Čtyři pokoje

Nevyvážený povídkový film, kde Rodriguezova povídka je naprosto dokonalá (tempo, gradace, eskalace napětí spojená s blížícím se návratem rodičů, stylizace, pointa...), Tarantinova o sekání prstů výborná a velmi vtipná, ale dost neoriginální (předem jsem znal pointu z obdobného fabulačního rámce jiného filmu), zbylé dvě povídky jsou ale dost podprůměrné, ta o hotelovém sabbatu čarodějnic dokonce hodně ubohá a postavená na estetice kýče (navíc ta Madonna byla ... trapná...). Suma sumárum - jen lehký nadprůměr... (22.06.2007)

Je to sice ohraná písnička, ale protože jsem zjistil, že je docela pravdivá, tak ji ve stručnosti zopakuji - první epizodka připomíná obsahem průměrný studentský film, druhá se nemotorně snaží vygradovat situaci rádoby cool dialogy a nemá co říci, třetí hodně baví herectvím Banderase a velmi zábavným vypointováním až k závěrečné hlášce a čtvrtá je nadprůměrnou scénou z libovolného Tarantinova celovečeráku, zakončená jedním z nejvtipnějších momentů celé jeho tvorby. Něco jako trochu rutinní prohlídka hotelu, kde každé další patro představuje vyšší stupínek režijního nadání - a v součtu to stačí akorát na 3*. (29.11.2017)

Nechci vypadat, že opisuji, ale to co se píše níže je naprostá pravda. První dvě povídky jsou absolutně debilní, totálně trapné a bez veškerého nápadu. Ty další dvě jsou ovšem naprosto úžasné. Těžko říct zda byly první dvě povídky tak debilní zcela záměrně, aby vynikla krása zbylých, nebo zda jsou první dva režiséři kokoti. Každopádně, Rodriguezova třetí povídka je naprosto senzační celá a čtvrtá tarantinovka má jeden geniální okamžik, který mě absolutně odrovnal na dobrou minutu. Dle váženého aritmetického průměru (s jehož výpočtem vás nehodlám zatěžovat) vidím svoje hodnocení na 3*. (20.10.2013)

Teda po celý čas to bolo hlavne nadmieru divné. Prvá "izba" bola pomerne nesympatická, a vymaniť sa nepodarilo úplne ani tej divnej - psychopatický chlapík so zbraňou a jeho nepriehľadná ženy síce mali niečo do seba, no i tak zostala táto "izba" v škatuľke šialenej podivnosti. Rodriguez sa na to celé vykašľal, zobral misu, hodil do nej elegantne mrazivého Banderasa, strašné deti, mŕtvolu, striptízujúcu Salmu Hayek a nejaký ten chľast a cigarety, a celé to dostalo hneď zaujímavejší nádych. Tarantino si proste zobral Brucea, seba samého a neznámeho černocha, a zatrepal, nemiešal a vytvoril záchrannú sekvenciu celej kompilácie, ktorú proste síce sympatický a kvalitný, ale sám Tim Roth neudrží. (19.11.2012)

5 / 10 Takže to zoberieme pekne poporiadku: prvá poviedka je jedna z tých, na ktorú sa veľmi dobre pozerá, za čo môže najmä sexy Valeria Golino (škoda, že aj ona nehrá hore bez), ale keď príde, resp. nepríde, záverečná pointa, človek sa len sklamane zahľadí do zeme. Čo už, film ešte len začína, povedal som si. Ale čo to?! Druhá časť je len nudnou a trápnou snahou urobiť z ničoho aspoň niečo a človek začína pochybovať o tom, či mu tento zlepenec vôbec stojí za obetovaný čas. Našťastie, pomocná Rodrigezova ruka prichádza práve včas a s prehľadom a šarmom vás prebudí z letargie - The Misbehavers je dokonalý príklad toho, ako má vyzerá krátka filmová poviedka. Divák je bez zdržovania vhodený rovno doprostred diania (mimochodom veľmi vtipného diania) a až do samotného konca nedostane ani jednu príležitosť vydýchnuť si. Super! No a potom tu máme hlavného ťahúňa celého snímku, samotného veľkého Tarantina ako Muža z Hollywoodu - jeho príspevok síce nemá také zdrvujúce tempo ako Rodrigezova raketová smršť, ale má excelentné herecké kreácie, extrémne dlhé kamerové zábery a vynikajúce dialógy, ktoré vás len utvrdia v tom, že aj napriek sláve a peniazom je Quentin ešte stále 'ten pošuk z videopožičovne' na akého sme zvyknutý. Resumé: prvá poviedka je slabý priemer, druhá silný podpriemer a obe posledné sú vynikajúce. Je len na vás, či do tohto hotela vkročíte - ja osobne by som to riskol. (05.01.2006)