Ženy na pokraji nervového zhroucení

Fakt ztřeštěný film o lidských bolestech a neštěstích. Ono se to nějak nepředstavitelně seběhlo, že se všechny ženské hrdinky tak hezky sešly v ultravelkém bytě s výhledem na Madrid. Společným jmenovatelem byli samozřejmě muži. Těhotná Pepa usilovala o setkání s ženatým Ivanem, její kamarádka věděla o hrozbě teroristického útoku od šiítského milence. K této dvojici se připojila šeredka se synem Ivana a korunu tomu dodala Ivanova manželka. Do toho se přimotala policie, napila se zeleninového nápoje s pořádnou dávkou prášků na spaní a celé dění prospala na podlaze. A teprve pak se začaly dít věci. Co se mi opravdu líbilo, tak to byl kysličníkový taxikář s vybavením uspokojujícím zákazníkovy potřeby. Dokonce disponoval i očními kapkami. Námět opravdu zajímavý, kýčovité a pestré provedení ruku v ruce s nápaditými oblečky hrdinek vystihovalo španělský naturel a temperament. A Banderase jsem skoro vůbec nepoznala, působil dost intelektuálně. (19.12.2008)

Almodóvar v rytmu komedie,která je místy až ztřeštěná a celé je to opět zvláštní propletenec vztahů a ujetých situací.Je to skvěle napsané,zuřivě režírované a místy opravdu velmi zábavné.Film se sice pomalu rozjíždí,ale po chvíli začne režisér sypat jeden nápad za druhým a vypadá to,že nehodlá přestat.Propletené příběhy několika žen evokují typickou Almodóvaru rannou trvorbu,pro kterou je potřeba mít načasování a chuť sdílet podivné s podivným,zajímavě a vtipně vyprávěné.Trochu mě vadila přílišná divadelnost a místy "podivná"hudba,na druhou stranu skvělé herecké výkony snímala opravdu výborná kamera.Nezhroutil jsem se a dávám 75%. (12.09.2011)

Příjemný snímek, který však v první polovině zoufale postrádá tempo. Jedním slovem nuda. V druhé polovině už se ale situace vyhrocuje a o vtipné momenty není nouze. Dobře tu funguje situační a absurdní humor, naopak realismus šel stranou. Škoda toho slabého začátku. Antonio Banderas je tu téměř k nepoznání a jeho role je diametrálně odlišná od těch, co ho měly proslavit. Nemohu nezmínit Carmen Maura, která celý film s přehledem dovedla až k výbornému finále. (24.03.2016)

Ženy na pokraji nerv. zhroucení jsou komedií, která nejvíc doplácí na to, že je - slovy klasika - "složená ze dvou naprosto neadekvátních částí, z nichž první není vtipná vůbec (a ani se o to moc nepokouší) a druhá dosti. Snímek stojí za to vidět především proto, že předvádí Almodóvara v ranné, hledačské podobě - opojeného možnostmi záběrování a filmové skladby. (05.08.2023)

Po über-Hřebejkovi/anti-Almodóvarovi [Anders Thomas Jensen] se mi zachtělo uchýlit se v rámci rekonvalescence do světa žen. Jméno filmu pro mě představuje ikonickou záležitost – všeříkající slovní spojení mi utkvělo v paměti již v dobách, kdy jsem do kina chodil výhradně na filmy typu „Den zúčtování“ a mohlo by se stát názvem skoro každé emise věhlasného španělského ženo-zpytce. Překonal jsem pocit, že vídám ASI cosi takového den-co-den v práci a film si konečně dopřál. K mému překvapení se nejedná zdaleka o takovou řáchandu, jak šíří pověst [u mnohých scén ze „Špatné výchovy“ a „Kůže...“ jsem se zasmál víc, ale nejsem ženská, že jo, takže co já vím, možná mi unikly nějaké vtípky v barevném sladění hadříků]. Některé prvky Almodóvar opakuje už zřejmě celá desetiletí – tématizování filmu prostřednictvím příběhu [zde skvělé scény z dabingu, hlavní hrdinka coby herečka atd.], obsazování věru nevzhledných mužatek [zde hlavně monstrózní a po všech stránkách mansonovská Rossy de Palma]. Nepočítáme-li šílený účes Antonia Banderase, filmy z téhle dílny vypadají bez ohledu na posun v technologiích a trendech už víc než dvacet let stále stejně [skvěle]. Na rozdíl od jiných mne ale tento nezasáhl tak, jako jiné – možná kvůli stejnosti resp. mé neschopnosti uchopit jeho deklarovanou jedinečnou komediální kvalitu, mně prakticky neviditelnou [vzpomněl jsem si na dva podobné případy – Bergmanovy legrácky a Cimrmanovu povzbudivou písničku „Polární noc, má zvláštní moc...“], možná kvůli tomu, že se z tele-novely protentokrát vytratilo drama. (12.11.2012)