Válka barev

Jako filmové vidění Renč má, o tom žádná. Otázka je, jak je využívá a k čemu. Psychedelický snímek s kriminálními motivy, odkazující velice okatě na Antonioniho a Lynche, se dá vnímat dvěma způsoby - buď být zhulený, což jsem nebyl, nebo řekněme střízlivý, a pak je to jen těžká nuda s hromadou hezkých obrázků, zamyšleného Vaculíka a "překvapivě" opět nahé Geislerové. Že neumí hrát Geislerová, to je všeobecně známo, ale i Hanák zde neskutečně přehrává, jak poslední amatér. Celý film pak navíc je střižen jako videoklip, resp. několik videoklipů vedle sebe, jež samozřejmě neposouvají nijak děj, o ten zde jde v poslední řadě, ale jen mají ukázat, jak se baví bohatá smetánka. Ono si to trošku hraje na český noir, ale ta videoklipovost, zde ještě podložená bohatým soundtrackem, to prostě přebíjí a ubíjí, takže celý noir vyznívá falešně. Možná, kdyby to bylo bez všech těch okras a pičičmund, byl by to skvělý, atmosférický film s kriminálními prvky. Ale takhle prostě ne. (13.07.2010)

Z toho filmu jsem nadsen. Ne ze by se jednalo o buhvijake arcidilo, spise naopak, rezijni vedeni hercu je dost krecovite, odkaz na Zvetseninu spise usmevny a snaha nacpat do filmu co nejvice vsemoznych dalsich kulturnich odkazu bije do oci. Ale spolecne s Nahotou na prodej jde o skvelou sociologickou sondu do nasi porevolucni spolecnosti, se vsemi neduhy i hura kvazinovinkami, ktere se tehdy vyskytovaly. Filmu navic nelze uprit alespon dobra atmosfera. (07.10.2010)

Hm, tak jsem si při (ze studijních důvodů tedy protrpěném) televizním repete s odstupem všech těch let zase uvědomil, jak z celé tehdejší rádoby artistnosti a pseudonezávislého rebelství zbyla po šestnácti letech jen otravná manýra. Šaškující, přehrávanící a kraviny z tlamek deklamující pražská čudlárna, dnes si sice furt hrající na velký šoubyznys, ve skutečnosti pak jen namrdaná na erár a veřejné zdroje, bez kterých by to stádo >artistů< až na výjimky dávno pochcípalo hlady... %-/ . . . Ty dvě hvězdy, co jsem kdysi nadělil, tu tedy se sebezapřením nechávám, protože je fakt, že doba zkrátka byla taková a i >mistr< Renč už dávno dělá daleko větší sračky... Howgh. - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách premiérových se značnými rozpaky a rozčarováním v kině, hodnocení 11.12.2005, komentář zde po repete 19.9.2011 na >tv blablandoff< jako otrávený čtyřicátý - 20.9.2011) (19.09.2011)

Každý režisér by si měl natočit svou Zvětšeninu. Ať ofiko jako film pro masy, nebo neofiko jako amatérské porno. Filip šel ofiko cestou a ještě než se sám odepsal podporou pana prezidenta, natočil poměrně zábavný kousek. Jedna z mých gylty pležr. Soundtrack je skvělý (na české poměry). (27.10.2021)

První polovina 90. let minulého století byla magická! V rámci české kinematografie se našly peníze na nejrůznější obskurnosti a Filip Renč frčel na Antonionim, Geislerce a Lynchovi. To všechno, spolu s (pro Renče typickou) sebestředností, nespoutanými ambicemi i potřebou vypořádat se s počítačovou animací a amorálností raného kapitalismu v Čechách, dalo vzniknout Válce barev, režisérově v pořadí druhé zásluze o stát v oblasti umění (vždyť Tomáš Hanák má srovnatelné fluidum jako Dáma s polenem!!!). Za zmínku stojí, že tuhle slátaninu zadotoval tehdejší guru komerčního televizního vysílání Vladimir Železný. Těžko se proto ubránit vzpomínce na Vladimírovo vystoupení v legendární novácké freak show Volejte řediteli, kde se hrozící divácký nezájem a finanční provar snažil odvrátit tím, že Válku barev vydával za „chvályhodný pokus o Zvětšeninu pro mladou generaci“. Už tehdy bylo z jeho strnulého úsměvu poznat, že odteď bude JEHO televize financovat už jenom neškodné komediální výplachy. (02.09.2016)