Šarlatán

Spoilery! Snímek se mi velmi líbil, avšak s mnoha výhradami. Agnieszka Holland je zárukou té nejvyšší kvality. Tohle je sice teprve 3 celovečerní film, který jsem od ní viděl, ale všechny 3 zpracovávaly velmi dobře zajímavé témata vzbuzovaly ve mne nepříjemné emoce. Teď k těm výhradám. Teploušství mi úplně stačilo dávkovat v náznacích. Aniž bych o příběhu cokoli věděl, tak jsem velmi záhy z děje správně vytušil, že vztah mezi léčitelem a asistentem bude, opatrně řečeno, netradiční. Agnieszka bohužel myslela i na to, že se na tento snímek kouknou i nějací idioti, kteří chodí do kina primárně na popcorn, tak bohužel nezůstala u náznaků. Málo co mi zvedne kufr, ale některé scénky, kde Ivan Trojan klátil toho Slováka - tam se mi regulérně zvedal kufr. Přišlo mi to tam z hlediska příběhu naprosto zbytečné. Nerozumím tomu, proč se tyto záběry musely odehrát, hnus. Nic proti buzerantům, je to zcela normální, kam až sahají historické prameny, ale nemusím samotný akt vidět. První polovina snímku byla tedy o střetu alternativního léčitelství s nechutným komunistickým režimem. Moc hezky se snímek trefil do výsledku letošních voleb, kdy komunisti poprvé v poválečné historii nebudou zastoupení v Parlamentu a neokomunističtí piráti mohou jezdit na jednání jedním autem a držet se tak svých zelených zásad, které rádi kážou ostatním. První polovina snímku mě bavila podstatně víc. Ta druhá byla více o střetu teploušství s komunistickým režimem. Respektive o problémech s jeho tajením. Kdo tehdy chtěl být buzerant, musel žít v podstatě jako krysa. Tohle už mě tolik neoslovila a je trošku škoda, že tomu bylo věnováno více prostoru, než bych si přál. Úplně mě herecky nepřesvědčil ani mladý Trojan, ale to může být do velké míry zaviněno i tím, že jsem se nezbavil srovnávání s jeho starší verzí, což je herecká extra třída. Alespoň byla zachována dokonalá podoba. Až na zmíněné výhrady se jednalo o luxusní snímek, který člověka vzal na výpravu do nechutné doby, kde bylo nemožné se dovolat spravedlnosti. [80 %] (24.10.2021)

Cožpak o to, snímek je to kvalitní, ale zůstává otázka nad tím, jak vůbec přistupovat k tomu, když se jedná o příběh "inspirovaný" skutečnou osobou. Je to vlastně podobný případ jako film Amadeus, ale tam jsou dva rozdíly. Za prvé je Mozart (případně Salieri) světoznámou celebritou a je celkem jednoduché zjistit, jak to ve skutečnosti bylo, zadruhé je od toho podstatně větší časový odstup. Zjišťoval jsem si o Janu Mikoláškovi nějaké informace a vyjel jsem si i články, které o něm vznikly předtím, než se vůbec začlo uvažovat o nějakém filmu. Ale ony v podstatě skoro žádné nejsou! Takže tohoto pána takřka nikdo neznal. A ani já ne, a to moje babička pracovala přesně v tom stejném baráku v Jenštejně, ve kterém Mikolášek pracoval v době filmu, dokonce tam i nakonec umřela (dnes se jedná o domov seniorů) a od samotného Mikuláška si vyslechla v 50. letech, že do roka její manžel (můj děda) umře (jaksi to nevyšlo o 50 let) a od táty vím, že se o Mikuláškově homosexualitě "tak nějak vědělo" a dokonce mi i řekl konkrétní jméno milence. Přesto snímek fabuluje takovým způsobem, že to pana Mikoláška značným způsobem poškozuje v celé řadě jiných věcí a naprosto 100% by se mu výsledný film zajídal. Šarlatán přidává linky, které jsou buď zcela jistě či (v jiných případech) pravděpodobně vymyšlené. Má být umění úplně zbaveno hrozby "trestného činu pro pomluvu"? Sám nedokážu říct. Laicky bych ale řekl, že za jakýchkoliv jiných okolností by to skutkovou podstatu splňovalo. Můžu natočit film, ve kterém bude postava jménem Václav Klaus, dokonale ztvárněná Martinem Myšičkou, co já vím, znásilňovat malé děti a já u toho napíšu "že se jedná o příběh inspirovaný životem bývalého prezidenta"? Prošlo by to? Podle mě už ne. Ale Hollandové a Epsteinovi něco podobného v případě Šarlatána prošlo. Na jednu stranu úžasná práce v podobě výborně načrtnutého a zahraného nejednoznačného charakteru, ale na druhou mám s tímto filmem etický problém, kdy jsem se musel hodně sebezapřít, aby se mi to do hodnocení neprojevilo více, než jako pouhopouhé zaokrouhlení. (11.04.2022)

