Režie:
Agnieszka HollandScénář:
Marek EpsteinKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Antoni Komasa-ŁazarkiewiczHrají:
Ivan Trojan, Josef Trojan, Juraj Loj, Jaroslava Pokorná, Jiří Černý, Miroslav Hanuš, Ladislav Kolář, Martin Sitta, Jan Vlasák, Barbora Milotová (více)Obsahy(1)
Strhující životopisné drama výjimečného muže obdařeného léčitelskými schopnostmi na pozadí dobových událostí. Příběh je inspirován skutečnými osudy léčitele Jana Mikoláška, na kterého se v průběhu několika desetiletí obracely s prosbou o pomoc tisíce lidí ze všech společenských vrstev včetně nejvýznamnějších osobností politického i kulturního života. Mikolášek je člověk bez odborného lékařského vzdělání, ale s nevšedním a nevysvětlitelným nadáním diagnostikovat a pomocí bylinek léčit nemoci, se kterými si ani doktoři nevědí rady. Jeho mimořádné schopnosti jsou však vykoupeny bojem s vlastními démony. Léčitelství je jeho vnitřní spásou a ochranou před sebou samým… (Cinemart)
(více)Recenze (629)
Nic jsem si o Mikuláškovi před filmem nezjišťoval, ale klíčové okamžiky mi i tak přišly nějak zvláštní s divnou motivací postav. Přesto je Šarlatán kus pořádné filmařiny a rozhodně stojí za pozornost, i kdyby jen kvůli hereckému obsazení. Agnieszky vzrůstající mizantropičnost je více než patrná, ale má své kouzlo a přitažlivost. Moje hlavní výtka tak směřuje k scénaristovi, který pro mě překročil hranici přirozené a přijatelné autorské fabulace s historickými fakty. Přemrštěná honba za senzací se stává vlastním vězením a prokletím a ve výsledku je dramatická linka mnohem nudnější, než kdyby se scénář více držel reality. ()
Tyhle životopisy mám rád. Je to zvláštní, ale méně známé osobnosti mívají lepší životopis, jak ty velké. A i tento snímek je toho důkazem. Trochu bych to srovnal s Tomanem. Toho jsem také pořádně neznal, ale jeho životopis byl excelentní. Tady tak vysoká úroveň nebyl, ale když to porovnám s dalšími ve stejné době vzniklými filmy z české produkce, tak jde o nadstandardní počin. ()
1835. hodnocený film: ()
Hvězda navíc pro mladého Trojana. Škoda, že nedostal ještě o kousek více prostoru. 75% ()
Co se týká zpracování, hereckého obsazení a příběhu není, co vytknout. Mě jako chlapovi vadilo zobrazování kontaktu dvou jiných chlapů, ale chápu, že k tomu závěru muselo být vysvětleno, jak k sobě měli blízko. Určitě to šlo i nějak jinak. ... Dobře to sepsal Malarkey. ()
Po dlouhé době jsem vyrazila do kina na tuzemský film a po jeho zhlédnutí vím, že jsem si nemohla vybrat lépe. Nepřestává mě udivovat, jak báječně do sebe všechno zapadlo - od promyšleného scénáře Marka Epsteina a nekompromisního vedení Agnieszkou Holland, přes úžasně citlivou práci se světlem potažmo kamerou Martina Štrby až po znepokojivou akorátně dávkovanou hudbu. Také nesmím opomenout skvělé herecké výkony snad všech zúčastněných, mezi nimiž exceluje Ivan Trojan. Naposledy se mi takto dostal pod kůži v dobovém dramatu Ve stínu. Hodně mě též upoutal Josef Trojan, o jehož nadání jsem měla donedávna velké pochybnosti, teď už jsem ale dostatečně přesvědčená o tom, že má talent po otci. Nevěřila jsem vlastním očím, jak jsou si ti dva mimikou v obličeji podobní. Ovšem za zmínku rozhodně stojí i vynikající Juraj Loj v roli Mikoláškova životního partnera a dojemně lidská Jaroslava Pokorná. Z vyloženě negativních postav mě nejvíc mrazilo z Miroslava Hanuše, který toho slizkého přisluhovače režimu vystřihl naprosto dokonale. Šarlatán ukazuje kromě jiného také zrůdnost komunistického myšlení a činů tehdejších pohlavárů. Musím se přiznat, že bezprostředně po skončení projekce jsem byla emočně totálně rozsekaná, ještě nyní ve mně mnohé pocity doznívají. Příběh rozporuplného léčitele Jana Mikoláška je natočený tak působivě, že se o jeho osobě chci dopátrat víc. Určité nedořečenosti snímku k tomu vlastně dost vybízejí. To však není na závadu, ba právě naopak. Když ve mně film vzbudí zájem o osud člověka, o kterém vypráví, pak jsem si jistá, že jsem jeho sledováním zbytečně nemarnila čas. (95%) ()
