Atlantis

Zvuk a obraz se sešli aby společně zameditovali nad duší, pohybem, hravostí, půvabem či láskou podmořského světa a jen tak mimochodem z toho vznikla jedna z nejpůsobivějších studií života pod vodou. Nelze souhlasit s názorem, že jde jen o další, jindy mnohokrát a lépe viděné dokumentární záběry-tohle je úplně jiný level. Besson s respektem a vtipem pozoruje své kamarády a chvilkama to až vypadá, že se stal jedním z nich. Zde opravdu nejde o dokumentární popisnost a názornost ale o pocity a atmosféru magických hlubin.=120% (08.10.2012)

Několikaleté čekání na dokonalou souhru Serrových tónů a Bessonových podmořských obrázků se vyplatilo a oba tímto povznesli bezeslovný dokument do vyšších múzických sfér. Že rejnok nedokáže sklidit ovace za operní árii? Tak alou do videopůjčovny. Máte-li doma místo domácího kina akvárko, tak aspoň pro housle, ale nebude to úplně ono. (30.10.2005)

S trochou nadsázky by se dalo napsat, že těm z vás, kterým v Le Grand bleu vadila ta romantická linie příběhu je určen tento snímek. Tam, kde Magická hlubina resp. potápěč Jacques Mayol končí, Atlantis navazuje. Všem těm, kterým se v této uspěchané době zasteskne po nějakém „životabudiči“, který vám spolehlivě dobije baterky, doporučuji sáhnout po této fascinující podmořské exkurzi Luca Bessona po Galapágách, Bahamách,Tahity, severním pólu.... a nechat se unášet úchvatnými záběry podmořského světa (žijícího si svým vlastním životem) a majícího ve spojení s hudbou Erica Serry a Londýnského královského filharmonického orchestru (téměř) meditativní charakter. Tohle není „obyčejný“ dokument mající vědecké ambice, tohle je umělecká, estetická podívaná. 90% (15.04.2011)

Evoluce z nás udělala suchozemské savce. Moře patří jiným. Takhle jsou karty rozdaný a já toto pravidlo až na sem tam nějaké výjimky, které je potvrzují, dodržuji. Lucu Bessonovi patří velký dík za to, že mi připomněl, proč se do moře nikdy zrovna nehrnu. Takovejch potvor co tam plave - žralokama počínaje, mořskými hady a chobotnicemi konče. Ano, řada zástupců vodní říše má moje silné sympatie - z těch v Atlantisu zachycených si 10 z 10 zaslouží například kapustňáci. Ale i tyhle miláčky budu raději obdivovat z bezpečí svého domova prostřednictvím televizní obrazovky. Lucovi Bessonovi tedy patří také velký dík za to, že to nám, vyznavačům souše, umožňuje. Tleskám za nádherné záběry, tleskám za hudbu, tleskám za absenci komentáře, tleskám za závěrečné titulky. Samozřejmě si nejde nevzpomenout na o cca deset let mladší Tajemství oceánu, které jsem viděl dřív. Pamatuji si ho už jen matně, ale řekl bych, že je vizuálně atraktivnější (samozřejmě částečně díky technice, ale i celkovým pojetím), zatímco Atlantis je zase hravější. (08.02.2021)

Já nevím, jestli dát silné 4* nebo slabých 5* (vy už to opět vidíte). Co si pamatuji z Tajemství oceánu, tam ty záběry byly zajímavější, ačkoli tady jsou taky. A to dost. Je to takový ten dokument typu Koyaanisquatsi, což je jen hudba a obraz, žádné mluvené slovo, když pominu začátek. A hudba Erica Serry tu dělá hodně, jelikož ty záběry se ne vždy zdaří, ale většinou se daří. Tady to je dokonce rozdělené do několika kapitol, což je taky dost zajímavé. Já nakonec dám těch silných 4*, Tajemství oceánu se mi zdálo přece jen záběry lepší. Musím někde to DVD najít, doma ho snad ještě mám. (27.11.2018)