Poslední tango v Paříži

Marlon Brando uhrančivý a Maria Schneider nádherná. V zásade akási konverzačka s veľkým množstvom metafor, ktoré sa snažia jednoduchú zápletku povýšiť na umenie. Do určitej miery to filmu funguje. Je príjemné sledovať snahu o výpovednú hodnotu skrze také veci ako pravda zabíja, - rovnaké župany, lebo všetci sme si rovní atď. Je to pomaly plynúci film, ktorý si vyžaduje trpezlivosť a ktorý má dnes skôr umeleckú hodnotu. Neviem či niekomu otvorí obzory aj dnes. Ale Bertolucciho mám rád a film nesie jeho rukopis. Možno nie aktuálne ale na svoju dobu viac než dobré. Mentalita Francúzsko a Amerika skrze dialógy patrí k najväčším devízam filmu. (14.11.2019)

Na svoji dobu asi krapet odvážnější (scéna s máslem je dokonalá!), ale celkově bohužel nijak zvlášť uchvacující romance. Jiskření mezi ústřední dvojicí bylo fajn, vždy jsem se těšil, co ti dva při svém dalším setkání v bytě zase vymyslí, bohužel to přerušoval současně probíhající vztah hlavní hrdinky s pomateným přítelem-režisérem, který měl asi oslavovat zapálení pro film a zároveň diváka rozesmát, ale mě tahle linie vůbec ne(po)bavila. Flashbacky, které člověku otevíraly nitro rozervaného muže, se mi líbily, ale co se týče scény s ním a mrtvolou jeho manželky, která zjevně dýchala a dokonce i mrkla…to byl naprostý kameramanův amatérismus, který emocionálně obnažujícího se Branda nechal vyznít téměř do ztracena. A konec, při kterém se mi zkrátka nepodařilo vcítit (pochopit) do ženské hrdinky (přestože jsem se opravdu snažil), filmu v mých očích také moc nepřidal. Celkově tedy pouze průměr, možná za to částečně může i moje vyšší očekávání po zhlédnutí Konformisty. (15.06.2013)

Poslední tango v Paříži patří mezi oblíbené polarizační filmy, po kterých se vždycky ukáže, jestli z vás bude mladý cinefil nebo ne. Takže dokud vám nebylo dvacet, jen se dívejte, přidejte si Saló a Zrůdy a budete mít pocit revolučně rebelujícího intelektuála. Pak vám sice dojde, že stejný příběh se opakuje každou generaci, ale nevadí. Podstatné je, že máslo není dostatečně kvalitní lubrikant. (09.11.2014)

Úplně nahá žena, zobrazení análního sexu a vykřičení zoofilních erotických fantazií. Kulturní-sexuální revoluce si o takový plod říkala a Bertolucci ho na plátna kin dodal v roce 1972. O pár let předtím veřejnost ani nedýchala vzrušením, když rádiové vlny poprvé přenesly slovo „fuck“. O pár let později bylo pornografie a vulgárního jazyka všude plno. Bertolucci prolomil jednu hranici, to je asi pravda, takže vstoupil do historie. --- Ovšem ne každý vstup do historie si zasluhuje uznání. Někdo musel být první, kdo si před lidmi vytáhl holuba z nosu. Ostatní ho možná okřikli, možná obdivovali, každopádně dnes je ten čacký revolucionář po zásluze zapomenut. Má tenhle film v něčem větší hodnotu než první „fuck“ v rádiu? Pochybuji o tom. Charaktery citově unaveného a zhýralého dobrodruha a hrubým sexem fascinované mladice nejsou ničím pozoruhodné, navíc se s nimi Bertolucci zvlášť nepáral. Příběh je banální voyeurská erotická fantazie, a jsem přesvědčený, že Bertolucci jakýsi slabounký děj slátal výlučně proto, že tenkrát dost dobře nemohl natočit prosté a dějeprosté porno. --- Takže, vytáhněte si z nosu co tam zrovna máte a představte si, že jste na státní recepci. Čin je to banální, ale vaše společenská výpověď bude důrazná a náležitě skandální. Hurá. (09.10.2011)

Chlápek má bolest, ale aspirin není zrovna to pravé ořechové, co by mu ji z hlavy, srdce a dalších orgánů vyhnalo. A tak si naordinuje terapii v podobě anonymní holčiny, o níž nechce nic vědět, chce to s ní jen intenzivně "odbolet". Na svou dobu asi odvážný film a i když spousta nudných patronů používá máslo narozdíl od Marlonovy postavy jen na chleba, nechápu tolik humbuku o jeho údajné perverznosti, protože konec konců je o lidech a celkem běžných lidských věcech :-)). (05.06.2005)