Requiem pro panenku

Konečně jsem tenhle kousek viděl komplet celej. Vždycky mě u něho něco vyrušilo a já ho tak sice celej viděl, ale rozkouskovaně. Teď jsem to zfoukl naráz. Výsledek ? Jeden z těch lepších českých ( československých ) psychologických filmů. Ikdyž nejde o bůh ví jakou filmařinu. Popravdě Renče ani Geislerovou moc nemusím, ale tady udeřil Renč hřebíček na hlavičku. A tah zfilmovat film na takovýhle citlivý téma mu vyšel. Film hodně povyšuje fakt, že je natočen podle skutečných událostí. Ikdyž si to Renč hodně přibarvil k obrazu svému. Dobře u srdce vám po tomhle filmu určitě nebude. (22.08.2016)

Tenhle film je sice prachsprostá pseudoumělecká póza, nicméně i tak stíhá vyplnit kolonku "nejlepší Renčův film". Hrůzná je jistě událost, na jejíž motivy Requiem vzniklo, film samotný se však na její hrůznosti pouze veze a nijak sugestivně dané události nelíčí. Vychovatelky jsou svině a chovanky chudáci, to je vše, co jsem si odnesl - skutečný psychologický teror zůstal doma. A co měla znamenat postava Vikiho, po celý film bezvýznamná a v závěru akčně jednající, život riskující? Režisérova samolibá onanie, nebo se tam tehdy opravdu někdo takový připletl? Heroicky napadl nečinné hasiče a vrhl se bez bázně po hlavě do hořícího domu? Stejně kostrbatá, případně rovnou pořádně přitažená za koule, jsou všechna schémata ve filmu, kde se celkově ani nic moc neděje. Plusem jsou rozhodně herecké výkony, především tehdy patnáctileté Geislerové, ale skvělá je i fašizoidní Holubová (konečně v roli, kde jsem jí vždycky chtěl vidět). Soukupova hudba sedla tématu dokonale. (09.04.2008)

Přišlo mi to jako první vystoupení velkého sportovního talentu na olympiádě... ve výjimečných chvilkách žasnu, jak dá na frak i nedostižné světové špičce, ale nezkušenost se bohužel nakonec v některých okamžicích nutně drasticky projeví a talent končí tak, jako talent - na hodně viditelných místech, ale až za zády nejlepších. Zejména první dvě třetiny podmalované Soukopovou hudbou mě k mýmu úžasu dostaly a vzaly skorem tak, jako Formanova genialita na stejné téma (ve filmu schází sice nedosažitelný Jack Nicholson, ale skupinka českých vychovatelek v čele s Evou Holubovou vás zcela nechá zapomenout na Sestru a dívky z ústavu se přimejmenším vyrovnají Indiánovi a jeho sboru a místy ho dokonce svou opravdovostí, naprosto postrádající byť jen stopu holywoodského klišé, předčí). V závěru si ale Filip Renč již ukusuje příliš velké sousto a s pokusem o přechod od syrové dokumentaristické realističnosti k hollywoodské rozmáchlosti a nedejbože nadčasové symboličnosti ukazuje, na co má a na co ne, díry v logice děje narůstají, koncepce scénáře se chvilkami rozpadá a samotnému Renčovi je evidentně lépe v povzdálí za kamerou než před ní. Hodně dlouhou dobu mé hodnocení přeskakovalo mezi 3/5 a 4/5 a až samotný závěr, který do filmu narouboval ... něco mezi nostalgií a sentimentalitou a připomněl další neuvěřitelně špatnou, hrubě schématickou postavu ředitele ústavu, jej definitivně srazil na nižší úroveň. Málokterý film, který si pamatuji z poslední doby, v kvalitě takhle kolísal... 80% filmu je sice za 5/5, ale těch pár procent, které jsou regulérním odpadem, jej zabíjí. 3/5. (06.07.2008)

Tomu se říká debut! Renčovi se povedlo něco, co se za pár let povedlo i Svěrákovi (filmem Jízda) - natočit snímek s tak dokonalou atmosférou, kterou už ty dnešní (české) filmy postrádají. Nemalý podíl na té atmosféře má dokonalá hudba Ondřeje Soukupa a geniální Aňa. Ona prostě byla talent už jako mladá, no a ty oči… Opravdu jedinečná a nezaměnitelná. Jinak jak už mnozí z vás tady píší, opravdu to není podle skutečného příběhu, alespoň ne podle toho, co jsme v tomto snímku viděli. Viz zde (asi od páté minuty). Ale upřímně tohle by mi sotva zkazilo zážitek z tak skvělého českého filmu. Je škoda, že Renč zřejmě nikdy nenatočí něco tak dobrého, jako tohle. 100 %. (03.06.2011)

Příběh, který ze mě vysál na chvíli energii. Herecké výkony, které mě přesvědčily, že Renč dokáže herce navigovat tak, aby byli přesvědčiví (s výjimkou sebe sama). Občas si pustím soundtrack. Už jen hudba Ondřeje Soukupa, texty Gábiny Osvaldové, zpěv Lucie Bílé i ilustrační fotka Mariky (Aňa Geislerová) od Jana Saudka mají obrovskou výpovědní hodnotu, film pak i díky herecky přesvědčivým Báře Hrzánové (Johanka) nebo Soně Valentové (Volfová) jednoduše strhující. (18.02.2009)