Atlantis

Evoluce z nás udělala suchozemské savce. Moře patří jiným. Takhle jsou karty rozdaný a já toto pravidlo až na sem tam nějaké výjimky, které je potvrzují, dodržuji. Lucu Bessonovi patří velký dík za to, že mi připomněl, proč se do moře nikdy zrovna nehrnu. Takovejch potvor co tam plave - žralokama počínaje, mořskými hady a chobotnicemi konče. Ano, řada zástupců vodní říše má moje silné sympatie - z těch v Atlantisu zachycených si 10 z 10 zaslouží například kapustňáci. Ale i tyhle miláčky budu raději obdivovat z bezpečí svého domova prostřednictvím televizní obrazovky. Lucovi Bessonovi tedy patří také velký dík za to, že to nám, vyznavačům souše, umožňuje. Tleskám za nádherné záběry, tleskám za hudbu, tleskám za absenci komentáře, tleskám za závěrečné titulky. Samozřejmě si nejde nevzpomenout na o cca deset let mladší Tajemství oceánu, které jsem viděl dřív. Pamatuji si ho už jen matně, ale řekl bych, že je vizuálně atraktivnější (samozřejmě částečně díky technice, ale i celkovým pojetím), zatímco Atlantis je zase hravější. (08.02.2021)

Snový ATLANTIS láme hranicu medzi „obyčajným“ filmom a dokumentom, keďže je všetko z toho – a nič. „Francúzsky Spielberg“ Luc Besson od detstva miloval vodu, ale kvôli zdravotnému stavu sa nemohol živiť práve v tejto oblasti a tak sa dal aspoň na nakrúcanie filmov. A v ATLANTISE, pokladaným za veľmi voľné pokračovanie úchvatnej MAGICKEJ HLBOČINY, zvládol s najbližšími spolupracovníkmi úžasný kus roboty, keď niekoľko mesiacov navštevovali všetky svetové oceány a nakrútili v nich fascinujúci vizuálny materiál, počas post-produkcie podmaľovaný neuveriteľnou hudbou. Kino Považan 1997 (05.01.2005)

Originálně pojaté podmořské vyobrazení života podle pocitů, které nepotřebuje komentář. Pořád se však jedná o nevyrovnaný sled scén. Na některá místa jsem se naladil a na jiná nikoliv. Hlavně to záleží na zvolené hudbě, práci kamery a obrazech vodní říše. U těchto tří kritérií mi nejvíce vadila místy hudební stránka, která tam občas nepasovala. Nebo třeba operní hudba se mi líbila, jenže ten konec s potleskem mohli ustřihnout atd. Ale jinak celkem spokojenost. (17.12.2008)

S trochou nadsázky by se dalo napsat, že těm z vás, kterým v Le Grand bleu vadila ta romantická linie příběhu je určen tento snímek. Tam, kde Magická hlubina resp. potápěč Jacques Mayol končí, Atlantis navazuje. Všem těm, kterým se v této uspěchané době zasteskne po nějakém „životabudiči“, který vám spolehlivě dobije baterky, doporučuji sáhnout po této fascinující podmořské exkurzi Luca Bessona po Galapágách, Bahamách,Tahity, severním pólu.... a nechat se unášet úchvatnými záběry podmořského světa (žijícího si svým vlastním životem) a majícího ve spojení s hudbou Erica Serry a Londýnského královského filharmonického orchestru (téměř) meditativní charakter. Tohle není „obyčejný“ dokument mající vědecké ambice, tohle je umělecká, estetická podívaná. 90% (15.04.2011)

Podmořský záběry bez keců, ale s velmi dobře vybranou muzikou. Úchvatná pastva pro oči, která se poněkud liší od podobnejch filmů. Vydržel bych na to čučet klidně i dvakrát dýl. Kamera Besson sám (je to starej potápeč). Úžasný kino zážitek s pár lidma, kteří marně čekali hraný pokračování jeho hlubiny :) (16.12.2013)