukázky z jejich úžasných vystoupení, kde publikum rozpalují v patřičně nevkusných elasťácích a na závěr vás čeká pár mouder do života (- If I were to ask you your philosophy of life or your creed, what would that be? - Have a good time all the time.). Pokud by vám snad někdo tvrdil, že podobná skupina nikdy neexistovala, nevěřte mu, Spinal Tap je stále žijící legenda! 85% (15.02.2007)