Pro mě zklamání. Čekala jsem více. Mladý Trojan zazářil, ale to je vše. Nic co by mě uhranulo, žádné napětí. Nic. Odešla jsem z kina "bez pocitů". ()
Dlouho jsem na to čekala, ale pro mě je film zklamání, jen podotknu, že být léčitel, nechtěla bych, aby o mně někdo točil film, na kterém bude chtít vydělat atˇ už kariéru nebo prachy, zkrátka jakýkoliv způsob parazitování a bylo by mi jasné, že pravda v tom bude hrát poslední housle, to je úděl všech lidí, kteří se trochu vymykají. Tyhle filmy jsou pohledem tvůrců, takže tvůrce vlastně tvoří úplně někoho jiného, než skutečně byl ten, o kterém to mělo být :-)Homosexualita se mi skutečně příčí a ani moc to nepotřebuju vidět, takže Ivan mi byl patřičně odporný, což asi byl úmysl, tak nějakou tu hvězdu za herce, který snad zahraje všechno,,, ()
Je vidět zručný režisér, to se musí nechat. Trojan pod vedením paní režisérky nezklamává. Zbytek je asi dost nepodstatné, jelikož bádat nad uměleckou licencí nemá cenu. Dobrá práce. 75% ()
Filmu není podle mě co vytknout. Světová kvalita (kamera, herci), spousta silných motivů a minimalistických, o to působivějších scén. Výborné. ()
Šarlatán je jeko film poněkud šarlatánský. :-) Ale Ivan Trojan ho povýšil o jednu hvězdu. ()
Léčil jsem mnoho lidí, čím ale měli větší funkci, tím víc lpěli na životě..Rozhovor s Trojanem.. ()
Vedle všech těch komedií, jejichž každoroční kvanta mi už fakt vyloženě lezou krkem, se alespoň Česká televize snaží o ta vážnější témata, bohužel ani ty už mě tolik neuchvacují, jako například mnoho jiných seriózních filmových životopisů ze zahraničí. Ať už to byl Masaryk, Olga Hepnarová nebo třeba Jan Palach, tak jsem ani v jednom případě zkrátka nebyl nikterak učarován a všechny tyto pokusy o zdařilou biografii mě spíše nudily. Chtě nechtě musím do této škatulky řadit i právě Šarlatána, třebaže herecky je zvládnutý dost dobře. ()
Hodně rozporuplní pociti se ve mně po zhlédnutí mísí. Na jednu stranu je neoddiskutovatelné, že Trojan v téhle Zkrocené moči opět neskutečně zaválel (a kromě něj i výtečně přištěkávající stará Hnátková), ovšem na stranu druhou bylo toto filmové sívíčko slavného urinálního šamana, ze kterého nám za humny na Olšanech ale asi pěkně rotoval, byv zobrazen jako vynikající kádr pro kněžské svěcení, neb za ty dvě hodiny stihl z Boží desítky neporušit z pochopyjtelných důvodů pouze č. 9, avšak neopomínal pravidelně omývat duši poklečením na štěrku před Artistou, případně nastavovat ne jednu, ale hned obě půlky, vykresleno na můj vkus v až příliš teplých barvách, pročež jsem měl třetinu filmu ukrutně staženou prdel z toho občas dost samoúčelného bukanýření. Vlastně kdyby byl třeba oslím můstkem přes Petschkárnu přihozen i nějaký ten žid či Indočech, šlo by zřejmě dle nových ultrakokotrektních měřítek o materiál na udělení zlatého dilda (samozřejmě análního). Ale vlastně počkat – jeden flakón těch gestapáckých chcanek byl od nějakého pana Kohna! ()
Pro mě osobně po mnoha letech český film, který do mě vryl hlubokou stopu. Od jeho polské režisérky Agnieszky Holland jsem to i očekávala, jak znám její tvorbu. S dobrým scénářem, ač v mnohém spíše smyšleným, velmi dobrým hereckým obsazením, kamerou i hudbou se dá natočit velmi dobrý film, jenž je ozvláštněn samotnou povahou ztvárněné historické postavy. To vše ve výsledku je opravdu "šarlatánský elixír", který do naší filmové tvorby posledních let vnesl trochu osvěžujícího filmového ducha. Začala jsem mít pocit, že se česká filmová tvorba posledních let zmítá jen mezi "laskavým humorem" a "syndromem 68"... ()
