Špión, který přišel z chladu

Na pomalu se odvíjející špionážní filmy z období studené války si čas najdu vždycky rád, jenže zrovna tohle dílko bylo na můj vkus pomalé až příliš. Richard Burton je pochopitelně výborný a režisér Ritt se chvályhodně snažil umisťovat kameru do celkem zajímavých pozic a hledal pohledy, které by film alespoň trochu oživily, ale jinak mě tedy Špión, který přišel z chladu nechal poměrně chladným. To, že ve filmu není prakticky žádná akce, mi nevadilo - ale nějakou alespoň trochu dramatickou dialogovou či jinak vypjatou scénu jsem očekával od začátku. Dočkal jsem jí se až při závěrečném soudním přelíčení, kdy si svědky podal mazaný obhájce zahraný Jiřím Voskovcem. Čisté tři hvězdy. (18.02.2012)

Pozapomenutelný skvost světové kinematografie, přičemž jsem nesmírně rád, že jsem ho (pro sebe) objevil. Tady je přesně tolik ingrediencí, kolik má být. Ani o "kostku" více, ani o "kostku" méně. Neboť když kávu, tak jedině s dvěma cukry a samozřejmě bez mléka. Až uvidíte, pochopíte.The Spy Who Came In from the Cold je lahůdkový špionážní příběh natočen na motivy literární předlohy nesoucí stejné jméno od autora Johna Le Carrého, následně přetaven ve velmi kvalitní scénář dvojicí Paul Dehn - Guy Trosper. Tvůrcům se podařila vystavět a následně pomalounku vygradovat vskutku působivá atmosféra a to především díky brilantní černobílé kameře Oswalda Morrise a hereckých výkonů všech představitelů, jímž ale vévodí (jako maják uprostřed moře) ve vrcholné formě hrající Richard Burton. Zde se stírají rozdíly mezi herectvím a realitou. Ten chlap hraje pouze výrazem, žádná rozmáchlá gesta. Stačí jeden detailní pohled kamery do jeho tváře a člověk "to tam vše vidí a věří ". Není moc herců, kteří by se tímto mohli pyšnit. Myslím, že by bohatě postačily prsty na jedné ruce. Napadá mě Jean Gabin, Anthony Quinn. Klidně mi napište další tipy. Již tak kvalitní zážitek navíc umocňuje citlivý hudební doprovod Sola Kaplana, to vše umně kočírující citlivá a volně plynoucí (tak jak to mám rád) režie Martina Ritta. To vše mi nedává jinou možnost než - 100%. Teď mě prosím omluvte, neboť se jdu zabořit do knižní předlohy...... (28.12.2010)

Pomalé tempo jsem si vychutnával, užíval si bezútěšnou atmosféru, elegantní kameru, nostalgický saxofonový soundtrack, úsporné herectví – nejenom Burtona, ale třeba i takového Cusacka, který mi svojí britskou čajíčkovou distinguovaností hrozně připomínal Gatissova Mycrofta Holmese – a nějakou dobu i zápletku a úvahy postav o nevděčném životě špionském. Ke konci, zhruba od nástupu Voskovcova až příliš snaživě mazaného právníka, už ale bylo těch řečí na mě moc, jak těch vysvětlovacích, kterými si film (zbytečně) pojišťuje, že se v něm divák neztratí, tak těch filosofujících (víceméně pořád na totéž téma). Potenciální čtvrtou hvězdičku pak u mě definitivně pohřbily „překvapivé“ zvraty v úplném závěru, které člověka s o půlstoletí delší diváckou zkušeností bohužel už tak nepřekvapí. ***1/2 (30.09.2018)

Pardon, ale pripodobnovat knihu Johna le Carré k sestakovemu romanu ... ? Osobne jsem od nej cetl dost knih a muzu tvrdit, ze kvalita toho filmu spociva nejen v mistrovtvi Richarda Burtona, ale prave ve vysoke urovni predlohy. Romany Johna le Carre jsou prave takove, ze ikdyz se nejedna o zadnou krasnou literaturu, jejch kvalitou s k ni velmi blizi. (21.01.2011)

Film dělá čest svému názvu - jedná se o přesně odměřené a typicky britsky chladné špionážní drama stavící především na osobnosti a hereckých schopnostech Richarda Burtona, inteligentním scénáři a speciálně zde i na náladotvorné černobílé kameře. Problém bych neviděl ani tak v tempu - mám rád, když si tvůrci dávají načas a nijak s vyprávěním nespěchají - mírné zklamání jsem zažil spíš v závěrečných minutách, kdy se vše obrátí naruby, a to pro jistotu dvakrát, takže na konci hlavní postavy kráčí vstříc očekávané pointě. Hodnotím lepšími 3* a vlastenecky pochválím i Jiřího Voskovce v roli sebejistého obhájce. (22.10.2011)