Čtyři pokoje

Co to jsou Čtyři Pokoje? Velmi svérázný herecký koncert geniálně šíleného Tima Rotha nebo pásmo čtyř příběhů VELMI rozmanité kvality? Bohužel obojí. Bohužel proto, že první příběh je naprostým kýčem o ulítlém sabatu (byť přítomnost Valerie Golino a Marisy Tomei pomáhá;)) a druhý je jakousi podivnou psychohrou, jejíž jediné pozitivum je (kromě Rotha) skrz Jennifer Beals podaný důkaz o tom, že osmdesátá léta byla vizážistické Zlo...ale proč se divit, projděte si filmografii Rockwella a Andersové (nebo naopak, výsledek to nezmění:)). Naštěstí je tu ještě druhá polovice, jejíž první polovině;) vévodí "obrazová poetika Roberta Rodrigueze", a u které se prostě nejde nesmát. A pak přijde finále, které dává tušit, že první dva režiséři byli druhými dvěma sprostě použiti jako předskokani a ne jako rovnocenní partneři. Tarantinův příspěvek je jako obvykle poctou něčemu, co jsem nikdy neměl šanci vidět (ale hrál v tom prý Steve McQueen a prý to byla klasa), a má to osobitný štýl, který až leze na nervy...ale stejně vás překvapí genialita rozuzlení, nemluvě o Bruci Willisovi, fuckujícím do telefonu snad víc než Mel Gibson. Je mi líto, ale jako celek to prostě nemůže dostat víc než 60% (zprůměrujte si dvě čtyřicítky a dvě osmdesátky). (28.10.2010)

Čtyři pokoje jsou autorským filmem. V českých podmínkách to obvykle znamená, že si režisér natočí nějaký film pro autora, jeho příbuzné a nejbližší přátele. V Americe na naštěstí funguje trochu jinak, a tak se tentokrát sešli čtyři režiséři, aby každý natočil příběh situovaný do jednoho pokoje téhož hotelu. Je to černá komedie, kde se objeví nějaká ta mrtvola, uřízlý prst, manželská krize se řeší za pomoci bondáže a bouchačky a sázka pomocí sekáčku na maso. Nejslabší příběh má na svědomí Allison Andersová, a to proto, že její čarodějnický dýchánek má zkrátka slabou pointu. Naštěstí to vyvažuje Tarantino, který si tentokrát udělal legraci sám ze sebe, a já jen doufám, že ho ta prohraná sázka příliš nebolela. Slušné herecké obsazení, několik pěkných scén. Celkový dojem: 60 %. (04.12.2007)

Pikolík - ratlík ozaj výstižne prirovnanie, keď sa z človeka stáva poslušný pes poskakujúci hore dole, plniaci všetky túžby svojho pána samozrejme za štedrú odmenu. Priloženie Tarantinovej ruky do tohto komického repolera sa stalo citeľným takmer v každej časti. Odzrkadlilo sa to hlavne v dobre prepracovanom spojení a opodstatnení príbehu (ako povedal Tarantino "osud preplietol naše cesty fatálne") a samozrejme na zmar nevyšli ani dialógy a chladné gangsterské vystupovanie. Prvá zápletka s čarodejnicami mi pripadala dosť neohrabane druhá so žiarlivým manželom to trocha napravila a pri tretej som sa, už bavil takmer na každom kúsku malých nespratníkov. Nevedel som si zvyknúť na trocha dementné stvárnenie a vystupovanie pikolíka, ale nakoniec by túto prácu asi úplné normálny človek nezobral a Tim Roth ho zahral ozaj dobre a presvedčivo.60 % (25.02.2013)

Prvni povidka byla takova divna, takze za 3*, druha nemela chybu, takze 5*, treti byla povedena az ke konci, ze zacatku nic moc, proto 4* a ctvrta, na kterou jsem se diky Tarantinovy tesil nejvic, me docela zklamala, par kecu o nicem a scenka skopirovana z jineho filmu, takze za 3*. Tim Roth ovsem nemel chybu, takze za 5*. celkove davam 4*. (07.05.2004)

_První část je zoufale odpudivý odpad. _Po druhé části už se mi alespoň nechce jít okamžitě zvracet a exaltované herectví Tima Rotha mě tu kupodivu v pár momentech už i pobavilo, ale stále jde spíš o bolestivý a zoufale dementní zážitek. _Třetí povídka a bolest stále neustupuje. _Čtvrtá povídka má nápad a celkem zábavný dialog z podání Quentina Tarantina, leč pořád to není žádný zázrak. A jako celek jsou Čtyři pokoje zkrátka o hovně, jen pustá hříčka postavená na praštěném Rothovi a pár nápadech na úrovni zlidovělých anekdot. 4/10 (07.09.2011)