Dlouhé horké léto

Podobne tipy filmov su uz v sucasnosti bohuzial degradovane telenovelami ako Dallas alebo lubovolna mexicka hovadina. Tam vsak nehraju Newman alebo Welles, hudbu do nich neskladal Alex North, nereziroval ich Martin Ritt a nemali ackovu produkciu. A je to vidiet. Krasne osudove, dramatticky vyborne vyhrotene a vynikajuco zahrane. Skoda toho nepresvedciveho a uponahlaneho konca. Mohla to byt uplna bomba. 8/10 (28.09.2018)

...s pohledným Paulem Newmanem, pohledem z jihu, kam složil svou hlavu, jedna báseň....a ani nekáplo. Teplota stoupá. Dusno bylo, hromy a blesky mezi vztahy, ty zabouřily, aby se vyjasnilo. Žádné leháro pod paraplíčky s kopcem zmrzliny. Místní magnát O. Welles jako "poroučivej velkej" táta, který když není po jeho..., ale otče, uvnitř je člověk přece, se svými sny i slabostmi, žádný naprogramovaný stroj...Hned napoprvé, padnou vám do očí jeho oči, které sama obloha nebeskými barvami malovala. Tak lahodné, že v tom parnu přijdou vhod, jako dobře vychlazený mok. Polepšil si. Vypovězený, tělo zpocený. Od města k městu, z farmy do kšeftu, z terasy do prvního podlaží. Pocestný handlíř se slamákem na hlavě. Obchodník s motýlkem, v bílé košili, co hoří po životní roli. Pevně stát na svých nohách, sám sebe nespálit. Muž s ohnivou minulostí, který na rozpálené půdě nepěstuje plamenné řeči, který se odváží flirtovat, ale i milovat, nebudete litovat. Když se slunci daří, bez ustání rozlévá zářivé paprsky, rozprostírá svůj zlatavý šál po kraji. Zůstane a budou svoji. Řeknu vám, rájem stane se tohle jižanské údolí, každý krajíc rozumného štěstí si ukrojí. Smířlivými kudrlinkami všichni všeho docílí. (02.08.2017)

Výborná sociálno-psychologická dráma s veľmi pestrou paletou rôznych charakterov zasadená do prostredia typicky južanskej Ameriky konca 50-tych rokov. Je to vlastne taká dramaticky trošku nariedená Mačka na rozpálenej plechovej streche len vo väčšom spoločenskom merítku, ktorej hlavná pozornosť sa však uberá mierne iným smerom ako v spomenutom snímku. Je tu cítiť aj kus nostalgie za starými časmi, obavy novej generácie či dokáže dôstojne nahradiť tu starú, obavy rodičov aby ich odkaz svetu nevyšiel nazmar... a mnohé iné. Tiež pekne poukázal na skutočnosť, že meno je v živote jednou z tých najdôležitejších vecí, ktoré nám ostávajú po rodičoch, a keď oň človek príde, už len ťažko presvedčí ostatných o opaku. Nie je nič horšie ako prísť o povesť vďaka menu a ešte horšie je, keď za to dotyčný ani nemôže. Skvelá vec. 80/100 (21.03.2016)

Nevím proč Češi (znám jich spoustu) trpí na jižanskou nostalgii, jež se zobrazuje stejně jen vyhranými bitvami prohrané občanské války, jejíž skutečné příčiny nám řádně neodhalil ani Oliver Stone se svých dějinách. (Vietnam byl dobrým důvodem si ji zopakovat). Že Jih má v sobě něco - o čemž vědomě nemáme ani páru -, ale co nás ale všechny současně znepokojuje i přitahuje, nespočívá na infantilní jižanské tradici, ale dští to na nás především z her Tennessee Williamse a románů Williama Faulknera a většiny stejně úspěšných filmových adaptací. Nikde nic podobného není! Nikde se v cestě za úspěchem nechodí tak brutálně přes mrtvoly, často i vlastní. Ale úspěch byl nakonec na té druhé straně, vyhrála vojska bojující pod vlajkou neomezeného konzumu, meziročního zvyšování HDP a globálního vykořisťování světa. Pozn. 2: Faulknerova románová trilogie rodiny Snopesů "Vesnice - The Hamlet (předloha tohoto filmového zpracování), Město a Panské sídlo", je z "jižanské" literatury asi to nejlepší. Pozn. 3: Souhlasím s gudaulinovým **** posouzením závěru filmu i zdůvodněním jeho hodnocení. Happy End má vždycky katarzní účinek. Pokud se ovšem nepřežene. Samozřejmě si přeji, aby všichni herci i jejich role dosáhli nakonec svého štěstí, ale moc štěstí je přece jen podezřelé, a katarzní účinek může až eliminovat. Co by tomu řekl Houston (myslím toho, který se zapletl s Minkem Snopesem, ne toho z tý písničky), a co teprve Faulkner? Pozn. 4: Paul Newman je mi příliš svázán s rolí Cold Hand Lukea; v roli Bena Quicka bych si dovedl představit i někoho jiného, samozřejmě Marlona, který toho uměl přece jen trochu víc. (11.04.2018)

Tento týždeň mám za sebou dva filmy s Lee Remick, lebo v Dňoch vína a ruží ma zaujala natoľko, že som ju chcel vidieť znovu. Dlhé, horúce leto je však značne rozdielne. Zatiaľ čo prvý menovaný je na svoju dobu dosť odvážny, v tom druhom, aj keď skôr natočenom, sa ocitáme uväznení v čase a priestore južanského konzervatívneho kapitalizmu. Jediný znak pokroku, je tu emancipácia postavy Joanne Woodward, ktorá sa snaží vzoprieť tlaku okolia. Inak sme väčšinou svedkami pokusov o veľké frázy a nestratenie dobrého mena, ak nejaké daná rodina má. V opačnom prípade o únik zo zatratenia. Vyššie uvedené motivácie podľa mňa posúvajú dej dopredu bizarne a nasilu. (21.07.2017)