Desperado

Tak tuhle záležitost můžu úplně pořád... Banderasovo charisma prýští do všech směrů, Buscemi válí, Salmička Hájků se pohupuje a Robert Rodriguez šije velice chytrou a zábavnou jehlou. Na první pohled je Desperado pouze přemrštěným akčňákem, na pohled druhý je ale všemožně prošpikováno neustálým spikleneckým pomrkáváním - v čele se stále stejnou dvojicí kaskadérů, přes vystřílený bar (a scénu s hledáním nabité zbraně :), černý humor pod podrážkou a Tarantinův branicový dloubák jako třešničku navrh. Ačkoliv vůbec nemusím Spy Kids, za tohle Rodriguezovi jednou vytesám sochu... (08.12.2002)

Pro Roberta Rodrigueze je Desperado tím, čím Pulp Fiction pro Quentina Tarantina. Ať už v budoucnu natočí velkolepější či skvostnější filmy, tak jeho mistrovský kus bude navždy Desperado. Pamatuji si z něj skoro každou repliku a každou druhou scénu bych z fleku dokázal odehrát. Takový kult to byl tenkrát. Teď už je to sice jen vzpomínka a nastalgie, ale set sakra zábavná nostalgie. (20.07.2010)

Luxusní uvedení Roberta Rodrigueze do světa velkého filmu. Desperado vnesl do akčního žánru po dlouhé době zase jednou svěží vánek a z Antonia Banderase udělal hereckou extratřídu. Akce je hodně dobrá, ze špinavých Mexikánců se stává ideální potrava pro pistole a kulomety a i když by toho střílení mohlo být i trochu víc a hluchých míst zase míň, oddělání Tarantina za to přece stojí, ne? (16.07.2007)

Ve svém nadšeneckém a v amatérských podmínkách natáčeném debutu El mariachi přišel Robert Rodriguez s fascinujícím mixem mexických narco thrillerů a amerických akčňáků. Z nezávislého snímku se stal překvapivý hit amerických kin a mezinárodní videodistribuce, takže studio nadšeně svolilo k nákladnějšímu a hvězdně obsazenému pokračování. Desperado přestavuje úchvatně stylový koncentrát iberoamerických žánrovek, ikonických prvků amerických westernů a formálních inspirací hongkongskými krvavými balety subžánru heroic bloodshed. Současně je cíleně koncipovaný jako výkladní skříň latino hereckých talentů – počínaje evropskými rodáky Antoniem Banderasem a Joaquimem de Almeidou, přes hollywoodskou legendu Cheecha Marina i svérázného naturščika Dannyho Treja až po Salmu Hayek v její první velké roli. V čestných menších partech jim sekundují maskot amerických indie filmů Steve Buscemi a Rodriguezův přítel a kolega Quentin Tarantino. Zatímco kritika oplakávala, že se nezávislý talent zaprodává blyštivému pozlátku studiové produkce, filmoví fandové na celém světě díky tomuto filmu objevili nejen zmíněné herecké osobnosti, ale propadly Rodriguezově osobitému stylu, v němž se snoubí komiksově přepjatá vážnost s pompézní coolness a národnostně specifickou variací brakových žánrů. (14.03.2021)

Stalo se přesně to, čeho jsem se obával. Desperado je totiž klasická, nesmyslně natočená blbost připomínající jatka, která má pár naprosto perfektních scén, jako například ta s Quntinem Tarantinem, ale tak 70 procent filmu se u něj prostě hrozně nudím a čekám, co Desperado svede dál. Tohle mě hrozně štve. Vím, že Rodriguez s Tarantinem mají hrozně rádi filmy a neberu jím to. Dokáží natočit scény, které se mi z hlavy nesmažou, scény, které napětím donutí diváka nedejchat a nedivil bych se, kdyby v světě zaznamenali případ člověka, který se u Desperada udusil. Jenže na to měl z celkového času tak 20-25 minut. Zbytek mi přišel jak nastavovaná kaše. Každopádně jsem rád, že jsem Desperada nakonec viděl. Můžu si totiž konečně odškrtnout další film, který má na hrudi napsáno...kultovní. (05.11.2011)