Já tomuhle léčitelství moc nevěřím, i když musím říct, že určitej vědeckej základ by to v tomto případě mohlo mít - něco jak jednodušší rozbor moči. Ale poznat z toho všechno pohledem, tomu nějak nemůžu uvěřit. Kdyby to aspoň koštoval... Prostě se nemůžu zbavit pocitu, že z něho dělali až moc zázračného pána a přesvědčilo by mě to jen na vlastní oči/moč. Přeci jen, v době kdy se informace nešířily tak rychle jak dnes, bylo určitě mnoho pacientů, kterým nepomohl a nikdo to nerozmazával. Ale ok, je to film o něm, tak ho musí představit v tom lepším světle (no, i když... zabití koťátek, to byla sviňárna). Ale fajn, vlastně z něj udělali i sebevraha, přítelova zrádce, žárlivce a zprostředkovatele potratu a co je nejhorší - věřícího v boha (už jenom proto by mi bylo podezřelé mu věřit, viz. citování Ježíše a jeho "věř a tvá víra tě"). Na konci mi chybělo nějaké summary, jako co se s ním vlastně stalo a musel jsem si to dohledat na netu. Po dokoukání, když jsem se tak zamyslel, tak mi vlastně spoustu věcí hlodalo hlavou, např. kde pořád brali takové množství bylin? Herecky samozřejme bezvadné - mladej Trojan je teda spíš do manželky Kláry, než do něj, ale rysy a hlas jsou podobné. Akorát v 1. světové teda na 25+ let tedy nevypadal, spíš takové ucho. Souhlasím, že oscarovej film to není, ale co jiného tam z ČR poslat, že? Aspoň by jim to naplnilo ty jejich kvóty o množství filmů o homouších. ()
Další působivý film o komunistickém šmejdu s perfektně zobrazenou nehezkou dobovou atmosférou. A je to film hezký - rozuměj opravdu kvalitní. Oba Trojanové naprosto fantastičtí, zbytek osazenstva taktéž. Trošku jsem se obával, že bych se u toho možná i mohl začít nudit, ale na podobné pocity jsem neměl ani pomyšlení, děj je zajímavý od začátku do konce. Sice trošku předvídatelný, pravda, ale to fakt vůbec nevadilo. Podobných filmů jako by sice u nás vznikalo mraky, ale málokterý je fakt takhle moc dobrý. Navíc Mikolášek je fakt zajímavá osobnost a nejspíš nejsem sám, kdo o něm před tímhle filmem nejen že nic nevěděl. ale ani o něm neslyšel. I díky němu stojí tenhle film za pozornost. Snad jen těch nahých zadků tam bylo trochu moc. 8,5/10. ()
Meh. ()
Bojovala som s rozporu-hodnými pocitmi, po pozretí traileru – uznávam síce Ivana Trojana, ale obávala som sa homosexuálneho obsahu. Povzniesla som sa nad túto problematiku a film ma nakoniec oslovil – najmä vďaka dobovým reáliám. Režimy sa tu prelínajú – vplyv nacistického obdobia a potom nástup socializmu. Denne naňho pred domom čakalo dvesto pacientov. Vyhľadali ho aj najvyššie postavení esesáci a po zmene režimu aj prezident Zápotocký. Oslovilo ma tiež herecké stvárnenie - Ivan Trojan a Josef Trojan (považujem za skvelý nápad), J. Loj. Film ma bavil. ()
"Nechtěj nikdy dělat zázraky, to lidi neodpouští." Možná jsem od tohoto filmu tak trošku zázrak čekal, a on se (z mého pohledu) žel nedostavil. Netvrdím, že je ve filmu vše špatně. Výborné jsou samozřejmě herecké výkony duo Trojan a výborná je kamera Martina Štrby. Ovšem k čemu mám poměrně silné výhrady je samotný scénář snímku. Film má být sice "jen" inspirován skutečnými osudy léčitele Jana Mikoláška, přesto když se člověk dozví, že v celém tom reálném procesu s dotyčným žádný gay asistent nefiguroval a tudíž celá ta homosexuální linka filmu je velká autorská licence, mám s tím docela problém. Film obsahuje celou řadu vyvedených komorních scén (zejména ty z ordinace a ty s dialogy mezi mladým Mikoláškem a bylinkářkou Mühlbacherovou v podání výborné Jaroslavy Pokorné). To vše je ale v silném kontrastu s poměrně explicitními homosexuálními scénami. Zde podle mě režisérka zbytečně tlačí na pilu. Stejně tak nepříjemně na mě působila scéna s ubíjením koťat v pytli. Autoři snímku sice tímto patrně chtěli podtrhnout jisté běsy v postavě léčitele, v kontextu celého filmu to ovšem ve mě vzbuzovalo spíše víc otazníků než odpovědí na poměrně zásadní otázku, kým vlastně Mikolášek byl. Těsně před závěrečnými titulky zde sice zazní informace, že Mikolášek v celku prodloužil lidem život o nějakých 14 tisíc let, přesto nevím, zda to samo o sobě stačí na to, abych tuto postavu na základě tohoto filmu vnímal jako veskrze pozitivní. Což jsem před vzhlédnutím filmu asi doufal, že tak bude. Jinak trošku nevím, proč takový film vlastně vznikl. ()
Reklama