Hlídač

Vôbec som o tomto filme nevedel a tak som bol primerane zvedavý. Ale všeobecnú spokojnosť až nadšenie s väčšinou zdieľať nemôžem. Rovnako ako pohoršenie nad mlátením psa. Zhodnúť sa však môžem na výbornom stvárnení postavy bachara Vildomca, ale to ma pri kvalitách Jiřího Hrzána až tak neprekvapuje. Takže celkovo vnímam tento film ako zaujímavý, i keď nedorobený pokus využívajúci doznievajúcu novú vlnu. (09.04.2023)

Srovnání se Spalovačem nechápu. Dost průměrný pokus o drama bachaře, který se z nejmírnějšího stane nejbrutálnějším. Ano, uznávám, Hrzán hraje skvěle (byť ho jinak nesnáším) a mnoho scén je vynikajících, nicméně děj je podán tak neobratně, je tak zmatený, vyšumí tak moc do ztracena a ostatní herci tak příšerní, že se nemůžu donutit dát tomu vyšší hodnocení. (30.04.2009)

Pan Vildomec je v práci oblíben, má domácí zázemí a pravidelně chodí venčit pejska. Kde by mohl být základ nějakého dramatu ? Psychologicky silná role vybočující z Hrzánovy filmografie, vystižení prostorové a časové neurčitosti, ale vypravěčsky nevyužitý potenciál napětí. Přesto cenná kapitolka českého filmu. (01.03.2012)

Občas se sice stane, že se mi nějaký film nelíbí, ale až tak?!? Mouloidní bachař se sebou nechává v práci vorat a zlost si vybíjí na chudáku psovi. Pak si vezme holku, kterou jeho matka nesnáší, a která mu uteče s uprchlým vězněm. Bachař se naštve, přestává být mouloidním a zlost si místo na psovi vybíjí na vězních, což se pozitivní projeví nejen na jeho platu, ale i postavení... Je mi líto, ale tenhle film prostě nemůžu. Hodina a půl života do slova a do písmene v... (25.03.2014)

Hlídač je jistě velmi zajímavý, pro mne do nedávna úplně neznámý, film. Jen jsem nějak nepobral, v čem má být jako to filmové podobenství. A ať jsem se koukal, jak jsem se koukal, podobnost se Spalovače mrtvol, jak tu píší mnozí, jsem taky nějak úplně neviděl... Co jsem v tom však naopak viděl, je myšlenka, že snad v každém člověku mohou hřímat jakési (druhým lidem často skryté) běsy. "Pepouška" Vildomce, v podání excelentního Jiřího Hrzána, může divák filmu ( na rozdíl od jeho okolí) od samého počátku vidět jako poněkud zvláštní figurku. Na jednu stranu je to vzorný syn, člověk naivně věřící v dobro v druhých lidech a romantický snílek, co o volných chvílích žije v jakémsi paralelním světě představ o životě na osamělém majáku. Na druhou stranu je to tyran svého psa, co si právě na něm vybíjí ty své "běsy". Ten jeho následný přerod o 180 stupňů v lidské "zvíře" je sice dost otřesný, dá se však snad i trochu pochopit. Vždyť okolní svět (ředitel věznice, vězni včetně toho uprchlého Červinky, částečně i nevěrná manželka) se k němu jako ke zvířeti chová. Ten přerod je završen v okamžiku, kdy Vildomec popře všechny své romantické sny. Jako by tím autor tohoto snímku chtěl říct, že právě ty sny a představy nás zušlechťují či povznášejí a dělají z nás skutečné lidi. Mě zas při sledování tohoto snímku povznášela úžasně krásná hudba Luboše Fišera. Příjemné bylo i setkání s Natašou Gollovou, byť zde má opravdu epizodní roli. (22.07.2019)