Johanka z Arku

Nezbývá mi, než dát tomuhle filmu 3 hvězdičky. Ne za jeho kvlitu, ale že zaměstnal hodně nezaměstnaných - aspoň na čas - na Bruntálsku. Takže bylo pomoženo, hmatatelně lidem na Bruntálsku, kde jim peníze chybí víc, než jinde v zemi. Za ty peníze si mohou jít pak do kina, na nějaké pohádky pro dospělé. Kvalita filmu, to se nedá dodívat. Je to jen zpracování známé legendy a tvůrce do toho nevložil nic reálného, nechal nás při legendě. (04.09.2010)

CITÁT - Francie prochází nejtemnějším obdobím svých dějin. Zachránit ji může jediná věc: Zázrak........... Tak co, bylo to UFO na začátku? Byl to mimozemský únos? Kde to ta Joana vlastně byla? Kdo ji schoval někde v čase a pak ji vyplivnul i z mečem v ruce? Zajímavý příběh, povedený hudební doprovod a skvěle herecky obsazené. Milla Jovovich jako Johanka z Arku je démonická. CITÁT - Mluvím s ním. Je krásný. Myslíte, že pochází z nebe?............. Od té doby, co věřím v Boha jako v Mimozemšťana, je lehké za tím vším vidět nějakou kosmickou sílu. Johance prostě pomáhají nějaké bytosti z jiné sféry nebo dimenze. CITÁT - Bůh? Tak na toho jsem málem zapomněl........... Je to smutné drama, ale má to i veselé chvilky. Například ty okolo 80 minuty. Fanatická Joana dokáže udělat peklo a kdo tvrdí, že zázraky neexistují, nemá pravdu. Musím pochválit i velmi povedený Český dabing. Táňa Vilhelmová krásně nadabovala Millu Jovovich. CITÁT - Toto je poselství od Boha: JDĚTE DOMŮ!!!! Johanka z Arku byla upálena roku 1431 a o pět set let později je prohlášena církví za Svatou. (10.02.2015)

Tak tohle pro mě bylo jedno z největších filmových zklamání, co jsem kdy viděla. Čekala jsem opravdu skvělý historický film a navíc od Bessona, který natočil předtím takovou genialitu, jakou pro mě je Pátý element. Celkově vzato to nebylo až zas tak hrozný, ale svůj podíl na mém hodnocení má určitě to, že jsem opravdu čekala víc, o hoooooooodně víc. Film místy strašně nudil, při dost vysoké stopáži prostě nedokázal udržet tempo a to neodčiní ani některá vydařená místa. (09.03.2003)

Ať už byla Jana skutečně nunciem Božím nebo pouze duševně chorou, nehraje to z pohledu Stoleté války roli, vliv její osobnosti na okolí byl stejný. Vojáci (obrazně) vstávali z mrtvých, vojáci bojovali, vojáci vítězili. S kým to vlastně Johanka rozpráví při čekání na svou hranici? Je to svědomí, s nímž se musí ještě před koncem vyrovnat, nebo je to další zkouška její víry? V jistotě Božího poslání dokázala vítězit na bitevním poli, těžší boj však musela podstoupit až později, když ji Bůh zdánlivě opustil a čelí otázkám zpochybňujícím jeho samotnou existenci. Tady už zklamala. Besson se o historii příliš neopírá, ostatně v tvorbě psychologického Johančina profilu by mu stejně mnoho nepomohla; je to zkrátka jeho trochu svérázný pohled na tuhle dějinnou postavu. A rozhodně jde o pohled zajímavý. V jeho středu tedy pochopitělně stojí ona, resp. Milla Jovovich, na niž čekal ohromně obtížný úkol, ztvárnit postavu, jež dokázala hýbat lidmi i dějinami svým obrovským nadšením a odhodláním - nebo šílenstvím. Těžko její výkon hodnotit z hlediska realističnosti, ale na mě povětšinou působila přesvědčivě. Dobře zvládá přechody mezi chvílemi racionálního uvažování, projevy nezdolné víry a výbuchy zapálení pro své poslání. Nezapomenutelným momentem je, když při jednom takovém pronese větu „Já jsem klidná, to Bůh se hněvá!“. Dalšími jsou její vidiny, z nichž není dobře patrná jejich podstata a posilují tak žádoucí nejednoznačnost výkladu, jsou ale parádně zpracované a mrazí z nich v zádech. Výborný dojem trochu kazí průměrné (ale naštěstí nečetné) bitvy, obzvláště nešťastné (ale opět nečetné) zpomalené záběry a poněkud podivné vyšetřování inkvizičního tribunálu. (02.12.2007)

Těšil jsem se na srdcervoucí historické drama, během kterého se platonicky zamiluji do křehké, nepochopené a zrazené Johanky a na konci při scéně jejího upálení zaslepen vlastními slzami ze zoufalství vyhodím bednu z okna. Místo toho jsem sledoval vyhublého buzíka s kastrůlkem na hlavě, jak se v bitevní vřavě kymácí jako oprýskaná marioneta přivázaná za kotníky ke svému valachovi. Navíc z Míly minulou noc Luc vyprstil veškeré zbytky už tak nepříliš rozvinutého hereckého talentu, takže legendární zachránkyně Francie hystericky vřeští na své vojsko cosi ze stodvacáté strany dominikánského breviáře, jako Iveta na Jirku, když jí ze šrajtofle vytáhl poslední padesátku. Nakonec se tedy můj původní předpoklad naplnil pouze z části a ze zoufalství jsem vyhodil bednu z okna. (21.11.2011)