K2

Podarený snímok zo zaujímavého vrchárskeho prostredia. Výber hercov mohol byť iný a samotní herci ma tiež neprekvapili, ale ako štandard to beriem. Film príliš nenudí, naopak má skôr prostý, ale zaujímavý dej. Atmosféra a dramatizácia celkom ujde. Je to mierny nadpriemer a tunajšie hodnotenie to vystihuje. 65% (03.09.2008)

Frajerský výlez na barák, dych tajace bivakovanie pod previsom, krásy pohoria Karakoram a bombastická hudba Hansa Zimmera. Príbeh je klišé a fyzikálna kredibilita mizerná, ale napriek tomu zostane K2 spolu s Cliffhangerom tým najlepším z horských dobrodružstiev deväťdesiatych rokov. (11.04.2002)

"Seš tak blbej, že ti realita nebrání v úspěchu." A nové motto "horolezeckých" filmů je na světě. Bůh ví, že dívat se na tohle tak brzy po smrti Standy Šilhána opravdu nebyl nejchytřejší nápad, jaký jsem kdy dostala, ale díky jeho pomyslné přítomnosti po mém boku (Standy, Bůh by to se mnou nevydržel) odpadlo nutné rvaní vlasů při zástupu obvyklých kiksů, protože to bych díky všem těm odvázaným prohlášením "lezu bez jištění" (načež v následujícím záběru vidíte jištění v celé kráse), vedení konverzace s odhaleným hrudníkem nad hranicí věčného sněhu, veselému pobíhání ve výškách, kde i trénovaný člověk zpravidla dělá všechno pro to, aby si šetřil dech, a komentování odchodu nosičů slovy, že bez vybavení nás teď už nic nebude zdržovat, protože potřebujeme především sami sebe, byla plešatá ještě předtím, než se celý film aspoň trochu rozjel. Jak říkám, šlo to, protože takhle se i křiklavý pokus dokazovat, že parta, která by svorně nedokázala zdolat ani Kunětickou horu, se vysápe na druhý nejvyšší vrchol světa, neškodně rozmázl o představu, kterak Vagón krotí tu sebranku, která co chvíli vykřikuje něco o týmovém duchu, přičemž má o týmovosti asi stejnou představu jako já o konstrukci vesmírných lodí, jediným pohledem a větou: "Děcka, teď jděte pěkně domů a až dospějete, tak se vraťte," tudíž jsem neroztřískala nic v dosahu a spíš se tiše bavila. Jenže na blbost scénáristickou jsou i ti nejlepší z nás krátcí a na zkrocení sebranky scénáristické, které už tolik let prochází rvaní stále stejných typů, situací a proslovů do stále stejných, jen jinak se jmenujících filmů, je zkrátka zapotřebí někoho jiného, jen netuším koho. Vedle rvačky s manželkami beze změny papouškujícími "buď já nebo hory/koně/práce/ona/cokoli," sobeckými šmejdy, kteří se tváří v tvář drsné síle přírody obrodí ve fajn kluky, a kamarády, kteří věrně visí na svých druzích, kteří na nich celoživotně štípou ne dříví, ale žulu, totiž zápolení s Čhogori, která si pro sebe jen za letošní rok vybrala jedenáctiživotovou daň, vypadá jako neškodná legrace. P.S. Není náhodou dehydratace potenciálně smrtelná kdykoli a kdekoli, nejen nad šest tisíc metrů? (27.11.2008)

Mně se líbilo, jak si kluci vždycky v poledne řekli "jdeme na vrchol, do večera jsme zpátky" a vyrazili. Taková morálka by kdekomu stěží stačila na Milešovku a oni zmáknou Ká dvojku s cepínem v nose. Snad už tenhle film viděl Jaroš, aby věděl, jak taky může vypadat horolezectví. Jediný, kdo tady aspoň trochu připomínal horolezce (tzn. byl zadýchaný a kašlal) hned dostal edém, zbytek si tam poskakoval jak telata po jarní pastvě. No ale co, už se za mě trefně rozčílila Faidra, já to i přes tu lavinu hovadin beru jako motivaci do dalšího dobrodrůža. Snad nikde nepotkám Franca Roddama, protože bych ho na tuty musel zachraňovat. (04.10.2015)

Standartně natočený i zahraný thriller z prostředí velehor. Nejzajímavější na celém filmu je jen prostředí, v němž se převážná část děje odehrává, ale některé napínavé scény dokážou diváka skutečně "našponovat". Buď tak, že má skutečně napjaté nervy, nebo tak, že si říká "To snad nemyslíte vážně..." Některé záběry jsou totiž trošičku přitažené za vlasy... (17.05.2003)