Sbal prachy a vypadni

85% - Stejně jako v Podfu(c)ku tu Ritchie rozehrává rozsáhlou hru s tolika hráči, že docela trvá, než si člověk uvědomí, který je který, co dělá, pro koho to dělá, kdo je proti němu atd. Příběh samotný je v jednu chvíli tak zamotaný, že orientovat se v něm je velmi složité, ale s vypětím sil jsem to zvládl. Scénář je brilantní! Zdá se, že je někdo z nich úplně v hajzlu a najednou bum a je v pohodě a v hajzlu je někdo jinej a pak zase jinak... no nářez. Někdy mi však zvraty v ději přišly až moc vykonstruované, takže 85% je myslím tak akorát... (09.11.2008)

Hodně z vás tu vzpomíná Quentina Tarantina ve spojení s Guyem Ritchiem. Jedno se těmto dvěma chlapíkům rozhodně upřít nedá a to sice jejich podobný, specifický smysl pro humor ( nejen) při výběru hudby. Nechat uprosřed akce zaznít tóny z Řeka Zorby, to chce pořádnou kuráž a již jednou zmiňovaný smysl pro humor. A ono to funguje, Né že NE....stejně jako celý tento povedený, zašmodrchaný, zlodějský kousek. Člověk by ( možná ) mohl mít i pár drobnějších námitek, ale ty berou ihned za své ve světle faktů, že vše šlape jako po másle, odsejpá to a zároveň i BAVÍ! Což mně ( alespoň co se tohoto případu týče ) ke spokojenosti ZCELA stačí. Guy Ritchie v poloze, tak jak ho mám NEJRADĚJI. Většina z vás píše něco ve stylu... žánrový klenot, který Guy následně vybrousil v diamant v Pod(f)ucku. Pro mě osobně tím diamantem byl (je) již Lock, Stock and Two Smoking Barrels a nebude to pouze faktem, že byl dřív....... p.s. závěrem jedna rada ( zdarma) - přepínat Tv kanál, když dávají fotbalový zápas, to se jednoduše NEDĚLÁ! Člověku potom může býti tuze horko :o) (10.10.2010)

Připravíme si Guye Ritchieho v celku ponoříme do vroucí vody, přidáme kvalitní slovní humor, perfektní britský dialekt, nakrájíme pár tupých zlodějíčků, přimícháme tvrdé, nebo podle chuti vyšinuté gangstery, okořeníme prvotřídním skunkem, do vařicí vody přilijeme půl milionu liber, dochutíme starýma mušketama, vše řádně promícháme, aby nám to krásně zhoustlo a nakonec vytřídíme zbytky a konzumujeme to nejlepší. Plnej počet jsem ovšem dal jinam, určitě víš kam. (23.05.2012)

Pravděpodobně nikdo jiný, než Guy Ritchie, by nedokázal dát dohromady kalibry typu Jasona Stathama, Vinnieho Jonese a Stinga:) Jason se zde svou vůbec první filmovou rolí už pomalu rozjížděl ke statusu "hvězdy akčních filmů", Vinnie s tou svou kamennou tváří a "ultra Badass" zjevem mi zde připomínal Michaela Madsena, a Sting zde zase nepředvádí nijaký ohromující herecký "koncert.":) Po úvodním nářezu, kde se hlášky hrnuly v zběsilém tempu jedna za druhou, jsem si řekla, že toto bude mazec. Po chvíli se však děj jakoby ustálil, hlášek lehce ubylo a mé prvotní nadšení jaksi opadlo. I tak se ale jedná o vysoce podařenou podívanou, kde se to jaksi všechno zašmodrchalo. A nezávidění hodný konec je vynikající tečkou za celým filmem. "Nestrkej nos do mojí polívky!", "Buď rád, že najdeš vlastní péro, když tolik hulíš", "Když kšeftuješ s ďáblem, musíš čekat, že přijde peklo", "Teď s nimi vymalujeme, chci rozzářit šedivou oblohu Londýna." :) (11.08.2013)

Naprosto neuvěřitelný úlet předvedl tímhle filmem Guy Ritchie. Zápletka sice chvílemi působí docela dost zamotaně, ale nakonec se všechno vyjasní, a to tak fantastickým způsobem, že tenhle scénář musel autor vymyslet jedině totálně "zhulený", protože prostým logickým myšlením snad ani nelze nic takového vykonstruovat. Při prvním sledování mi dělala problém ještě orientace v množství neznámých herců, ale při druhém už to bylo v pohodě a skvěle jsem se bavil. (12.09.2002)