Magická hlubina

Myslím, že to nejmagičtější na tomto snímku je především jeho název a vaše případná očekávání čehosi magického, o němž si myslíte, že na Vás čeká. Myslela jsem, že Magická hlubina bude skutečně "magická" a že na mě v jejích hloubkách bude čekat něco kouzelného a nádherného. Záběry a kamera minimálně. Podvodní záběry mi však po většinu času přišly obyčejné. Hezké, ale nic magického. Stejně jako samotný příběh, který mi kromě charakterů, kamery, prosluněných obzorů a krásných delfínů, nenabídl nic výjimečného či magického. Je jako oddechový, nenáročný pobyt u moře. Soupeření mezi Enzem a Jacquesem mi ani nepřišlo nijak napínavé. Jean Reno opět válí a zde mě přesvědčil, že dokáže být nejen charakterní Francouz, ale rovněž charakterní Ital:) Rosannu Arquette si nejvíce pamatuji jako Cherrie z The "L" Word, kde si to rozdávala ve vášnivých lesbických scénách:) V závěru filmu jsem měla pocit, že by se snad mohlo "tam dole" odehrát něco jako v Cameronově Propasti:) Jakoby k tomu celkové ztvárnění svádělo. No nic:) (29.03.2012)

Tenhle film se líbil, jako už dlouho nic. Film je krásně natočený, vypráví zajímavý, dojemný, vtipný a napínavý příběh. Kamera i hudba jsou úžasné. A Reno i Barr jsou úžasní herci. Zvláště Barr hraje absolutního sympaťáka. Tenhle Bessonův film se mi líbí mnohem více, než jeho ostatní výborné filmy, snad i proto, že námětem je mému srdci bližší. Potápění je jeden z nejkrásnějších sportů, jaké vůbec může člověk provozovat. Sice není pro každého, takový hokejista, by asi nepobral tu nádheru, která se skýtá pod nořskou hladinou. (19.12.2004)

Kdysi jsem viděl klasickou verzi, teď tu skoro tříhodinovou. Nějaký výrazný rozdíl nevidím. Hlavní hrdina mi nebyl moc sympatický, delfínovská poetika brzy začala lézt docela na nervy, ale celkově to není vůbec špatný film. Střídání prostředí mu hodně svědčí. Jean Reno je zábavný a Rosanna Arquette byla fakt kus. (26.11.2020)

Nadšený potápěč Besson se vyřádil, podílel se na scénáři i na podmořských záběrech. Obrázky z hlubin patří k tomu nejlepšímu, především úžasné snové scény. Filmu dost pomáhají výborné výkony především Barra a Rena. Hudba (Eric Serra) a zvuk získaly Césara. A Bessonovi se pod vodou tak zalíbilo, že se později vrátil s Atlantisem. (29.07.2003)

V The Big Blue se setkávají dva druhy lásky. Jedna žárlivá, toužící toho druhého vlastnit a neschopna přijmout, že její kontrole určitá oblast života jejího objektu uniká. Druhá je hůře definovatelná; láska k potápění, moři, klidu hluboko pod hladinou a organismům tam žijícím. Možná je stejně žárlivá, tímto testem ale nemusela projít, každopádně z pohledu té první je naprosto nepochopitelná. A tyhle dva druhy se ukáží být (překvapivě) nepříliš kompatibilní. Až se jeden nediví, že má Jacques vždy takový problém najít důvod, "proč se vrátit tam nahoru" - podvodní záběry jsou opravdu příjemné a sálá z ních obrovský klid. Nu a nahoře na něj čeká Rosanna Arquette. Pochopil jsem, proč byla jedním z prvních cílů kanadských vojsk při útoku na USA (v SP: Peklo na zemi) rezidence Arquetových. Už dlouho jsem neviděl tak mizerný herecký výkon, který výrazně škodí celému snímku. Nejde o zcela vážný počin, spíše mi připomíná formát rodinného filmu pro nedělní odpoledne. Poněkud vykonstruovaný příběh s hezkým poselstvím, roztomilá zvířátka skákající a pískající v režisérově rytmu, hodně humoru (DOKONALÁ příprava japonských potápěců!), nepříliš dobří herci. Příjemná podívaná, v níž mě ale mnoho věcí vyrušovalo od *skutečně* hodnotného filmového prožitku. (02.01.2008)