Reklama

Reklama

VOD (1)

Quadrophenia debutujícího britského režiséra Franca Roddama je volným filmovým zpracováním stejnojmenné rockové opery hudební skupiny The Who, která vypráví příběh Jimmyho Coopera, mladého příslušníka subkultury mods. Píše se rok 1964 a Jimmy hledá únik z nudného světa rodičů a ještě nudnější práce poslíčka v jedné londýnské reklamní agentuře mezi stejně naladěnými vrstevníky. V komunitě mods se cení úpravný vzhled, odlišující její příslušníky od špinavých rockerů, vlastnictví patřičně vyšperkovaného skútru Lambretta či Vespa a také schopnost obstarat povzbuzující amfetaminy, umožňující protančit noc na koncertech oblíbených kapel. Jako každý vyhraněný životní styl má však i tento svá úskalí... Ve filmu, který nabízí především živelnou energii a nefalšovanou autenticitu, se ve vedlejších rolích objevili tehdejší frontman skupiny The Police a budoucí globální hvězda Sting (vlastním jménem Gordon Sumner) a punková zpěvačka Toyah Willcox. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (22)

kaylin 

všechny recenze uživatele

Snímek "Quadrophenia" je skvělým zachycením doby, a to byl natáčen patnáct let po tom, kdy se odehrává děj filmu. Skvěle vybraní herci, případně zpěváci, skvělé scény, které jsou možná chvílemi hodně dlouhé, ale i tak fungují. Závěr už je parádně symbolický, ale má v sobě potřebné poselství. A hlavně skvělou hudbu. ()

Han22 

všechny recenze uživatele

Další rocková opera či co to bylo od Who. Partička chuligánů se poflakuje v prostředí Anglie počátku 60. let, fetuje (takže občas vyberou lékárnu), dělá brajgl, občas se porvou s jiným gangem a mezitím melou kraviny. Hlavní hrdina je vylízanej idiot, který ke konci v sebedestrukčním finiši ztratí naprosto všechno - a bylo mi to úplně jedno. Možná je to dobře natočený, ale nebavilo mě to. Od nesympatických postav na skútrech v děsně vypadajících oblecích (o Mods slyším prvně), přes uvřískanou muziku Who, prostředí jako z "kitchen sink" filmů včetně otřesné zkomolené angličtiny až po "love story" u které jsem si cynicky vzpomněl na Diskopříběh s podobnou "love story". Občas slušná scéna (hromadná bitka), občas dobová hitovka (Kingsmen, Crystals, Chiffons, Ronettes), ale jinak nic pro mě. ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Rozbouřené hormony, klackovská póza, první sexuální zkušenosti, zkrátka generační revolta. Mopedy, kam se podíváš, to všechno je Quadrophenia. Francu Roddamovi se povedlo Mods z hesla na Wikipedii zhmotnit a ztotožnit je s konkrétními postavami. Při dotazu na znalost subkultur a hnutí si nejspíš vybavíte hippies a punk, případně hipstery, Mods se na rozdíl od výše uvedených nikdy nepodařilo transformovat do podoby mezinárodního masového hnutí, lokálně a dobově podmíněné ale vlivné bylo, a jak už to u generačních výstřelků bývá zvykem, od počátku ho veřejnost považovala za hodně kontroverzní. V době vzniku filmu měla přístupnost od 18 let opodstatnění, dnes už nad tím omezením nejspíš pokrčíte rameny, jak vám přijde nepochopitelné. Hudební rozměr Quadrophenie nedokážu plně ocenit, ale jako drama a exkurze do příslušného kulturního prostředí funguje snímek bez potíží. Snad jen posledních 15 minut přerůstá postoj hlavního hrdiny z provokace a bezradnosti k osobnostní patologii. U podobných počinů ale stejně nejvíc oceňuju autenticitu a atmosféru, ani s jedním jsem neměl byť jen nejmenší problém. Celkový dojem: 80 %. ()

anniehall 

všechny recenze uživatele

3,5* Subjektivně nejlepší deska od the WHO posloužila chlapům z kapely coby předloha pro stejnojmenný film. Album je to jistě pětihvězdičkové, hudba, texty a muzikantské výkony par excellence. A možná právě proto jsem od filmu očekával o malinko víc, tedy hlavně muziky (protože písně z alba se objevují spíše v útržcích a k dokreslení atmosféry). Ale odpoutám-li se od nesplněných očekávání, mám před sebou kvalitně natočený film - drama, poměrně barvitě popisující mládež v šedesátých letech (a to konkrétně subkultury the MODS versus the Rockers). Dobré herecké výkony, skvěle vybraní herci a tu tam se zableskne i výtečná hudba od kluků z the WHO. Není se čemu divit, že právě v těchto chvílích, kdy se obraz snoubí s emotivní hudební složkou, je film nejpřesvědčivější. ()

Bláža 

všechny recenze uživatele

Pokud nemáte ani ponětí o tom, kdo to jsou mods, neznáte hudební a kulturní pozadí, ze kterého snímek vychází a už vůbec netušíte, co se skrývá pod značkou Lambretta nebo Vespa, pak s největší pravděpodobností nedokážete docenit tento film iniciovaný kapelou The Who. Oproti podobně laděnému snímku Rude Boy (spojený pro změnu jinou legendou, The Clash) je mnohem propracovanější a co se týče příběhu i konzistentnější. Mods, mladá subklutura (která se téměř neliší od té kolem dnešní kytarové "britské invaze") tu prezentuje postoje celé jedné generace, která stála rovnýma nohama na zemi a neulítávala na vlně psychedelických fantazíí a nesplnitelných snů idealistických hippies. Existencialismus, chce se říci. Mimo to je film po technické stránce poměrně profesionálně odvedená práce s několika silnými momenty (spontánní rebelie [riot] na nábřeží v Brightonu, mods vs. rockers vs. police). Kdo má kladný vztah k hudební historii druhé půle 20. století, ať si klidně na ulici začně vyřvávat "We are the mods!", je to silně nakažlivé a stále aktuální. Jeden song od The Rakes se jmenuje "Work, work, work (pub, club, sleep)", což shrnuje nejen tenhle film, ale i všechno, ostatní kolem mods a dnešní kytarové indie scény. ()

Galerie (61)

Zajímavosti (6)

  • Snímek obsahuje několik odkazů na kapelu "The Who". Jejich desku je možné spatřit u gramofonu na párty a nad Jimmyho (Phil Daniels) postelí visí fotografie kyteristy Peteho Townshenda. (Dekovnik)
  • O roli Petera (Garry Cooper) se ucházel i zpěvák kapely Sex Pistols John Joseph Lydon. (ČSFD)
  • Když Jimmy (Phil Daniels) na molu říká svým přátelům: ''To je Brighton'', ve skutečnosti jde o Eastbourne. Proto má konec pláže po pravé ruce a nikoli po levé, jak by to bylo, kdyby skutečně hleděl na místo osudové rvačky. (ČSFD)

Reklama

Reklama