Mujeres al borde de un ataque de nervios
Ženy na pokraji nervového zrútenia
Women on the Verge of a Nervous Breakdown
Režie:
Pedro AlmodóvarScénář:
Pedro AlmodóvarKamera:
José Luis AlcaineHudba:
Bernardo BonezziHrají:
Carmen Maura, Antonio Banderas, Rossy de Palma, María Barranco, Julieta Serrano, Chus Lampreave, Loles León, Ángel de Andrés López, Imanol Uribe (více)Obsahy(3)
Pepa a Ivan jsou milenci, ale zatímco Pepa je věrná, Ivanův milostný život je kapitola sama pro sebe... A když jednou nechá vzkaz na záznamovém zařízení, že nepřijde na večeři domů, je na těhotné Pepě, aby si zařídila nový život. Hned se do toho dá a pronajme svůj dům několika excentrickým osobám: je tu Candela, která má poměr s šítským teroristou a Lucie, bývalá Ivanova milenka, která přivede syna Carlose a jeho přítelkyni. V domě je skutečný blázinec, ke kterému přispěje i procesí policajtů dychtivých střelby, zmatkující taxikáři a pomatení opraváři. Všeobecné šílenství vyvrcholí v okamžiku, kdy Lucia přísahá, že přelétavého Ivana zabije... (INTERAMA a.s.)
(více)Videa (1)
Recenze (141)
Almodovár sa pokúsil o vtipnú situačnú komédiu, ktorá mu vychádza v pasážach, kde exceluje Carmen Maura, tá to dokonale stiahla všetko na seba a všetko mimo nej je len taký trápny odvar. Naparíklad na jej kamarátkach sú vtipné len dlhé nosy a to je pramálo. A ešte zaujímavá veta. V roku 1988 vo filme môže kľudne hlavná predstaviteľka povedať: "Neviem o tom, že by v Madride boli nejakí teroristi." Dnes si už len môže povzdychnúť, že staré dobré časy... ()
Carmen aka Pepa skvělá (krásná, příjemná, hezky oděná), Tonda zamlada docela fešák, ošklivost jeho snoubenky fascinující (myšleno v dobrým), Almodóvarovo barvičkování asi miluju, moka konvičky a židle z Bauhausu též. Až na "za vlasy přitaženej děj" všechno výborný. Nic proti absurditě, ale tady se jí nahromadilo příliš. Tři hvězdy málo, čtyři moc, takže něco mezi. ()
OK, Almodóvarovy filmy jsou šílené. Ty dějové zvraty, postavy a vůbec zápletky jeho filmů jsou tak absurdní, že se mi až nechce věřit, že mě ještě něčím může Pedro překvapit. A přeci se stalo. Rozhodně jsem neočekával, že u nějakého jeho filmu budu TAKHLE řvát smíchy :) "Co je v tom gazpachu?" "Rajčata, okurka, paprika, cibule..." ()
Klasický Almodóvar. Skvěle zapletený film, který postupem času do sebe krásně zapadá. Samozřejmě by to nebyl Almodóvar, kdyby se v jeho filmu neobjevila pořádka dávka červené barvy. Můžete jí vidět všude. Skvěle bylo taky vidět mladého Banderase, který působil docela vtipně, ale kde zanechal své pověstné charisma ? Škoda, že ho Hollywood tak zničil. Naštěstí, když je ve sračce, tak ho Pedro zase vytáhne ( Snímkem Kůže, kterou nosím ). Scénař je vtipný, svižný a ani na vteřinu se nebudete nudit. ()
Osmdesátková móda, ve Španělsku střelená ještě trochu jinak než ve zbytku světa, se roztomile doplňuje s Almodóvarovým barvičkováním (do interiérů z jeho filmů bych se vždycky okamžitě nastěhoval); jeho verze bláznivého humoru má v sobě přesně tu dávku věcného nadhledu, která u mě vyvolává smích spontánní a přitom bez provinilých pocitů, že se směju kdejaké okatě nastražené pitomosti; tradiční exkurze do ženského světa podaná čitelně bez ohledu na pohlaví diváka opět osvěžila; a hlavně – pokaždé marně přemýšlím, jak to, že jsou jeho filmy proti ostatním tak životné, jako by strhly z reality šedivý závoj a na chvíli člověku umožnily vidět lidi a vztahy ostřeji, takové, jací/jaké uvnitř doopravdy jsou. ()
Reklama