Håp
Leva på hoppet
Nádej
Hope
Režie:
Maria SødahlScénář:
Maria SødahlKamera:
Manuel Alberto ClaroHrají:
Andrea Bræin Hovig, Stellan Skarsgård, Elli Rhiannon Müller Osbourne, Alfred Vatne, Eirik Hallert, Steinar Klouman Hallert, Dina Enoksen Elvehaug (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Anja a Tomas představují pár, jakých známe mnoho. Oba jsou ve středním věku, v plné síle, pevně spojeni dětmi a rodinou. Z jejich romantické lásky už po letech soužití mnoho nezbylo, žijí spíše vedle sebe než spolu a většinu energie dávají do své práce. Tomasův přístup už dokonce hraničí s workoholismem. Anja jako divadelní režisérka právě zažívá triumf díky premiéře nejnovějšího představení, když jí lékaři oznámí, že má fatální neléčitelný nádor a před sebou pouhé tři měsíce života. Do Vánoc zbývá jeden den, dětem nic říct nechce a jediný, o koho se Anja může opřít je Tomas. Anja se rozhodne být silná a bojovat. Může smrtící diagnóza dát jejich rozbitý vztah znovu dohromady nebo už mezi nimi opravdu nic nezbylo? I ve chvíli, kdy jsou vaše šance minimální, naděje vždycky existuje. (Bontonfilm)
(více)Videa (3)
Recenze (37)
Vzťah Anji a Thomasa prechádza zaťažkávacou skúškou. Vedomie, že Anja do troch mesiacov s najväčšou pravdepodobnosťou zomrie a ich 6 detí bude musieť oveľa starší Thomas vychovávať sám, je nepredstaviteľná. Zrazu sa vám zdajú všetky každodenné problémy malicherné. Keď ide o život, máte úplne iný pohľad na svet. A to sa podarilo týmto filmom sprostredkovať nám divákom veľmi reálne, bez prehrávania, bez pátosu. Zaujímavé boli aj rôzne názory lekárov, čo by mala Anja robiť, ako by mala prežiť svoje posledné dni. Verím, že ten otvorený koniec, dáva v zmysle názvu filmu Anji nádej. ()
Mě prostě tato onemocňovací tématika netankuje. Nevím proč, ale může se rozebírat krize, sociální vztahy, psychologie, cokoliv. Ale jak někdo má nějakou nemoc, na kterou velice pravděpodobně zkape, tak mě to v tom filmu vůbec nezaujme. Zvláště, když je to drama vážné jako projev japonského premiéra. Stejně jako Still Alice i zde nejsem prostě osloven. ()
Nádej je to posledné, čo si ľudia môžu slobodne dopriať v bezvýchodiskovej situácii. Môže byť klamlivá, ale aj opojná a vrátiť život tam, kde sa stráca. Filmy o rakovine majú spoločné to, že pacient je vždy v lepšom stave, ako je bežné, dokonca zvládne aj tanec a silvestrovskú oslavu. A tak som sledoval skôr psychiku, vrátane celého okolia, a novoročné kratke rozhovory boli naozaj pekné. Otvorený koniec, ktorý väčšinou nemám rád, je v tomto filme lepším riešením, ako čokoľvek iné. Trochu ma len vyrušoval priveľký vekový rozdiel a pocit, že sa pozerám na slovenského dopravného experta Drahovského. –––– Nemusíš mě milovat jen proto, že umřu. ... My jsme nedrželi spolu, ani když nám bylo dobře. –––– Žárlila jsem na tvou práci. To byla má největší sokyně. ()
Nič objavného nás síce nečaká, ale autentický civilizmus určite áno. Žiaden bucket list, pred smrťou riešite úplne iné veci a dokonca niekde v diaľke stále svieti svetielko nádeje, že ak motyka vystrelí, tak možno aj prežijete. Dôležitejšie sú ale vzťahy a to, ako ich prezentujú herci na plátne a tu niet čo vyčítať. Snáď len to, že so šiestich detí nedostane žiadne z nich dostatočný priestor, i keď to ani nebolo pri tomto koncepte potrebné, a možno že pani dotyčná berie všetko tak nejak s rozvahou, tu ale treba spomenúť aj lieky na utlmenie, ktoré berie a vďaka ktorým nemôže poriadne spávať. Takže ani tu niet nakoniec čo vyčítať, snáď len tú neoriginálnu tému... ()
Hovigová jela celým příběhem jak rozžhavené lamborghini.I když některé scény spadly do amerického klišé.O nehynoucím chápání a pochopení.Samozřejmě téma je na depresi pro lidi v blízkém okolí.Tohle je snad už druhý film který spíš mi přijde jako osvěta,návod jak v takových situacích postupovat.A neustále se ptát.Naděje umírá poslední.Skarsgard mi přišel jakože přešlapuje na místě a neví co si s tou rolí počít.On je spíš akčňák a ne aby ho postavili někam bokem a jen se měl nějak tvářit ()
Reklama