Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Pojďme se znovu zaposlouchat do nesmrtelných písniček jako „Šššš, Pátá, Včera neděle byla, Náhrobní kámen, Hvězda na vrbě, Stín katedrál, Já budu chodit po špičkách, Řekni, kde ty kytky jsou, Mně se líbí Bob, Oliver Twist…“ v úspěšném retromuzikálu Zdeňka Zelenky a Filipa Renče. Přenesme se zpět do času prosluněného léta roku 1968, kdy ještě všechno dýchá novou nadějí a hrozbu sovětské okupace si nikdo nedokáže představit ani v tom nejčernějším snu. Tři půvabné dívky – Tereza (Z. Norisová), Bugyna (B. Stanková) a Julča (A. Veselá) – z malebného pohraničního městečka se chystají k maturitním zkouškám, tři spolužáci – Olda (M. Kubačák), Tuřín (O. Šípek) a Drmola (P. Burian) – jim neobratně nadbíhají a tři záhadní cizinci – Šimon (J. Révai), Bob (J. Nosek) a Eman (Ľ. Kostelný) právě vystupují z vlaku, aby rozvlnili ospalou hladinu místních poměrů a očekávané obrátili v nečekané. Tak začíná příběh velké lásky, plný tance, splněných i nesplněných nadějí, a především melodií, které nelze snadno vymazat z paměti… (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (524)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Renč zúročil své dlouholeté zkušenosti z natáčení reklam a zejména videoklipů. Po technické stránce dobře zvládnutý film, kde hudební rovina založená na osvědčených melodiích a textech opravdu funguje a jednoznačně přebíjí plochý a nedůvěryhodný příběh. Jako zobrazení určité epochy (srpnová okupace ) Rebelové neobstojí, ale jako ryze oddechová záležitost je to mimo jiné i díky pohledné Norisové přijatelná záležitost. Celkový dojem 45 %. ()

Galadriel 

všechny recenze uživatele

Dobrá choreografie, někde mi sice nesedí některé písničky (které jsem ale neměla ráda ještě před filmem - Náhrobní kámen, Jezdím bez nehod), u některých písniček mi zase nevyhovuje styl coververzí (Stín katedrál), ale k jiným nemůžu mít výhrady (Pátá, Řekni, kde ty kytky jsou, ...). Příběh je víc než muzikálový (tzn. skoro žádný) a Jan Révai není moc dobrý herec. ()

