Rebelové

Muzikál nepatrí medzi moje najobľúbenejšie žánre, no v tomto prípade som bez váhania dal päť hviezdičiek. Bez ohľadu na to, aký jednoduchý to má dej, všetko to na mňa pôsobilo tak úprimne a živo. A prejavila sa aj moja slabosť pre staršie piesne, lebo tie som si tu zamiloval, rovanko ako Zuzku Norisovú. No to by samo o sebe určite nestačilo na plné hodnotenie, to by bolo tak na úroveň Starcov na chmeli, to je na štyri. To, čo spôsobilo, že som pridal ešte jednu hviezdičku, je záver, ktorý po všetkej tej bezstarostnosti dodal filmu hĺbku a silu a taký punc vtedajšej smutnej reality, čo sa v muzikáloch často nevidí. (26.03.2005)

Tento 'písničkový retrofilm', jak napovídá obal DVD, je příjemným nahlédnutím do doby před okupací. Ukazuje přípravu tří studentek na zkoušku z dospělosti, přičemž však o svaťáku potkávají tři mládence uteklé z vojny. Filip Renč krásně barvitě zobrazil realitu, kterou nechal přirozeně prolínat se snovým prostředím. Využil přitom nejznámější hity z let 50. až 60. Vytknul bych snad jen vzhled tří hlavních představitelek, kterým má ve filmu být něco kolem 18 let, ale vypadají na 27 (cca:), a typické, ehm..'renčoviny', které snímek trochu sráží, ale co už? :) "Mně se líbí Bob.." (30.05.2007)

Mám to rád a viděl jsem to několikrát i v letním kině a je to už dlouho kdy to bylo poprvé, příběh je super neustále se tancuje zpívá a mě se to líbí a ta doba je dost slušně pojata takže chválím tenhle útěk a hlavně brejlatého slováka protože je borec. Kočky jsou super až na paní komornou ta mě fakt dostala fakt povedené. (08.09.2018)

Použít hezké písničky, zastylizovat se do Godardova filmu Žena je žena, zkopírovat Mélièsovu scénu z Cesty na Měsíc, upatlat bezduchý příběh a doplnit hloupými dialogy a mimořádně stupidními a omšelými vtipy, tomu snad nemůžeme říkat umělecký výkon ani při té nejlepší vůli. Renč zřejmě bral hodiny u Trošky. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (04.04.2015)

Před bezmála čtvrtstoletím Rebelové vzdor svému schématickému ději, toporným dialogům a psychologicky nepřesvědčivým postavám (či spíše loutkám) zazářily, protože po uplynulém desetiletí znovu nechaly živě rozeznít skvělé písničky ze šedesátých let – v originálním znění i v převážně zdařilých coververzích a parafrázích – a některé nadto do vyprávění zasadily jako vizuálně podmanivá intermezza navazující na estetiku dobových televizních hudebních klipů. Jako v devadesátém roce jsem tehdy postřehl dívky, jak si na ulicích zpívají ty dávné sloky, a sám jsem se k nim vrátil a tuhle lásku podnes živím. Rebelové ale na rozdíl od svých předobrazů zestárli a je již zjevné, že podobně papundeklový byl celý svět tohoto papírového příběhu, a čas setřel pel i z magazínových půvabů ústřední trojice dívek (hoši krom Jana Révaie postrádali esprit již tehdy). Je zvláštní vracet se k tomuto převařenému čaji a pátrat po jeho zapomenuté chuti, když se od prvního záběru rozpadá označující a označované jako nesprávné reklamě. Ostatně sám režisér inspiraci „poctivostí“ reklamního obrazu zdůrazňoval, čímž nepřímo vyjádřil, že anachronický muzikál nového tisíciletí se rodí právě z ducha reklamy. Divák již jen eviduje a diví se, jak pomalu vše uplývá. Neschopen identifikovat se s postavami jen čeká, až se na stříbrném plátně setmí. (14.03.2024)