Ženy na pokraji nervového zhroucení

Almodóvar v rytmu komedie,která je místy až ztřeštěná a celé je to opět zvláštní propletenec vztahů a ujetých situací.Je to skvěle napsané,zuřivě režírované a místy opravdu velmi zábavné.Film se sice pomalu rozjíždí,ale po chvíli začne režisér sypat jeden nápad za druhým a vypadá to,že nehodlá přestat.Propletené příběhy několika žen evokují typickou Almodóvaru rannou trvorbu,pro kterou je potřeba mít načasování a chuť sdílet podivné s podivným,zajímavě a vtipně vyprávěné.Trochu mě vadila přílišná divadelnost a místy "podivná"hudba,na druhou stranu skvělé herecké výkony snímala opravdu výborná kamera.Nezhroutil jsem se a dávám 75%. (12.09.2011)

Po über-Hřebejkovi/anti-Almodóvarovi [Anders Thomas Jensen] se mi zachtělo uchýlit se v rámci rekonvalescence do světa žen. Jméno filmu pro mě představuje ikonickou záležitost – všeříkající slovní spojení mi utkvělo v paměti již v dobách, kdy jsem do kina chodil výhradně na filmy typu „Den zúčtování“ a mohlo by se stát názvem skoro každé emise věhlasného španělského ženo-zpytce. Překonal jsem pocit, že vídám ASI cosi takového den-co-den v práci a film si konečně dopřál. K mému překvapení se nejedná zdaleka o takovou řáchandu, jak šíří pověst [u mnohých scén ze „Špatné výchovy“ a „Kůže...“ jsem se zasmál víc, ale nejsem ženská, že jo, takže co já vím, možná mi unikly nějaké vtípky v barevném sladění hadříků]. Některé prvky Almodóvar opakuje už zřejmě celá desetiletí – tématizování filmu prostřednictvím příběhu [zde skvělé scény z dabingu, hlavní hrdinka coby herečka atd.], obsazování věru nevzhledných mužatek [zde hlavně monstrózní a po všech stránkách mansonovská Rossy de Palma]. Nepočítáme-li šílený účes Antonia Banderase, filmy z téhle dílny vypadají bez ohledu na posun v technologiích a trendech už víc než dvacet let stále stejně [skvěle]. Na rozdíl od jiných mne ale tento nezasáhl tak, jako jiné – možná kvůli stejnosti resp. mé neschopnosti uchopit jeho deklarovanou jedinečnou komediální kvalitu, mně prakticky neviditelnou [vzpomněl jsem si na dva podobné případy – Bergmanovy legrácky a Cimrmanovu povzbudivou písničku „Polární noc, má zvláštní moc...“], možná kvůli tomu, že se z tele-novely protentokrát vytratilo drama. (12.11.2012)

Komplikovaný jako život sám, ale reálná komplikovanost se zdá být pro Almodóvara asi dosti nudná, tak si vymyslet teatrální taškařici, kde se všichni na pozadí nepravděpodobné sítě epizod chovají příšerně afektovaně a všední šeď je díky temperamentnímu jednání protivnější něž kdy jindy. Strojená absurdnost nebyla nikdy trapnější. Po skončení jsem nabyl dojmu, že od roku 1988 existuje zákon zachování nervového zhroucení, protože po zhlédnutí jsem byl na pokraji nervového zhroucení já. (11.04.2014)

Zaujímavá komédia, ktorá vsádza na sled absurdností, ktoré by sa nemali po sebe vôbec stat. Čím viac postáv pribúda tak tým je film vtipnejší a zamotanejší. Nič výnimočné sa ale v ňom nestane. Skôr len v zopár scénkach sú náznaky niečoho čo by sa mohlo stať a príbeh ešte viac zamotať. No zjednodušene ide o boj troch žien o jedného muža, ale tento boj nie je na blízko na "bodáky", ale bojuje sa rôznymi okľukami v príbehu. Antonio Banderas tu vyzerá naozaj mlado a má ďaleko od sex symbolu. Banderas tu totiž hrá hanblivého trocha koktajúceho muža. Všetky ženy v hlavných úlohách vo filme hrajú obstojne ak nie trocha nadpriemerne. Film ma ale nepohltil a čakal som kým sa skončí. Koniec ma neprekvapil a nejaký podobný sa dal aj očakávať. (06.08.2015)

Hodně zábavná komedie Allanovského stylu. Perfektní Banderas, hraje perfektního troubu a ten střih, no teda má pecku :) Neuvěřitelný příběh jedné zhrzené ženy, která při honbě na zahnuvšího přítele zažívá spoustu komických scének se spoustou lidí, se kterými se setkává ať již učelově nebo náhodně. Hodně dobře jsem se bavil. Moto: bez horké (nebo studené?) polívky gaspacho by to nebylo ono ...... (08.01.2009)