Reklama

tron 

všechny recenze uživatele

„To sme si asi fakt nerozumeli.“ Rebeli majú tendenciu zasiahnuť vaše srdce. Začínajú nenápadne. humorne, nezáväzne. Renč len občas príde s niečím vážnejším, čo naznačuje, že sa nepohybujeme v až tak neškodnom letnom dobrodružstve, ako by sa mohlo zdať na prvý pohľad. O to sa postará jednak výborne mužný otec Tomáš Hanák, ktorý nikdy v ničom predtým a ani potom nebol taký dobrý ("Jeho nepoznám, ale ju áno a to mi stačí.“) a jednak občasné nenápadné, ale o to mrazivejšie detaily (všetci v kine sa bavili, ale keď akoby len tak mimochodom zaznel rok 1968, rozhostilo sa v sále hrobové ticho). Prvú hodinu sú to každopádne naozaj len detaily, ktoré sú prebíjané sympaticky roztatárenými spevácko-tanečnými výstupmi. Tie svojou úprimnosťou, nákazlivou radosťou zo života a originálnou vizuálnou stránkou berú dych. Renč pracuje s peknými, no slabými mladými hercami podobne, ako svojho času Verhoeven vo Vesmírnej pechote. Do toho výborné kostýmy, výprava zaspatej pohraničnej dediny topiacej sa v letnej páľave a starí machri v cameách (Bohdalová, Svěrák, Neměc, Štepka). A potom sa zrazu všetko blbnutie končí a prichádza strhujúci záver, ktorý v mojich očiach predbehol aj fenomenálne smutné Pelíšky. Renč nás šokuje silnými zábermi na stratenú platonickú lásku, žaláre trhajúce krásne vzťahy, vlaky spomalene odchádzajúce do diaľky za zvukov vypaľovačky o San Franciscu a pomýleným politickým systémom, kŕčovito sa zmietajúcim v narastajúcom strachu a neistote. Takisto ma bavila detektívna hra na bonzáka (vtedy ma fakt zaskočilo, že ním bola tá osoba, ktorá ním nakoniec bola, ale dáva to logiku: ľudská hlúposť sa nejeden raz skutočne ukrýva na miestach, na ktorých by ste ju čakali najmenej a nejeden raz ten, ktorý sa správa ako idiot, v skutočnosti žiadny idiot byť nemusí). Musím spomenúť aj asi tonu kultových hlášok ("Otvorte okno, cítiť tu alkohol."). Bravo. Kino Považan NMnV 2001 ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Před bezmála čtvrtstoletím Rebelové vzdor svému schématickému ději, toporným dialogům a psychologicky nepřesvědčivým postavám (či spíše loutkám) zazářily, protože po uplynulém desetiletí znovu nechaly živě rozeznít skvělé písničky ze šedesátých let – v originálním znění i v převážně zdařilých coververzích a parafrázích – a některé nadto do vyprávění zasadily jako vizuálně podmanivá intermezza navazující na estetiku dobových televizních hudebních klipů. Jako v devadesátém roce jsem tehdy postřehl dívky, jak si na ulicích zpívají ty dávné sloky, a sám jsem se k nim vrátil a tuhle lásku podnes živím. Rebelové ale na rozdíl od svých předobrazů zestárli a je již zjevné, že podobně papundeklový byl celý svět tohoto papírového příběhu, a čas setřel pel i z magazínových půvabů ústřední trojice dívek (hoši krom Jana Révaie postrádali esprit již tehdy). Je zvláštní vracet se k tomuto převařenému čaji a pátrat po jeho zapomenuté chuti, když se od prvního záběru rozpadá označující a označované jako nesprávné reklamě. Ostatně sám režisér inspiraci „poctivostí“ reklamního obrazu zdůrazňoval, čímž nepřímo vyjádřil, že anachronický muzikál nového tisíciletí se rodí právě z ducha reklamy. Divák již jen eviduje a diví se, jak pomalu vše uplývá. Neschopen identifikovat se s postavami jen čeká, až se na stříbrném plátně setmí. ()

eileen 

všechny recenze uživatele

Čtyři hvězdičky jsou nadhodnocené, těsně po datu vzniku jsem tomu dala dvě. Ale po letech a po zkušenostech s českým, ale poslední roky i světovým filmovým muzikálem vylepšuji a přeháním. Vizuálně zajímavé, dobrý nápad s písničkami 60. let, děj je tradičně muzikálový, což není neobvyklé a ani objevné. Hudební provedení a hlavně pěvecké výkony vyzní trochu jalově, ale jak píšu, na tu bídu posledních 20ti let... ()

Galerie (11)

Zajímavosti (43)

  • Na Slovensku dostal soundtrack k filmu multiplatinové ocenenie, pričom si ho kúpilo viac ľudí, než prišlo na film do kina. (Arsenal83)
  • Na 7. ročníku MFF FACE OF LOVE v Moskvě získali Jan Révai a Zuzana Norisová Cenu Stříbrná střela za nejromantičtější pár. [Zdroj: Robert Rohál, Vítek Chadima - České zpívající filmy] (M.B)
  • Většina „drážních“ scén, tj. scén odehrávajících se na trati a nádraží (stejně jako některé scény z filmu Páni kluci, 1975), se natáčela v železničním muzeu v Zubrnicích. Natáčení těchto filmů se věnuje i část zdejší expozice (2 panely). (HonzaBez)

Reklama

Reklama