Jan Mikolášek nepatřil k těm, kdo tvoří velké dějiny, a tak ani součástí velkých dějin není. Kromě hrstky pamětníků a potomků těch, které léčil, o něm dosud nikdo nevěděl. Přijetí filmu ostatně do značné míry závisí na tom, že jeho skutečné osudy neznáte, protože Marek Epstein si jeho životní periperie upravil po hollywoodsku a sám Mikolášek by byl nejspíš šokovaný, co z jeho životopisu dokázal vytěžit. Agnieszka Holland je zkušená režisérka evropské úrovně a pod její taktovkou vznikl film, který stojí za to vidět, který umí vytvořit dramatický oblouk, zaujmout diváka a kde je řada scén, které potěší oko cinefila. Výrazně tomu pomáhá i obsazení v čele s Ivanem Trojanem, který ze sebe vydává to nejlepší, a je docela možné, že je to jeho dosud nejsilnější filmová role. Jestli mám s něčím problém, je to právě scénář, který si s logikou a historickými fakty moc netyká, že jo, Marku? Hluboce věřící Mikolášek by určitě nevyvolával potrat, natož pak z tak obskurních důvodů, a státní moc by nepotřebovala monstrproces s tak krkolomným spiknutím tam, kde mohla použít byrokratické nástroje k jeho eliminaci. Za návštěvu kina bych se přimlouval, český film to potřebuje a Šarlatán mu ostudu nedělá. Celkový dojem: 75 %. (11.10.2020)

Na film, v němž se snad polovinu stopáže koukají postavy do moči, jsem až překvapivě spokojen. Vlastně jsem spokojen docela dost. Snímky Agnieszky Holland sice občas bývají ošidnou sázkou do loterie, polská režisérka ovšem po Hořícím keři opět potvrzuje, že česká půda a tuzemské neveselé příběhy jí hodně sednou. Její Šarlatán je natočen prakticky bez zaváhání, naprosto jistou rukou, a po řemeslné, vizuální a výpravné stránce se film řadí mezi tuzemskou špičku. Nejvíce silná je však novinka v osobním boji a zejména rozporu Jana Mikoláška. Jeho rozpolcenost, kdy chce plnit své životní poslaní a za všech okolností či režimů zachraňovat pacienty, ale zároveň je v osobní rovině občas solidní parchant, je zde napsána a zobrazena opravdu skvěle a je jedním z hnacích motorů celého snímku. A divák nebude mnohdy vědět, zda mu má fandit, nebo ho spíš nenávidět. Čemuž samozřejmě pomáhá také bez překvapení bezchybný Ivan Trojan, ale i zbytek obsazení. Zejména pro mě prakticky neznámý Jaraj Loj byl pro mě hodně sympatickým zjevením. V některých pasážích, zejména v závěrečné třetině, se sice mohlo přidat na tempu a ubrat malinko na chladnosti, jinak je však Šarlatán sebevědomým dílem, které se rozhodně neztratí ani (minimálně) v evropské konkurenci. (18.08.2020)