Velká iluze

Je to ozaj veľká ilúzia potierať názorové rozdiely a otupovať dôvody neznášanlivosti ? V podvečer druhej svetovej vojny filmový klasik Jean Renoir ukázal svetu svoje dnes už klasické dielo z prvej vojny. Dodnes nám ukazuje svoju nadčasovosť a servíruje s francúzskym šarmom, že ľudia na svete nechcú hovoriť o ilúziach pokiaľ ide o spolunažívanie. (17.06.2009)

Impresionisticko idilická úvaha na téma válka. Renoir na prahu druhé světové předznamenává celkový úpadek hodnot, který postihl Evropu. Velká iluze je totiz především filmem o obecné lidské slušnosti navzdory jakékoli době, o hodnotě přátelství a o nutnosti porozumnění. Jako by věděl, že válka, kterou záhy rozpoutá Hitler nenabídne ani v retrospektivním pohledu příležitost k natočení podobně idealistického filmu. O technických kvalitách režie by se dalo bavit delší dobu. Velice zajímavé je například používání diegetického zvuku, který přesahuje svůj rámec do další scény, kde se stává nediegetickým, apod. (18.07.2010)

Srovnám-li snímky z konce třicátých let, které jsem zatím měl možnost vidět (nejvíce zastoupené jsou pochopitelně československé a americké, sem tam nějaký britský), francouzské snímky jsou snad nejvíce postižené zubem času. Zvláště ty Renoirovy. V případě Velké iluze se občas vytáhla kamera a scény mezi De Boieldieu a postavou zahranou von Stroheimem jsou hodně zajímavé (a Gabin mi připadal nejsympatičtější ze všech filmů, ve kterých jsem ho zatím viděl), zbytek je už bohužel mrtvá voda... (07.10.2009)

(1001) Mám z toho podobný druh deprese jako z Čapkových her a skečů Voskovce a Wericha, protože je to dílo "předvečera" a já jako divák mám okno do budoucnosti a vím, co přijde. Renoir se zdá být optimističtější než Čapek, ale zároveň také více odtažitý, neměla jsem pocit žádné intimity a to mi v příběhu o lidskosti zásadně chybí. (29.04.2015)

Najlepšou postavou bol pre mňa jednoznačne nemecký major, ktorého výborne stvárnil Erich von Stroheim, ktorý spočiatku mylne vytvára dojem namysleného, ale opak je pravdou. Jeho rozhovor s francúzkym kapitánom, ktorého "nechtiac" postrelil ma dojal a tento moment určite patrí k najsilnejším a smelo ho možno zaradiť k nezabudnuteľným protivojnovým scénam. "Pre obyčajného človeka je hrozné zomrieť vo vojne. Pre Vás i pre mňa je to však dobré riešenie..." Keby sa všetci nepriatelia k sebe chovali takto, dnes by tu bol trochu iný svet...Rok výroby 1937 mi nedá nepodpichnúť do tvorcov, ktorý točil film o 1. svetovej vojne. Kiež by tušili , že už -už klope na dvere iná, ešte horšia...Skvelý a vzhľadom na rok výroby neuveriteľne pozerateľný film. 80%. (15.12.2012)