K2

Po dlouhé době jsem se celkem nedávno dostal k projekci znovu. Jako malý jsem při sledování Ká Dvojky civěl jak vejr a v mysli mi zůstala jako úžasný zážitek. No jo, jenže člověk tak trochu lehce 'dospěje' a najednou vše vidí s odstupem jinak.:) Můj oblíbenec Michael Biehn jede o sto šest. Jenže prosťáčsky tupý scénář typu: někam chvíli jdeme, najednou se to všechno posere, ale hned to vyřešíme, na mě nefungoval. Paradoxně, těch propíraných 'notně za vlasy přitažených' posledních dvacet minut tvoří nejdynamičtější a scénaristicky ( z ryze řemeslného hlediska ) nejnápaditější část filmu. A závěrečná sekvence s finálním záběrem je prostě bomba. Potěší klasická devadesátková hudba a lehký dramatický záměr. Tak trošku to občas působí jako televizní snímek, který vytahují výše překrásné záběry na štíty hor či celé scenérie ( za to určitě bude stát režisérská verze ) a též ho drží mnou milované ( a bezesporu atraktivní ) prostředí hor. Čili zůstávám lehce nad šedivým průměrem. (10.11.2008)

Dokud se horolezci jen tak procházejí po náhorních planinách Tibetu, nemám větších výhrad. Ale když přichází do tuhého a herci předstírají fyzické úsilí ve smrtonosných výškách, jsou oni a okolní exteriéry velmi nepřesvědčiví. Ale pořád je to stokrát lepší, než např. parodie na horolezectví v podání VERTICAL LIMITu. (11.05.2003)

Jak bych to řekla...na mě příliš znatelný vliv USA - příliš mnoho emotivních "keců", příliš mnoho podbarvovací hudby. Nechápu, jaktože nebyli navázaní, když mu to uklouzlo...nelogické. "Touching the Void" nesrovnatelně lepší. Ale hory krásné, jak jinak a konec dojemný (až k slzám, musím se přiznat). Ale... (09.09.2012)

Jestliže nějaký film o horolezectví tak určitě tady a teď. Zapomeň na Clifhangera, tohle je realita a né horolezecká exhibice, kde se horolezec drží výklenku dvěma prsty. Příběh o odhodlanosti jen někam vylézt. Pár tisíc metrů nad moře. Určitě to musí být zážitek stát nahoře na hoře, ale...no ale jo. Užite si to kluci, ikdyž jak na konec sami vidíte nahoru to jde, ale dolů je to horší. (20.10.2011)

Na rozdíl od pestré skupiny horolezeckých dramat natočených podle skutečné události mohl scenárista popustit uzdu své fantazie. Vcelku nevymyslel nic, co by nebylo k vidění jinde. Osmitisícovky jsou sice zrádné, ale nebezpečí kterým tam člověk musí čelit je pohříchu jednotvárné. Rychlé zhoršení počasí, laviny, nedostatek kyslíku, nezodpovědnost. Příběh postupně ukázal všechny katastrofy, a každá si vybrala svou daň v podobě mrtvého horolezce. Herci to drama podali na půl plynu, ale hudba se naštěstí snažila o dost víc, takže výsledný pocit je docela příznivý. (09.07.2023)