Šarlatán

Cožpak o to, snímek je to kvalitní, ale zůstává otázka nad tím, jak vůbec přistupovat k tomu, když se jedná o příběh "inspirovaný" skutečnou osobou. Je to vlastně podobný případ jako film Amadeus, ale tam jsou dva rozdíly. Za prvé je Mozart (případně Salieri) světoznámou celebritou a je celkem jednoduché zjistit, jak to ve skutečnosti bylo, zadruhé je od toho podstatně větší časový odstup. Zjišťoval jsem si o Janu Mikoláškovi nějaké informace a vyjel jsem si i články, které o něm vznikly předtím, než se vůbec začlo uvažovat o nějakém filmu. Ale ony v podstatě skoro žádné nejsou! Takže tohoto pána takřka nikdo neznal. A ani já ne, a to moje babička pracovala přesně v tom stejném baráku v Jenštejně, ve kterém Mikolášek pracoval v době filmu, dokonce tam i nakonec umřela (dnes se jedná o domov seniorů) a od samotného Mikuláška si vyslechla v 50. letech, že do roka její manžel (můj děda) umře (jaksi to nevyšlo o 50 let) a od táty vím, že se o Mikuláškově homosexualitě "tak nějak vědělo" a dokonce mi i řekl konkrétní jméno milence. Přesto snímek fabuluje takovým způsobem, že to pana Mikoláška značným způsobem poškozuje v celé řadě jiných věcí a naprosto 100% by se mu výsledný film zajídal. Šarlatán přidává linky, které jsou buď zcela jistě či (v jiných případech) pravděpodobně vymyšlené. Má být umění úplně zbaveno hrozby "trestného činu pro pomluvu"? Sám nedokážu říct. Laicky bych ale řekl, že za jakýchkoliv jiných okolností by to skutkovou podstatu splňovalo. Můžu natočit film, ve kterém bude postava jménem Václav Klaus, dokonale ztvárněná Martinem Myšičkou, co já vím, znásilňovat malé děti a já u toho napíšu "že se jedná o příběh inspirovaný životem bývalého prezidenta"? Prošlo by to? Podle mě už ne. Ale Hollandové a Epsteinovi něco podobného v případě Šarlatána prošlo. Na jednu stranu úžasná práce v podobě výborně načrtnutého a zahraného nejednoznačného charakteru, ale na druhou mám s tímto filmem etický problém, kdy jsem se musel hodně sebezapřít, aby se mi to do hodnocení neprojevilo více, než jako pouhopouhé zaokrouhlení. (11.04.2022)

Veľmi komorné, niekedy až nadmieru. Po cca 45 minútach sa to začne uberať zvláštnym smerom. Nielenže niektorým hercom nie je rozumieť, čo hovoria, ale téma sa otáča stále hrejivejším smerom, čo som vôbec nečakal. Ak by to však bolo natočené decentne, tak nie je problém. Veď nakoniec aj o prenasledovanom Turingovi sa to natočilo akceptovateľne. Toto bolo nejak cez čiaru. Nahý lilipután Loj v kuloároch zvaný aj Hnoj bozkávajúci sa s Trojanom a mravec, ktorý mu lezie do prdele, ako tam ležia na lúke, to mal byť estetický zážitok? Nikam to dej neposúva a pre 90% divákov je taká scéna nepotrebná najmä keď sme už dávno pochopili, že „hrdina“ je gay. A to, čo zrobil s tým mačkami, to mi obrátilo totálne žalúdok za to ochrancovia zvierat radi nebudú. Za scenáristické prázdno hovorí scénka, kde Loj hovorí Trojanovi, že vypálili Lidice. Trojan kuká jak buchnutý mechom a pýta sa, že prečo. Už vtedy ma napadlo, či ten človek žije v totálnej bubline a nemá ani šajnu o atentáte na Heydricha. Vzápätí moje myšlienky Loj potvrdil: „Bola to pomsta. Bol atentát na Heydricha.“ Ja len toľko, že časový odstup medzi atentátom a vypálením Lidic bol 5 dní a ak o takej veľkej udalosti náš mastičkár či šarlatán dovtedy nevedel, tak to je skutočne na považenie. S blížiacim sa záverom som ešte vyvrátil kávu vidiac Trojana ako nakladá Loja do zadku a režisérka nechá priblížiť záber na ich rapavé chodidlá. (02.12.2020)

