Čtyři pokoje

Veľmi nevyrovnaná záležitosť, s nestabilnou kvalitou poviedok. Sprevádza nás nimi psychopatický Tim Roth, ktorý mi prekvapivo dosť liezol na nervy. Najviac prekvapil rozbiehajúci sa Tarantino, jeho poviedka je najlepšie vypointovaná. Za ním mierne zaostáva Rodriguez. Plusom je, že to ide od najhoršieho po najlepšie, čím gratulujem strihačovi a dramaturgovi k triezvemu uvažovaniu. (06.06.2012)

Svět byl před příchodem energického milovníka dobrých i brakových filmů Quentina Tarantina (určitě) jiné a (asi) nudnější místo. I tenhle svižný kousek s řadou vypointovaných scén a nezapomenutelných dialogů si přitáhl velké množství fanoušků. Navíc tentokrát netrpíme na cynismus za každou cenu, ani na přepálenou stopáž, ani na scény tak trochu o ničem. Tarantino a další zajímaví tvůrci se v tomhle povídkovém mejdanu zaměřují na hotelový pokoj, ve kterém se dějí neuvěřitelné věci. Hotelový poskok Tim Roth navštívil během silvestrovské noci hned čtyři takové, porušil všechna pravidla své profese a ještě se pokusil ze všeho nezbláznit. Čtyři bizarní objednávky, kvalita čtyřikrát jinak. (22.08.2020)

Tak takto to vyzerá, keď sa v USA stretnú štyria nezávislí filmári a každý z nich zrežíruje jeden diel kolekcie, ktorú potom vydajú pod spoločným titulom. V roku 1995 Allison Anders, Alexandre Rockwell, Robert Rodriguez a Quentin Tarantino prispeli každý svojou epizódou do poviedkového filmového quarteta "Štyri izby" (Four Rooms). Vďaka nim som zhliadol štyri príbehy zo silvestrovskej noci, ktoré sa odohrávajú v jednom hoteli v Los Angeles. Odštartovala to Allison Anders snímkom s názvom "The Missing Ingredient", potom nastúpil Alexandre Rockwell so svojim "The Wrong Man", po ňom zatlačil na pílu Robert Rodriguez a jeho "The Misbehavers" a korunu tomuto projektu nasadil Quentin Tarantino s epizódou "The Man from Hollywood". Ja som sa pri tom po celý čas dosť dobre zabával, preto dávam "Štyrom izbám" štyri hviezdičky. **** (22.06.2023)

Na první povídce mě zaujaly pouze odhalené půvaby krásných hereček, na druhé povídce prakticky nic. Třetí povídka má zajímavou atmosféru, ale navzdory netriviální zápletce mě to nijak na zadek neposadilo. Kvartetu povídek kraluje ta čtvrtá od Quentina Tarantina, která sice nepatří mezi jeho nejlepší kousky, ale zábavnost, černý humor a charakteristický režisérův rukopis ji rozhodně nechybí. 60%. (12.02.2022)

Škoda, že první dvě povídky jsou o tolik slabší než kousky Tarantina a Rodrigueze. No dobře spíš by sedělo slovo průměrné, Roth se v nich moc pitvoří a téměř nic se v nich neděje. Naštěstí jsem od nich nečekal žádné zázraky a bral je jako takovou nutnou představovačku než přišla akční smršť s uhlazeným Banderasem a nahláškovaný závěr s ukecaným Tarantinem. Jako Quentinův fanda jsem si poslední kousek vážně užíval, možná stějně jako on sám. Tuna narážek, beztak hodně improvizované monology (pardón monolog) na jeden záběr a bezchybná choreografie. Ta čtvrtá hvězda je prostě za to, jinak ji obhájit neumím. (29.03.2010)