Čtyři za film a pátou za kameru a scénář. Naopak si myslím, že začátek filmu je daleko lepší než poslední třetina, a protože jsem se celou dobu pokusil dívat pohledem Akademiků (film byl vyslán do bojů o letošního Oscara), tipuju final five skupinu. Pánům Akademikům se bude líbit homosexualita, pár nácků, budou blažení ze zobrazení studené války, silný a velmi neotřelý námět, herectví, a v neposlední řadě i jméno režisérky. Já bych si asi stovku v Tipáči na vítězství v Zahraničí film dal (bude ovšem záležet na protikandidátech). (05.12.2020)

V rámci českej tvorby za 80%, v rámci kinematografie ako takej za 60%. Ale keďže som dal mierne nadpriemerné hodnotenie podobným kúskom, akým bol napríklad didaktický a bezživotný Dubček, tak Šarlatán je úplne, ale úplne niekde inde. Dôvod? No ten je zrejmý, celosvetovo uznávaná režisérka. Agnieszka točí totiž tak, ako si myslí, že sa má podobná látka nakrúcať. Český režisér by nám ponúkol naleštené kvázi umenie, kde by sme až cez plátno cítili vôňu kolínskej a divákom by bola servírovaná myšlienka, že nacizmus a komunizmus boli svinstvá, oveľa polopatickejším spôsobom. Trojanovci si to užívajú, Lojova postava je tu vlastne len kvôli záverečnej pointe, zaujme ešte umanutý vyšetrovateľ, ale ono to v podstate stačí. (14.09.2020)

Šarlatán naprosto perfektně splňuje označení nejočekávanějšího letošního tuzemského počinu. Navíc s jistotou kvality, kterou Agnieszce Holland nelze upřít. Jen kdyby film víc otázek nepokládal, než nezodpovídal. Po shlédnutí jsem měl co dělat, abych se v životě Jana Mikoláška vůbec vyznal. Přesto je mi jasné, že jestli se o něm něco dá říct, tak především to, že jeho osobnost byla silně rozporuplná. Proč ale Agnieszka dává na odiv momenty bezdůvodného násilí v některých scénách to mi hlava nebere. Jedna scéna mi doslova hnula žlučí a hrozně by mě zajímalo, na základě čeho ji do filmu vpravili. V podstatě nic nevysvětluje, jen vytváří dojem na postavu, které chcete fandit pro to co dělá, ale zároveň jí nemůžete fandit za to, jak se chová. Alespoň tu ale dává na rovinu Gestapo s komunisty a ukazuje, jaké svinstvo to v obou případech bylo. Je ale fajn, že se podobné historické filmy u nás stále točí, současným komunistům bych podobné filmy pouštěl do zemdlení, aby viděli, jak tuhle zemi zničili. Filmařsky je Šarlatán přesto jedinečný zážitek. Herecky taktéž nemá chybu. Každý z herců tu má své místo a nelze jim prakticky vůbec nic vytknout. Samozřejmě, Ivan Trojan je absolutní špice, byť záměrně trošku bez emocí, jeho syn je také předzvěst dobrého pro český film. Musím se ale přiznat, že nejvíce jsem si užil paní Jaroslavu Pokornou. To byla nádherná role, za poslední dobu jedna z těch nejkrásnějších, co jsem v českých filmech viděl. Šarlatán je ale v celkovém kontextu film evropského formátu a i když v něm nacházím mnoho námětu k diskuzi, musím říct, že jsem si ho neskutečně učil. (25.08.2020)